U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pokračujeme v jarním řezu
Kategorie: Zahrada | Autor: ing. Petr Pasečný
Dnes navazujeme na minule uveřejněná pravidla řezu dřevin dalšími informacemi o rostlinách, které ocení jarní prořezání nebo zmlazení.
Pěnišníky a azalky
Začneme těmito krásnými keři, které většinou řez nevyžadují. Pravidelně odstraňujeme pouze mrtvé, nemocné nebo poškozené části. Lze doporučit též slabé seříznutí mladých rostlin, pokud chceme, aby měly pravidelný tvar. Všechny členové tohoto rodu ovšem dobře snášejí radikální zmlazení, tedy silný jarní řez. V příliš zahoustlých keřích totiž může nedostatek světla způsobit odumírání vnitřních větví.
Při radikálním řezu vybíráme pečlivě zejména silné výhony, ze kterých vyrostou nové hlavní kosterní větve. Optimální je rozdělit řez alespoň do dvou let. V prvním roce odstraníme hlavně postranní větve, abychom se pak k těm hlavním lépe dostali.
Kosterní větve odřezáváme kolmo na dřevo, obvykle 30 – 60 cm nad zemí, ale vždy nad místem štěpování (bývá asi 15 cm nad povrchem půdy). Aby se větve nelámaly a nevznikaly roztřepené rány, uděláme nejprve zářez asi 30 cm nad místem zamýšleného řezu. Povrch rány není třeba ničím natírat, ale keře by se měly pohnojit a zamulčovat.
Z pahýlů po radikálním řezu vyraší na zdravém keři velký počet výhonů. V dalším období vegetačního klidu je probereme a necháme na každém pahýlu dva tři dobře umístěné výhony.
Namísto zmlazovacího řezu je možné na jaře nebo na podzim staré keře rododendronů a azalek přesadit do nové půdy.
Stručně o růžích
Řez růží byl popisován už mnohokrát, proto jen připomeňme hlavní zásady jarního ošetření. Nejdříve to bude zdravotní řez, při němž odstraníme slabé, poškozené a zmrzlé výhony. Poznáme je podle toho, že jsou na řezu hnědé až šedé. Zdravé dřevo je bělavé až světle zelené. Řežeme pochopitelně shora dolů, až do zdravého dřeva.
U velkokvětých růží ponecháme 3 až 5 oček na 1 výhonu (počítáno odspodu) a výhonů nejvíce 5 až 10 (čím je růže starší, tím více a naopak). Řez vedeme mírně šikmo asi 0,5 cm nad posledním očkem.
U mnohokvětých růží (polyantky apod.) nebývá řez tak hluboký, ponecháváme 5 až 8 oček – při stejném počtu výhonů.
U pnoucích růží se na jaře postaráme pouze o průklest starých nebo namrzlých větví a mladé mírně zkrátíme.
Vřesy a vřesovce
Jejich řez je také velmi důležitý. Chceme mít na zahradě zcela určitě kompaktní, hustě a bohatě kvetoucí porosty těchto rostlin.
U vřesů (Calluna), které kvetly už na podzim, odstraňujeme všechny odkvetlé výhony a zakracujeme i ty ostatní asi o 1/3. Vytvoříme z něj vlastně malý bochánek. Takto ošetřený vřes bohatě obrůstá novými výhony a koncem léta zase krásně pokvete. Kdybychom řez několik let vynechali, stane se z něj „koště“ s několika až 1 cm silnými kmínky vysokými až 0, 5 m a s řídkým obrostem na vrcholcích výhonů.
U vřesovců (Erica) postupujeme obdobně, ale máme ještě čas (podle místního klimatu). Vřesovce začaly kvést až v zimě a teď, v předjaří a na jaře, kvetou teprve naplno. S řezem tedy počkáme, až budou odkvétat, což může být podle podmínek i v květnu.
Popisy k obrázkům
Řez mnohokvěté keříkovité růže
Zmlazování rododendronu
Vřes obecný
Autor fotografií: FOTO MARTIN MAŠÍN, KRESBY ARCHIV
