Ponechme starou podlahu
Stará podlaha má punc autenticity, proto nevyhazujme cihelné a cementové dlaždice malých formátů ani prošlapaná prkna. V nových domech, kde nás čekají i nové podlahy, se můžeme při jejich výběru a úpravě povrchu mýlit. U dlažby se nemusíme trefit do vzhledu, může působit chladně, studeně, a u dřeva nemusíme sehnat jiná než úzká prkna.
Dlažba se začala objevovat koncem 19. století i ve venkovských chalupách. byly to velmi odolné dlaždice z kameniny pocházející z rakovnické továrny. Časem ve výběru přibyla cementová dlažba s barveným povrchem a dlažba z teraca, broušeného umělého kamene. Nová keramika tolik nevydrží, i když se starým podlahám snaží aspoň ve vzhledu přiblížit.
Kvalita půdovek se liší, najdeme velmi tvrdé i velmi měkké. Vždy mají pórovitý, nasákavý povrch. Jestliže ho necháme neošetřený, rychle se zanese nečistotami. Je vhodné nášlapnou stranu ošetřit například hydrovoskem a tuto ochrannou vrstvu obnovovat. usnadní se tak údržba půdovek a zvýší se jejich lesk.
V chalupě, která prošla rekonstrukcí, došlo i na výměnu podlahy, protože původní prkna byla shnilá. Tmavý nátěr není na závadu, zakryje tak skutečnost, že náhrada již nemá takovou šířku
U dřeva mírné poškození červotočem nevadí. Co škodí, je zemní vlhkost a hniloba, proto i při drobných opravách dávejte pozor na dobrou izolaci proti vodě a větrání jak stěn, tak celé podlahy. Pohledovou stranu prken na podlaze ve starém domě neuzavírejte vrstvou laku, vhodnější bude olej nebo vosk.
Text: Martina Lžičařová
Foto: Vladimír Hájek, Jaroslav Hejzlar, Richard Guryča, Martin Mašín, Martina Lžičařová, František Vaňásek, Pavel Veselý, Petr Zhoř, Petr Živný a archiv firem
Ponechme starou podlahu
