U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Potlach v Údolí návratu
Kategorie: Návštěva | Autor: Jan Hocek
Na skále nad řekou Blanicí hoří dva metry vysoké číslo “75” a za zpěvu trampské hymny se rozvíjí modrá vlajka se symbolem řeky a slunce. Na louce pod skálou stojí asi tři stovky trampů, kteří se do osady Údolí návratu sjeli na každoroční sportovní zápolení v atletických i tradičních trampských disciplinách. Šerif osady, Zdeněk Palán, pronáší přivítání a zve ostatní šerify na přípitek. Začíná 47. ročník trampiády.
Je první červencová sobota a tento den je již přes půl století vyhrazen setkání trampů z desítky benešovských osad. Na tričkách účastníků se vyjímají jejich romantické názvy: “Albatros”, “Sioux”, “Černá skála”, “Psané skály”, “Měsíční údolí”, “Večerní hvězda”, “Becajda”, “Zlatý roh”. Trampiáda se koná pokaždé na jiné osadě, letos to vyšlo na Údolí návratu, které slaví 75. výročí založení. Proto ta hořící pětasedmdesátka… Až do odpoledne budou probíhat sportovní klání, pak je čas vyhrazen hudební soutěži a se setměním bude zapálen oheň.
Která bude nejlepší?
Po oficiálním zahájení se u stolku rozhodčích scházejí zástupci osad a nahlašují jména závodníků. Muži a ženy se nejprve utkají v přespolním běhu, vrhu koulí a skoku do výšky i dálky. Následovat budou tradiční trampské discipliny – přetah lanem družstev, sekání a řezání dřeva.
Polánečtí pořadatelé se na náročný program řádně připravili: několik předchozích víkendů věnovali úpravám sportovišť, řeku kvůli koupání přehradili metr vysokým jezem a do osadní boudy dovezli přes dvacet sudů piva. Zatímco většina osadníků využívá trampiádu k setkání s kamarády z jiných osad a postávají v družném hovoru s půllitrem v ruce, sportovní referenti pobíhají po louce a shánějí nominované. Jde přece o body, jejichž součet určí nejlepší osadu!
Pravidla nejsou důležitá
Blíží se start přespolního běhu, v němž soutěží i děti. Startér Jirka Zeman ukazuje přes louku a vysvětluje dvacítce kluků a holek seřazených na startovní čáře trať. “Takže jasný? Běžíte jedno kolo. Ne, aby to někdo popletl!” Následuje třesk startovní pistole. Do dětí jako když střelí a vzápětí mizí za první chatou. Asi pět set metrů dlouhý okruh, proplétající se osadou, přivádí zanedlouho za mohutného povzbuzování závodníky do cíle. První vítězové sklízejí potlesk, první body jsou připisovány jednotlivým osadám na tabuli. Po dětech startují muži na dvoukilometrové trati a po nich veteráni, kteří v zájmu vítězství osady ze sebe jednou za rok vydají úplně vše.
Zároveň se rozběhly další soutěže. Do pískoviště se zabodávají nohy skokanů do dálky, probíhá vrh koulí a vrcholem atletických disciplin je skok vysoký. Letos pořadatelé přišli s novinkou. Tradiční kupu písku nahradily dovezené atletické žoky. Nejběžnější styl “flop” doplňuje sportovní referent Údolí návratu Jirka Patka elegantním “stredlem” a všechny diváky uzemňuje skokan, který se přes laťku 150 centimetrů vysokou přenáší odrazem snožmo. To je sice podle atletických pravidel zakázáno, ale protože on jinak skákat neumí, rozhodčí mu neortodoxní styl nakonec povolují. Koneckonců oficiální atletická pravidla nejsou až tak důležitá. Podstatné tu je férové zápolení.
Kanadské discipliny
Po obědě se všichni přesouvají na louku, kde je vyhrazen prostor pro nejprestižnější týmovou disciplinu, přetah lanem. Každá osada nominovala šestici siláků. Už v průběhu losování testují lano a zkoušejí různé úchopy a taktiku, jak vyzrát na soupeře. Soutěží sedm týmů systémem každý s každým. Každého tedy čeká šest vysilujících soubojů. Po zahájení boje se lano okamžitě napíná silou dvanácti mužů, kteří se je s funěním snaží dostat potřebné tři metry na svoji stranu. Středová značka se několikrát jako kyvadlo přesouvá ze strany na stranu a nakonec ji po nekonečných minutách jeden z týmů přetahuje k sobě. Se zdviženýma rukama uvolňují vítězové místo dalším, zatímco poražený tým se válí v trávě. Ale vše jde rychle za sebou, na odpočinek není čas. Ke konci je na soutěžících znát únava a vítězství je spíš otázkou vůle či obtížnosti boje s předchozím soupeřem. Kdo byl nejlepší? Siláci z osady Sioux. Ani jednou neprohráli!
A jede se dál… Pořadatelé koulejí dva metry dlouhé a čtvrt metru tlusté klády a losem je přidělují jednotlivým osadám. Opět výstřel a nabroušené sekery se zakusují do dřeva jako nůž do másla. Třísky létají až na diváky a netrvá to ani dvacet vteřin a první drvoštěp drží vítězoslavně nad hlavou odseknutou část klády. Jakmile je poslední kláda přeseknuta, přicházejí na řadu řezáči. Teď je důležitá nejenom technika, ale také vzájemná souhra smíšené dvojice. Však také mají osadníci v průběhu roku natrénováno – řezání dřeva na topení patří k základním činnostem chataře a na většině osad stále fungují klasické rámové pily.
Zašlá sláva trampského sportu č. 1
Když je vše rozsekáno a rozřezáno, poslední body přiděleny a diplomy předány, schyluje se k volejbalovému zápasu “řeky – potoky”. Podivná šifra má prosté vysvětlení: proti sobě nastoupí na jedné straně výběr osad ležících na řece Blanici a soupeřem jim bude tým z osad, jimiž protékají potoky. Volejbal je tradičním trampským sportem a málokdo ví, že líhní nejlepších poválečných volejbalistů Československa bylo Sdružení trampských osad benešovských, známé pod zkratkou STOB. V Benešově se konalo první poválečné mistrovství republiky, v roce 1947 hráči STOBu reprezentovali Československo na propagačním turné v Itálii (všechna utkání tam vyhráli) a dva členové klubu byli po válce vysláni jako trenéři národních mužstev do Francie a Rumunska.
Ale zpět do současnosti. Hra jen vzdáleně připomíná kvalitní volejbal z dob minulých a když nad hřištěm zahřmí a spustí se déšť, hráči se domlouvají na ukončení zápasu. Všichni diváci až na pár skalních příznivců jsou v té době už stejně schovaní pod střechou osadní boudy, nebo se rozešli do chat.
Polánecký kolibřík
V podvečer se naštěstí ukazuje sluníčko a lidé se začínají trousit směrem k osadnímu amfiteátru. Je tu totiž připravena tradiční hudební soutěž “Polánecký kolibřík.” Na poloostrově tvořeném velkým meandrem Blanice stojí sedmimetrový totem, u kterého je postaveno improvizované pódium. Diváci sedí na lavicích zbudovaných ve svahu ve stínu staletých smrků a tvoří tak impozantní “kotel”.
Každá skupina z osmi přihlášených postupně zazpívá dvě písničky ve stylu folk, country či trampské písně. Nejvíc se líbí píseň z muzikálu “Balada pro Banditu” a variace na píseň “We don’t need no education” od Rolling Stones v podání náhodného seskupení několika mladých muzikantů. Vítězové můžou na závěr přidat další písničky, ale překvapivě oznamují, že nic jiného neumí…
Když už to vypadá, že se lidé rozejdou, oznamuje moderátor “šou” v podání poláneckých osadníků. Veršované drama o Sněhurce a trpaslících, z jehož původní podoby nezůstal kámen na kameni, vyvolává salvy smíchu.
Den v Údolí Návratu střídá noc. S přicházejícím soumrakem je zažehnut táborový oheň a naražen další sud piva. Jak praví trampská tradice, správný potlach končí až v pondělí ráno!
***
1 Pohled na osadu Údolí návratu ze skály
2 Trať přespolního běhu se klikatila mezi chatami
3 Šerifové jednotlivých osad při slavnostním nástupu
1 V osadním amfiteátru se odehrává většina táboráků a řada dalších akcí. Při trampiádě se zde také konal Plánecký kolibřík a divadelní vystoupení. Pod osadními vlajkami zasedla porota
2 Při přetahování lanem ze sebe soutěžící musí vydat opravdu vše
3 Kdo zrovna nesoutěží nebo nefandí, ten může posedět ve stínu stanů a zaposlouchat se do trampských melodií
4 Vrh koulí je tradiční atletickou disciplinou trampiády, stejně tak jako skok do dálky a výšky
FOTO AUTOR
