U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
POSTAVME SI SKLENÍK
Kategorie: Zahrada | Autor: rb, FOTO ARCHIV
Zeleniny je sice v obchodech a tržnicích dostatek, ale kdo okusil, ví, že z vlastní zahrádky chutná líp. A právě skleníček nám může výrazně rozšířit paletu rostlin, které můžeme pěstovat. Umožní časné výsevy ředkvičky a salátu, letniček a zelenin pro pozdější použití na záhony, pěstování exotických rostlin a mohou v nich také přezimovat přenosné a záhonové rostliny ze Středomoří.
Majitelé zahrádek u domků celoročně obývaných se nemusí dlouze rozmýšlet, zda skleník postavit, nebo ne. Pro ně není problém podle potřeby zalévat nebo reagovat větráním či přistíněním na změny počasí. Poněkud složitější bývá péče o rostliny ve skleníku, když si jej postavíme u chaty nebo chalupy, kam jezdíme v lepším případě jednou za týden až čtrnáct dnů. Řešením je, pokud někdo z rodiny zůstává od jara do podzimu na venkově a postará se o ně. Není-li to možné, musíme výběr plodin a jejich pěstování přizpůsobit svým možnostem, popřípadě počítat s nějakou korunou do automatické regulace větrání a zálivky.
Než začneme stavět
Smontování skleníku sice může být otázkou jednoho víkendu (a pokud si pozvete firmu, třeba jen několika hodin), ale tak rychle to přece jen nepůjde. Podle stavebního zákona je totiž třeba o stavbu skleníku, jehož půdorys je větší než 16 m2, nebo výška přesáhne 4,5 m, žádat na příslušném stavebním odboru, popř. obecním úřadě. U menších platí pouze ohlašovací povinnost. V případě, že hodláte postavit skleník (nebo zimní zahradu) navazující na dům, lze takovou stavbu považovat za přístavek měnící vzhled hlavního objektu; v tom případě je rovněž třeba žádat o stavební povolení. Rozhodně se vyplatí ještě před zahájením stavby konzultace na stavebním úřadě. Důkladně musíme rozvážit, kam skleník umístit (pokud se nedohodneme jinak, měl by být od sousedova plotu min. 3 m. daleko). Vybíráme místa chráněná před převládajícími větry, kam nepadá stín budov a vysokých stromů. Vhodná je poloha otevřená jižním směrem. Bezpochyby nás ovlivní i konfigurace terénu, ale neměla by být určující. Na rozdíl od dříve doporučované orientace osy skleníku sever – jih, doporučuje např. Josef Svojanovský v knížce Skleníky, pařeniště, fóliovníky (Grada 2002) spíše orientaci východ – západ. V našich klimatických podmínkách je totiž na jaře a na podzim slunce nízko nad obzorem, tudíž při severojižní orientaci je skleník málo osvětlen. Z hlediska estetického bychom měli pro skleníček najít místo spíše v odlehlejším koutu zahrady; pokud jej obklopíme nízkou zelení a květinami, nemusí jeho vzhled rušit okolí.
Konstrukce a materiál
Je samozřejmě možné (a zřejmě nejlevnější) sehnat třeba ve zrušeném zahradnictví stará pařeništní okna, popřípadě ve sběrných surovinách železné profily, z nichž za přispění rodiny či kamaráda svaříme konstrukci, zakytujeme sklo atd. Stavba však zřejmě nebude patřit k nejpěknějším – a nemusí se v ní líbit ani rostlinám. Pro pěstování zeleniny, což je asi náš nejčastější cíl, je totiž zapotřebí co nejvíce světla.I nosné profily by proto měly být co nejužší (hliníkové nebo z pozinkovaného plechu). Přednost bychom měli dát skleníčku se žárově pozinkovanými díly. Je sice poněkud dražší, ale má podstatně delší životnost. Pokud se rozhodneme pro levnější z pozinkovaných plechů, musíme jej hned po sestavení natřít; v místech střihu a někdy i ohybu bývá narušena vrstva zinku a může dojít k předčasné korozi. Amatérsky zhotovenou železnou konstrukci je třeba opatřit před zasklením dvěma nátěry fermežovou barvou (zásadně nepoužíváme barvy obsahující olovo nebo kadmium). Stejně tak šrouby, matky a podložky nesmějí být kadmiované, neboť jde o karcinogenní kovy, které by se mohly dostat do potravinového řetězce.K zasklení se dosud převážně používá 4 mm silné tabulové sklo Helios. Lze volit mezi dražším čirým, které je nutné ve dnech s intenzivním slunečním svitem přistiňovat, a rozptylovým, jež je z toho důvodu z jedné strany opatřeno jemným vroubkováním. Nejdražší jsou dvouvrstvé polykarbonátové desky (o síle 6 – 10 mm), které mají skvělé tepelně izolační vlastnosti. Mají však velkou tepelnou roztažnost, proto se upevňují do speciálních lišt, které umožňují dilatační pohyb a nezhoršují těsnost spojů.
Od základů až k hřebeni
Nejdříve zhotovíme zděné nebo betonové základy. I když skleník objednáme, nebývají součástí dodávky a uživatel si je musí vybudovat sám. Zapustíme je až do nezámrzné hloubky, tedy 70 až 80 cm pod úroveň terénu. Pokud bychom tuto hloubku nerespektovali, může v mrazu dojít ke zkroucení dveří a popraskání skel. Dbáme na to, aby základy byly vodorovné a pravoúhlé. Jednodušší variantou je, zarazíme-li do země 80 cm dlouhé ocelové piloty; na ně se uloží patky, do kterých kotvíme nosnou kostru, stejně jako v prvním případě na zatvrdlou podezdívku.Dále se řídíme návodem dodavatelské firmy. Výhodnější ovšem je zvolit dodavatelskou verzi montáže. Zaplatíme za ni sice zhruba 25 procent z ceny skleníku, ovšem DPH v tom případě činí pouze 5 procent z celkové částky. Koupíte-li pouze skleník, musíte počítat s DPH ve výši 22 procent.
Na co bychom neměli zapomenout
* Při vybírání skleníku zjistěte, zda má skleník silný rám, který jej podrží při nadzvednutí základů mrazem.
* Volte typ s nakloněnými stěnami, které lépe využívají sluneční svit; kolmé boky odrážejí značnou část paprsků zpět do prostoru.
* Dveře skleníku musí být dostatečně široké, aby jimi projelo kolečko.
* Nosné profily by měly být co nejužší, protože zelenina potřebuje co nejvíce světla; široké kovové prvky navíc tvoří mezi skly tepelný most.
* Skleník stavíme osou ve směru východ – západ na místě chráněném před větry.
* Na každé 2 m2 by mělo být větrací okno (optimální umístění je v polovině svislých stěn a v nejvyšším bodě sedlové střechy).
* Větrací okna ve střeše se vyplatí osadit zvedáky, které pracují na principu roztažnosti kapalin a vlivem teploty a nevyžadují žádný zdroj energie.
* Větrat vstupními dveřmi není vhodné, dochází tak k ochlazování rostlin a tepelnému šoku.
* Nejlépe se rostlinám daří v jednostranném skleníku u stěny domu nebo u samostatné zdi postavené na severní straně.
* Pokud nechceme pěstovat zcela nenáročné nebo suchomilné plodiny, je třeba do skleníku instalovat některý ze samozavlažovacích systémů.
FOTO 1 – Klima ve skleníčku svědčí i rajčatům; hlavně nesmíme zapomenout na větrání, neboť proud vzduchu je nutný pro jejich opylení
Obr. 1 – V jednostranném skleníku zeď přes den sluneční energii akumuluje a v noci rostliny zahřívá
FOTO 2 – Skleník může do zahrádky pěkně zapadnout; jen pozor na zastínění okolní vegetací…
Obr. 2:
A – Rovná stěna odráží část slunečních paprsků zpět do prostoru
B – Nakloněná stěna lépe využívá sluneční svit
