U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
POUŽÍVÁTE BLIKAČE?
Kategorie: Volný čas | Autor: Jiří Svoboda
* Víte, jak se mají řidiči při jízdě dorozumívat s těmi ostatními? Nemusejí mávat rukama, gestikulovat apod., protože na svém voze mají namontovanou perfektní součást, která se oficiálně jmenuje ukazatele směru, ale my se o ní bavíme spíše jako o blinkrech nebo blikačích.
Pokud budete chvíli pozorovat automobilový provoz, je jedno jestli v městských ulicích nebo na silnicích či dálnicích, získáte dojem, že řada řidičů ne- má o blinkrech ani potuchy. Pokud v dávnověku motorizmu musel řidič dávat znamení rukou, tak s tím snad mohl mít občas problémy. Ale dnes stačí pohyb prstů jedné ruky a splníte jednu ze základních povinností – dát včas znamení o změně směru jízdy. Na silnicích můžeme stále častěji pozorovat jen lehké bliknutí směrovky v okamžiku, kdy vůz už z přímého směru vybočil. A to svůj účel rozhodně neplní. Vždyť blinkry jsou jedním z hlavních dorozumívacích prostředků v provozu. Jejich prostřednictvím sdělujeme svému okolí naše úmysly, týkající se nejbližších okamžiků jízdy. A ty musíme dávat najevo včas, už v momentě, kdy se rozhodneme začít předjíždět, měnit jízdní pruh, nebo odbočovat. Samozřejmě, že teprve po zhodnocení situace před námi a hlavně za námi. Tím učiníme svou jízdu čitelnější a zabráníme vzniku rizikových situací. Ještě méně jsme si zatím navykli používat varovného zapojení všech čtyř blinkrů. Současné vozy jsou jimi povinně vybaveny, ale při jízdě je málokdo vhodně používá. Nejmodernější automobily vyšších tříd jsou dnes již také vybavovány brzdovými asistenty, kteří dokážou zapnout varovné blikače při nenadálém prudkém brzdění zcela automaticky. Dobrým příkladem může být taková jízda v zahraničí, především po německých dálnicích. Tam řidiči zapínají varovný signál hned v okamžiku, kdy z dálky postřehnou něco neobvyklého – překážku, nehodu, nebo jiné omezení. Umožní tak všem za sebou, aby včas reagovali a zpomalili. Tato, dá se říci, drobnost, je při dálničních rychlostech velmi milá. Každý řidič by měl myslet nejen na sebe, ale i na ty za sebou, a současně by měl i předvídat, co se může stát před ním. Prostě myslet i za ty druhé. A ještě jedna poznámka – varovné blikače nejsou od toho, abychom se jejich zapnutím snažili dát najevo, že na zakázaném místě, třeba na přechodu pro chodce, stojíme jen na chvilku, než se vrátíme z trafiky!
