Postup zateplení minerální vlnou
Pro zateplení fasády je jedním z prověřených a často doporučovaných materálů minerální vlna. K montáži na fasády se nejčastěji používají minerální fasádní desky, který na rozdíl od některých jiných výrobků z minerální vlny dobře drží tvar.
Fasádní desky jsou na trhu dostupné od celé řady výrobců. Obecně se postup práce s nimi i při použití různých značek nijak neliší, ale pokud budete provádět zateplení těmito deskami svépomocí, vždy se seznamte s veškerými kroky, které pro práci s daným produktem doporučuje či předepisuje jeho výrobce. U jakýchkoli materiálů k zateplení fasád je dodržení postupu mimořádně důležité, stejně jako použití předepsaných způsobů kotvení, lepení či spojování jednotlivých dílů.
Vnější kontaktní zateplovací systémy zpravidla tvoří tepelně izolačních desky, lepicíc a armovacích tmely, talířové upevňovací hmoždinky a jiné příslušenství (rohové, zakládací, ukončovací, dilatační a další profily). Součástí systémů mohou být i různé typy fasádních omítek od stejného výrobce, penetrace zdiva a další produkty.
Minerální izolace má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace, umožňuje domu dýchat a je nehořlavá. Kamenná vlna je charakteristická vysokou schopností propouštět vodní páru (ve srovnání s izolacemi na bázi plastů i více než desetkrát). Její použití při zateplování fasády tak vždy přispívá k aktivnější bilanci vlhkosti. Vykazuje velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, je vhodná pro budovy zděné i pro dřevostavby, pro novostavby i rekonstrukce. Je rovněž nehořlavá. Třída reakce na oheň je A1, tedy nejvyšší možná.
Vše začíná volbou typu a tloušťky izolačního materiálu. Instalace vnějšího kontaktního zateplovacího systému by se měla vždy dělat podle projektové, stavební a další technické dokumentace a v souladu s ní. Její součástí by mělo být i tepelně technické posouzení zateplované konstrukce a statické posouzení, které předepisuje typ a rozmístění kotevních prvků.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Vnější a vnitřní izolace:
Kompletní zateplení se vyplatí
Foukaná izolace
Izolace půdy, podkroví a střechy
Dřevité izolace
S polystyrenem pozor na chyby
Zateplovací systémy
Jak izolovat dřevostavbu
Proti hluku kroků
Zateplení pěnou
Zateplovat lze i zevnitř
________________________________________________________________________
Podklad, založení, lepení
Příprava podkladu spočívá zejména v jeho stabilizaci a vyrovnání pomocí omítek, tmelů, případně i penetrací či adhezních můstků. Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách a výhody zmíněné „kontaktnosti“ by se logicky ztrácely při jejich upevňování na nedostatečně vyspravený a vyrovnaný vnější povrch obvodového zdiva. Než tedy přistoupíte k založení zateplovacího systému a lepení tepelně izolačních desek, musíte ověřit a případně zajistit rovinnost podkladu například aplikací jádrové omítky a ověřit přídržnost podkladu. Nerovnosti podkladu lze vyrovnat i s pomocí speciálních plastových podložek.
Po vyrovnání je nutné začít montáž správným založením, k čemuž se při použití systémových prvků nejčastěji využívají hliníkové zakládací profily (soklové lišty), upevňované do zdiva zpravidla zatloukacími hmoždinkami. Vzájemné napojení jednotlivých lišt se provádí s pomocí plastových spojek, které umožňují jejich dilatování. Vyhnout se použití těchto prvků a něco ušetřit je samozřejmě teoreticky možné, ale zvažte, zda usnadnění práce a zvýšení izolační kvality celého zateplení za takové šetření stojí, i když pracujete svépomocí a máte s prací s izolačními deskami dostatek zkušeností.
První řada desek se pokládá do lože z lepicího tmelu. Pro navázání s plošně armovanou stěrkou na povrchu systému použijte plastový profil se síťovinou, který se nacvakne na zakládací lištu. U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá. Vše je součástí systémových prvků a obvykle není problém pracovat s těmito prvky intuitivně i napoprvé, návody včetně instruktážních filmů obvykle najdete na webech výrobců.
Lepicí tmel se nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky Deska by měla být přilepená na min. 40 % plochy. U všech typů fasádních lamel FKL se tmel nanáší celoplošně s pomocí ozubeného hladítka. Lamely FLK vyrábí Knauf a jde o desky minerální tepelné izolace o rozměrech 120 cm x 20 cm a různé tloušťce.
Izolace se lepí zdola nahoru, horizontálně a na vazbu. V průběhu práce kontrolujte rovinnost výsledného povrchu. Rohy otvorů musí vycházet do plochy desky. V rozích musí tvořit tvar písmene L. Svislé i horizontální spáry musí být od rohů vzdáleny min. 100 mm.
V rozích budov se desky pokládají střídavě na vazbu. U okenních otvorů roh ostění nebo nadpraží tvoří hlavní izolační deska nebo lamela. Izolace ostění a nadpraží se vlepí do vzniklé mezery.
Kotvení izolačních desek
Upevnění zateplovacích desek či lamel pomocí talířových fasádních hmoždinek se dělá po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) a rozhodně ho nepodceňte, i když izolace na zdi zdánlivě dobře drží u po nalepení. Montáž vnějšího kontaktního zateplovacího systému bez kotevních prvků je možná pouze s použitím speciálních lamel za předpokladu že podklad lze považovat za únosný (tzn. bez separujících vrstev – například nátěrů).
Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Vyplatí se řídit technickou dokumentací, návodem či doporučením výrobce či prodejce ke konkrétnímu zakoupenému materiálu.
Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem. Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu (do kotevní délky se nezapočítává například omítka).
Pro hmoždinky je nutné vyvrtat díry kolmo k podkladu. U desek s minerální izolací se s vrtáním začne až po propíchnutí desky vrtákem. Průměr vrtáku se stanoví dle druhu použité hmoždinky. Do vysoce porézních hmot a hmot s dutinami se otvory vrtají bez příklepu. Vrtá se do hloubky o 10 mm delší, než je předepsaná kotevní délka hmoždinky.
Talířek kotvy musí pak být při povrchové montáži zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace. Pokud vystupuje z povrchu fasády nebo je do ní naopak zaražen tak, že došlo k potrhání povrchu izolační desky, je třeba kotvu vyměnit.
Existuje i možnost tzv. zápustné montáže hmoždinek, který eliminuje vytváření tepelných mostů a omezí vliv bodových tepelných vazeb, nežádoucích pro kvalitu zateplení. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje i nevítanému prokreslování hmoždinek na povrchu fasády a zároveň snižuje přibližně na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky.
Po zapuštění kotev přetáhněte stěrkovou hmotou místa, kde jsou hmoždinky umístěny tak, aby povrch izolace tvořil jednolitou plochu.
Finální omítka
Po nalepení a ukotvení tepelně izolačních desek a následné technologické přestávce (nejméně 24 hodin) se začíná finální omítání vytvořením základní armované vrstvy, která je tvořena výztužnou síťovinou (perlinkou) zapuštěnou do stěrkového tmelu zpravidla o tloušťce 3 až 4 mm. Než ale začnete nanášet fasádní omítku (omítkové souvrství), zkontrolujte pečlivě izolační desky. Pro vyplnění a dotěsnění případných spár mezi deskami použijte přířezy tepelné izolace a už předem počítejte pro tyto případy s určitou rezervou. Ale pozor, mezery mezi izolačními deskami z kamenné vlny se však nesmí vyplňovat montážní pěnou nebo lepicím či stěrkovým tmelem.
Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích. Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku v rámci tohoto kroku vtlačte do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Při používání desek s nástřikem vtlačovat penetrační vrstvy nemusíte.
Před nanesením první celoplošně armované (na perlinku) základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu (lepidla) naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 mm.
Následuje vytvoření armované vrstvy. S pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 mm se nanáší na podklad vrstva malty (lepodla). Do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny.
Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm. V případě nutnosti lze na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu nanést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu. Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s doporučením výrobce systému.
U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Na vnější kontaktní zateplovací systémy se zpravidla používají omítky s velikostí zrna od 1,5 do 5 mm. Jako první krok při realizaci finální vrstvy omítky naneste penetraci. Výrobci zpravidla dodávají penetraci pod omítky probarvenou do stejného odstínu jako omítka, omezí se tím drobné chyby, které mohou vzniknout při vlastním zpracování omítek. Posledním krokem je natažení doporučeného typu omítky na dostatečně vyzrálý armovaný podklad.