U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Popínavé dřeviny
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr Pasečný
O této skupině rostlin, zejména o jejich schopnosti chránit fasády domů, jste si jistě přečetli již v rubrice Stavba. Nyní si povíme něco o jejich nárocích na stanoviště. A rozšíříme pohled na celou skupinu popínavých dřevin, vhodných nejen pro obrůstání architektury, ale i jako ozdobný kryt pergol a příjemných zahradních loubí.
Okrasné květem
Patří k rostlinám opadavým, které jsou od podzimu do jara neolistěné. V době vegetace však u nich můžeme sledovat celý vývoj, tedy rašení, růst, kvetení a k podzimu i tvorbu plodů a zbarvení listů. Tím jsou mnohem proměnlivější než rostliny stálezelené.
Podle vzrůstu je můžeme dělit do tří skupin:
* vysoké 10 i více metrů
Trubač kořenující (Campsis radicans) je mohutná až 10 m vysoká dřevina, tvořící na křivolakých větvích nepravidelně přísavné kořínky. Nejsou však schopny udržet celou váhu rostliny na zdi, proto se pěstuje na konstrukci 20 – 30 cm před zdí. Daří se mu především v teplejších vinohradnických oblastech, na slunečném stanovišti, kde také v létě bohatě kvete trubkovitými oranžově červenými květy. Půdu vyžaduje propustnou a dostatečně zásobenou živinami. V tuhých zimách namrzá, ale snadno se regeneruje. Kvete na letorostech, proto případný řez (i zmlazovací) vůbec neškodí.
Opletka Aubertova (Fallopia aubertii) je velmi odolná, vhodná i do vyšších poloh (400 – 500 m n. m.). Budeme-li ji pěstovat na libovolné konstrukci či starém stromu, musí být dostatečně pevné. Používáme ji uváženě, protože ve svém nejbližším okolí vysaje veškerou vláhu a živiny, čímž omezí růst jiných rostlin. Kvete bohatě drobnými bílými květy v řídkých latách.
Vistárie (Wisteria) vyniká krásnými světle modrofialovými květy v převislých až 30 cm dlouhých hroznech. Je liánou teplých oblastí. V nadmořské výšce nad 500 m a v nechráněných polohách snadno omrzá, ale od země dobře regeneruje. Pochopitelně potom kvete málo anebo vůbec. Snáší sucho i úpal. Jelikož v příznivých podmínkách bujně roste, vyžaduje pevnou nosnou konstrukci (mříž, bránu, pergolu). Několik desítek let stará rostlina deroucí se stále neúnavně ke slunci dosahuje výšky 15 – 20 metrů.
* vysoké 5 až 7 metrů
Hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris) vytváří bohaté přičepivé kořínky, kterými se přidržuje podkladu. Je vhodná k popnutí starých zdí, skal nebo i stromů, na chráněných místech až do 500 m n.m. Květenství jsou bílá plochá o průměru 10 – 15 cm. Dobře roste v polostínu, ve vlhčích humózních půdách.
* vysoké 1,5 až 3 metry
Plamének (Clematis) vyžaduje slunné teplé polohy, ve vyšších nadmořských výškách navíc chráněné proti větru. Kořeny a spodek rostlin však musí být zastíněny buď nějakou stavbou anebo předsadbou vyšších trvalek. Půdy vyžaduje propustné, humózní, mírně vlhké a lehce vápenaté. Na zimu je vhodné zasypat kořennou část listím. Z velkokvětých kultivarů, vhodných na nižší pergoly, se pěstuje např. bílý (‘Marie Boisselot’), světle růžový (‘Nelly Moser’), červené (‘Crimson King’, ‘Ernest Markham’, ‘Ville de Lyon’), světle modré (‘Blue Angel’, ‘Perle d Azur’), tmavě modré až fialové (C. x jackmanii, ‘The President’) a další. Na velkou pergolu, eventuálně starou zeď, zvolíme raději druhy vzrůstnější, například populární plamének Jackmanův (Clematis x Jackmanii) s množstvím modrofialových květů. Plamének révový (Clematis viticella) je jemný a hustý a dorůstá do 4 – 5 metrů. Květy jsou nejčastěji purpurově fialové, ale vyskytují se i v jiných odstínech. Drobné bílé květy v latách má domácí druh plamének plotní (Clematis vitalba), který však v příznivých teplých podmínkách zplaňuje. Plamének horní (Clematis montana) s bílými a narůžovělými květy pochází z Himálaje a západní Číny. Rostě bujně a dosahuje výšky až deseti metrů. Nižší, maximálně třímetrové stvoly vytváří plamének tanguzský (Clematis tangutica), který je naprosto ojedinělý žlutou barvou svých překloněných zvonkovitých květů. Objevují se až do pozdního podzimu, kdy se přidají i dekorativní stříbřitě bílé chomáče plodů, které jsou vhodným materiálem pro suché vazby.
Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) je rovněž náročný na teplo. Má rovné, v dobrých podmínkách i několik metrů dlouhé zelené, řídce olistěné tenké větve. Pokud je v závětří u jižní zdi vyvazován k mřížce nebo jiné konstrukci, dorůstá snadno až do 2 m. V takové poloze nás záhy zjara překvapí až 3 cm velkými sytě žlutými květy na mladších větévkách. Nesnáší silné mrazy ani mrazivé větry v otevřených polohách. I v příznivějších je vhodné chránit v zimě kořeny listím a nadzemní části chvojím. Pěstujeme-li jej přece jen ve vyšších polohách, kde bývá dostatek sněhu, vyplatí se výhony odvázat a nechat je zapadat sněhem. V takových oblastech pochopitelně kvete mnohem méně než v nížinách. Má rád vlhké humózní půdy.
Zimolezy (Lonicera) jsou nápadné svými květy, které mají delší trubkovitou korunu, a většinou velmi příjemně voní. Z čistých botanických druhů se občas pěstuje zimolez obecný (L. cuprifolium) zvaný také “růže z Jericha” s uvnitř žlutobílými a vně růžovými voňavými květy, dále zimolez německý (L. periclymenum), podobný předešlému. Z ušlechtilých kříženců s většími nápadnějšími květy a delší dobou kvetení nás zaujmou především zimolez Brownův (L. brownii) s oranžově červenými trubkovými květy, zimolez Heckrottův (L. x heckrotii) a zimolez Tellmannův (L.x tellmanniana) – bujně rostoucí druh s velkými zlatožlutými květy. Popínavé zimolezy mají nároky obdobné jako plaménky.Růže (Rosa) zahrnují oblíbenou skupinu kříženců, vyznačujících se dlouhými větvemi, které musíme vyvazovat k opoře. Kvetou v červnu a červenci, ale některé remontují (opakují kvetení). Vyžadují dostatek slunce a tepla; ve vyšších polohách (400 – 500 m n.m.) jim svědčí stanoviště chráněné proti mrazivým větrům. Vyplatí se rovněž zabalit větve do pevného papíru. Popínavé růže vyžadují propustné půdy s dostatečným obsahem vápníku.Nejčastěji pěstované jsou červené kultivary (‘Heidelberg’, ‘Paul’s Scarlet Climber’, ‘Symphatie’), růžové (‘American Pillar’, ‘New Dawn’), žluté (‘Casino’, ‘Goldstern’), a bílé (‘Ilse Krohm Superior’, ‘Máňa Böhmová’).
Okrasné listem
Budeme se věnovat popínavým dřevinám opadavým, které opět rozdělíme na několik skupin podle výšky.
* vysoké 10 i více metrů
Akébie pětičetná (Akebia quinata) je jemná ovíjivá liána s dlanitě pětičetnými listy. V chladných zimách opadává, ale v mírných si list podrží. Je nenáročná, vhodná na slunce i do polostínu. Hodí se ke strukturně jemnějším členitým stavbám.
Podražec velkolistý (Aristolochia macrophyla) má nápadně velké srdčité listy, dlouhé až 25 cm. Má rád dostatek světla (ale nikoli úpal) a vlhčí výživnou půdu. Je vhodný do teplejších poloh, ke strukturně hrubým mohutným zdem a podkladům. Je ovíjivý, proto potřebuje dostatečně pevnou konstrukci.
Zimokeř okrouhlolistý (Celastrus orbiculatus) je nápadný svými silně propletenými větévkami, které drží pevně pohromadě. Na podzim a v zimě jsou dobře viditelné tobolky, které obsahují červená semena. Je vhodný k popnutí méně cenných stromů. Roste na slunci i v polostínu až do podhorských oblastí.
Přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) – známé “psí víno” – má pětičetné leskle zelené listy. Roste bujně a je dostatečně odolný i ve vyšších polohách, na slunci i v polostínu. Krásným samopnoucím druhem je přísavník trojhrotý (P. tricuspidata). Kryje dobře a stejnoměrně, k podkladu se přichycuje velmi pevně. Listy má trojlaločné, dokonale uspořádané jako tašky na střeše. Je vhodný do teplejších chráněných poloh. Oba tyto velice důležité druhy jsou nápadné krásným červeným podzimním zbarvením.
Réva Coignetové (Vitis coignetiae) je jedna z nejkrásnějších okrasných rév. Listy mají hrubou žilnatinu, jsou poměrně velké a zespodu rzivě plstnaté. Na podzim se barví do červena.
* vysoké 5 až 7 metrů
Aktinídie význačná (Actinidia arguta) roste bujně, ovíjivě. Vyžaduje chráněné stanoviště v nižších polohách, živné propustné půdy. Zelené, 2 – 3 cm velké plody podobné angreštu jsou jedlé (“nepravé kiwi”). Známé dovážené kiwi jsou plody aktinídie čínské (A. chinensis). Slabším vzrůstem a růžovobíle zbarvenými listy se vyznačuje aktinídie kolomikta (A. kolomikta).
Klanopraška čínská (Schisandra chinensis) se pěstuje jen zřídka. Má drobné bělavé vonné květy. Plody – malinké hrozny černých bobulí – mají vysoký obsah vitaminu C a dalších prospěšných látek. Je vhodná do nižších poloh, na chráněná stanoviště s vlhčí půdou.
* vysoké 1 až 3 metry
Zimolez japonský (Lonicera japonica) je poloopadavý druh, tvořící hustou spleť vzájemně propletených tenkých větévek. Kvete bílými vonnými květy. Častěji se však pěstuje jeho kultivar L. j. Aureo-reticulata s nápadně žlutě mramorovanými listy. Je většinou vysoký jen do 1 metru. Vyžaduje teplé chráněné polohy.
K nejznámějším popínavým dřevinám okrasným listem, které jsou stále zelené, patří břečťan (Hedera helix). Roste s oblibou na kmenech stromů a stejně tak po zdech, nejčastěji na málo osluněných stranách. Jeho sytě zelená odrůda je vhodná i do chladnějších oblastí, ale břečťany se žlutě nebo bíle pestrými listy jsou na silnější mráz choulostivější. V našich teplejších oblastech se daří i dalšímu stálezelenému druhu, a to je brslen Fortunův včetně několika kultivarů. Rostě dobře v polostínu v každé průměrné zahradní zemi. Na stromě se uchytí bez problémů, ale pokud jej chceme pěstovat na zdi, musíme mu postavit zhruba 15 cm před fasádou lehkou mřížovou nebo laťovou konstrukci.Typickou stálezelenou liánou je zimolez Henryův, který vytváří hustou spleť malebně propletených větévek s úzce kopinatými lesklými listy. V polostínu, ale při dostatku vláhy i na slunci dorůstá až 2 – 3 metry. Vyžaduje zem s dostatkem rašeliny. Nejlépe působí, roste-li na nějaké přirozené opoře, například stromu nebo větším keři, ale i na plůtku nebo mříži.Ojediněle se můžeme setkat i s méně známými druhy popínavých dřevin, jako jsou například druhy rodů loubinec (Ampetopsis), lunoplod (Menispermum), svidina (Periploca), nebo stálezelený ostružiník (Rubus henryi).
FOTO ING. SAMUEL BURIA
