U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Popínavé rostliny
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Eva Skalská
Břečťan, réva a růže zpříjemňovaly pobyt již v atriích a zahradách starého Říma a šplhaly se po altánech a pergolách v období renesance. Dovedou to velmi dobře i dnes.
Jejich nabídka se výrazně rozšířila zejména od poloviny 17. století, kdy se k nám do Evropy dostávaly cizokrajné druhy z Ameriky a východní Asie. Byl to například přísavník, vistárie, plamének nebo svlačcovec opletka. Dalšími druhy přispělo i 19. století, a tak se dnes setkáváme s velkým druhovým i odrůdovým bohatstvím.
Při výběru druhů a odrůd víceletých popínavých rostlin musíme brát v úvahu jejich nároky na stanoviště a také výšku vzrůstu. Dále by nás mělo zajímat, zda potřebují oporu a zda jsou pro ozelenění vybraného objektu vhodné svým habitem. Každý budoucí pěstitel by si měl přečíst alespoň jednu odbornou knížku, aby později nezažil zklamání.
Funkce zelených stěn
Víceleté popínavky mohou v zahradách u chat a chalup zastávat řadu funkcí. Mohou krýt stěny obytných objektů, zkrášlit kůlny na nářadí, nechat zmizet v záplavě listů nepěkné přístavby, ozdobit zdi, ozelenit ploty, vytvořit romantické oblouky a vstupy. U terasy a odpočívadla vytvoří příjemné soukromí a ochranu před zvídavými zraky i nepříjemnými větry. A kmenům starých stromů dodají neobvyklou patinu.
Názory na využití popínavých rostlin ovšem nejsou jednotné, zejména pokud jde o zahalení stěn domů do zeleného kožichu. Někteří odborníci takovému rozhodnutí fandí, jiní nikoli. Než se tedy pro živou stěnu rozhodnete, důkladně vyzpovídejte stavebníky i zahradníky, neboť každý objekt představuje určité specifikum, které je nutné respektovat.
Naopak v ozelenění zahradních zdí je jasno. K pokrytí větších ploch zvolíme především břečťan, který je stálezelený a velmi hustý. V plošném růstu je sice pomalý, zato neúnavný. Na zdi se pěkně vyjímá také hortenzie odlišná, rozrůstá se však několik let a rovněž později kvete. Ke zdi lze doporučit i přísavník trojcípý a pětilistý, který je pro své podzimní plamenné zbarvení snad nejkrásnější ze všech popínavek.
Pro ploty jsou popínavé rostliny jako stvořené, neboť je zvýrazní, oživí a ještě dostatečně hustě olistí. Ploty z pletivových dílců v rámech na zděné podezdívce jsou vhodné pro všechny druhy plaménku, dále druhy zimolezu, jasmín mnohokvětý i pnoucí růže. Při výběru druhů se samozřejmě řídíme nároky rostlin na slunečné nebo stinné stanoviště.
Popínavými rostlinami lze výrazně zpestřit také nehezké a nudné ploty z drátěného pletiva. Nikoli však rostlinami víceletými, nýbrž jednoletými, které svou hmotností nesrovnatelně méně zatíží pletivo. Můžeme se rozhodovat mezi fazolem šarlatovým, okrasnou tykví, povíjnicí tříbarevnou, thunbergií křídlatou, vilcem a dalšími. Nebojme se vysít k plotu také hrachor vonný – vytvoří nám půvabnou kvetoucí i vonící kulisu.
Dopřejme si pergolu
Ideální oporou pro popínavé rostliny je pergola, která bývá nejvýraznějším členícím prvkem v zahradě. Ohraničuje nebo zakrývá odpočinková zákoutí, odděluje garáž nebo bazén od ostatních venkovních prostor, chrání před sluncem, větrem i hlukem. To všechno dokáže tato jednoduchá konstrukce pro popínavé rostliny, jež zpříjemní a zútulní každou zahradu. Samozřejmě až když ji zeleň obroste.
Na pergole se výborně vyjímá vistárie se svou nádherou modrofialových květů uspořádaných v dlouhých hroznech. Oblíbené jsou bohatě kvetoucí velkokvěté plaménky, nejkrásnější samozřejmě právě v době květu (květen – září). Do vlhčích míst na východní nebo západní stranu můžeme vysadit některé z popínavých zimolezů, které zejména v podvečer příjemně voní. Zajímavý je také vzrůstný podražec velkokvětý s velkými srdčitými listy, kterému také vyhovují zastíněná místa (vzhledem ke svému bujnému růstu potřebuje silnou pergolu). Překrásně na těchto zahradních stavbách vypadá i trubač kořenující, svítící v létě červenooranžovými květy. Daří se mu však jen v teplejších oblastech na slunných chráněných místech.
Na oblouky, které dodávají každé zahradě nádech romantiky, byly dříve tradičně vyvazovány pnoucí růže a v teplých oblastech i réva vinná. Je však možné zkusit i další druhy – zimolez a plamének. Dnes se zhotovením oblouku ani nemusíme zdržovat – jednoduše jej koupíme dřevěný i kovový, složený v krabicích.
Jak připravit konstrukce?
Při stavbě opory u zdi nebo u stěny je třeba nejprve připevnit svislé latě, které se podloží špalíky zabezpečujícími odstup minimálně 5 cm od objektu. Na svislé latě se pak upevní vodorovné. Lehčí konstrukce se dají zhotovit v kombinaci s drátem – latě se umístí svisle a dráty napnou vodorovně. Pro zpevnění konstrukce se mohou dráty dotáhnout pomocí napínací matice. Takové konstrukce jsou vhodné pro některé ovíjivé rostliny, jako jsou například svlačcovec opletka, zimolez nebo jednoletý chmel.
Pro zhotovení opor používáme dostatečně silné latě, jejichž horní hrany zešikmíme, aby do dřeva nezatékalo. Nesmíme zapomenout na impregnaci dřeva. Měli bychom volit takové přípravky, které neškodí životnímu prostředí ani rostlinám. V žádném případě nesmíme sáhnout po karbolce, která by rostliny spálila. A pozor – dřevěnou konstrukci nekotvíme nikdy přímo do půdy, ale do kovových trubek nebo betonových patek.
Opěrnou konstrukci nepřišroubujeme pevně ke stěně, ale raději ji zavěsíme na připravené háky. Usnadní to její opravy i seřezávání rostlin. Šrouby, háky a další kovové části musí být z pozinkovaného materiálu.
Opory zcela jiného druhu nám nabízejí staré vyšší nebo i nevzhledné stromy, které by bylo třeba vykácet, avšak my se s nimi nemůžeme rozloučit. Můžeme také odřezat všechny vedlejší větve ve spodním patře a ozelenit strom popínavými rostlinami. Břečťan obecný nebo hortenzie odlišná se samy šplhají do výše po stromě pomocí přísavných destiček.
Trpělivým pěstitelům doporučujeme brslen Fortuneův ‘Radicans’, který je stálezelený, nepotřebuje žádnou oporu kromě stromu, avšak roste pomalu. Pnoucí růže jsou rovněž vhodné, ale musíme jim připravit “umělou” oporu.
***
Zásady pěstování
Většina popínavých rostlin vyžaduje poměrně dobrou půdu, proto ji vylepšíme zahradním kompostem a přimísíme minerální nebo kostní moučku (nikdy nedáváme rašelinu). Nejvhodnější dobou k sázení je časné jaro nebo podzim. Opěrná konstrukce musí být připravena již před vysazením rostlin, jinak bychom mohli sazenice poškodit. Jamku vyhloubíme vždy asi 40 – 50 cm širokou i hlubokou. Po zasazení okolo rostliny navršíme nastýlku z organických materiálů – listí, drcené kůry, posečené trávy – kterou občas obnovíme. Kořenová oblast rostlin nesmí být vystavena prudkému slunci, a proto ji zastíníme například velkými kameny nebo vyššími trvalkami. Není-li půda bohatá na živiny, přihnojujeme pravidelně 2 – 3 krát ročně plným hnojivem (Cererit apod.); hlavní dávka se aplikuje na jaře. Nesmíme zapomínat na řez, při kterém vycházíme z růstové formy rostlin a odstraňujeme především převislé výhony. “Bujné” řežeme silněji, bát se nemusíme, neboť všechny víceleté popínavé druhy dobře znovu vyhánějí nové výhony.
Techniky cesty vzhůru
Víceleté popínavé rostliny se dostávají do výšky rozdílnou technikou a podle ní volíme i typy opor. Podle této techniky dělíme rostliny na pět skupin. Kořenující rostliny se přichytávají pomocí přísavných destiček a cestu vzhůru zvládnou vlastními silami bez opory. Nejznámějšími zástupci této skupiny jsou břečťan obecný, brslen křídlatý a hortenzie odlišná. Úponkaté rostliny, jako jsou réva vinná a většina druhů plaménků, již potřebují oporu. Jsou vyzbrojeny speciálními levotočivými i pravotočivými listovými výhonky, kterými se zachytávají nabízené konstrukce. Jako materiál bychom měli použít latě nikoli dráty. Tyto rostliny se totiž během doby stávají těžkými a opora musí unést jejich hmotnost, dosahující v některých případech i pár desítek kilogramů. Vzdálenost mezi latěmi, které obvykle tvoří čtverce či kosočtverce, by měla být asi 40 – 50 cm. Ovíjivé druhy, k nimž patří svlačcovec opletka (rdesno), vistárie čínská, podražec velkolistý nebo zimolez. Jejich výhony se otáčejí kolem všeho, co jim dává nějakou oporu. Jsou odkázány především na svislé opory – latě, popř. dráty, které by měly být od sebe vzdáleny nejvýše 30 cm. Každých 40 cm výšky je vhodné dát latím příčnou výztuž, aby opora měla větší stabilitu. Nemají-li tyto rostliny dostatečně vysokou svislou oporu, mohou od určité výšky růst i vodorovně, například do dešťových okapů, které časem zničí. Vzpěrné rostliny, jako jsou pnoucí růže, ostružiník keřovitý nebo jasmín nahokvětý, které šplhají pomocí bočních výhonů nebo chlupů, ostnů a trnů, potřebují především vodorovné systémy opor. Měly by být od sebe vzdáleny 40 – 50 cm. I tyto laťové nebo kovové konstrukce bychom měli zpevnit svislými výztužemi. Přísavné rostliny, jejichž zástupci jsou v našich klimatických podmínkách vlastně jen přísavníky. Bývají sice přiřazovány ke skupině úponkatých, protože vytvářejí větvené úponky. Na jejich konci však jsou přísavné terčíky vylučující lepkavou hmotu, jimiž se na svůj podklad doslova přilepí. Proto se mohou pnout i po zcela hladkém povrchu.
Popisy k obrázkům
Šplhat po zdi je pro břečťan i přísavník trojcípý hračkou
Zástupce popínavých jednoletek – povíjnice na věži z větví; uprostřed měsíčků a afrikánů jí to moc sluší
Pnoucí růže provoní každou zahrádku. Je ozdobou zdí, romantických oblouků i treláží
Kůlna v kožichu z přísavníku pětilistého
Květy zimolezu obecného vyhlížejí velmi exoticky
Autor fotografií: FOTO ZI A ARCHIV
