U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pojizerská náves
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová, FOTO FRANTIŠEK VAŇÁSEK
Před zhruba dvanácti lety, když na Vysočině přestaly fungovat mnohé malé fabriky, řekli si někteří fachmani, tesaři, stolaři, kameníci, že chtějí dělat dobré řemeslo. Založili si firmičky, ale časem jim došlo, že společně jim půjde dílo lépe od ruky.
Možná jim ten nápad vnukl ing. Pavel Vaňásek z Třeště, tedy soused. Vystudoval architekturu interiéru na dřevařské fakultě univerzity ve Zvolenu. Věděl, že poptávka po těchto profesích stoupá. Domluvil se s řemeslníky a ve dvaadevadesátém roce vytvořili firmu Kon Wort. “Máme za sebou dvě velmi schopná truhlářství i příslušníky dalších cechů. Zvládnou vše od nových kuchyní a koupelnového nábytku, vyráběných nejmodernějšími technologiemi, až po rekonstrukce historických, památkově chráněných interiérů.
V kině je na co koukat
Věhlas party z Kon Wortu se rychle šířil. Dobré a komplexní zpracování zakázek i slušná cena, která jim v konkurenci též velmi nahrává, otevřela řemeslníkům z Vysočiny cestu do všech koutů republiky. Jedno z vítězství ve výběrovém řízení je v roce 1997 přivedlo také do Pojizeří, konkrétně do Kosmonos. Místní patrioti chtěli z nevyužívaného kina udělat něco pěkného. Nápad zařídit v něm hospůdku, která by evokovala pocit posezení na návsi, se jim moc zalíbil. “Hlavní tvarosloví pojizerské návsi vytvořil architekt Lumír Trejbal z Českých Budějovic. My jsme dostali na starost realizaci a tu správnou podobu. Roubení chalup, jejich zdobení i další prvky, to vše vychází z Pojizeří,” ujišťuje Pavel Vaňásek. “Do ‘chalup’ i do patra, kde je ubytovací část, jsme zabudovali i různá zákoutí se starým nábytkem, s malovanou skříní, misníkem, truhlou, zdobeným motivy z tamních archivů a fotek. I tuto fajnovou práci zvládli naši truhláři. Od skutečně starého tento nový nábytek nerozeznáte. O malby se postaral rekvizitář z Vinohradského divadla.”Náves, na kterou nikdy neprší, trochu připomíná divadelní výpravu: stejně jako ve starých venkovských sálech i tady se počítalo s pódiem, na němž by mohla sedět hudba i hosté. Zkrátka s takovým, co by unesl padesátku lidí. Dokonce už byla hotová železná konstrukce s betonovou plotnou… “I s tímto problémem jsme si poradili. Zvolili jsme technologii přesazovaných prken – nehrajem si na masiv, spoje jsou tam přiznané – a všechno natřeli lazurovacím lakem Düfa. Vytáhne ze dřeva texturu i všechny nerovnosti, které jsou ku prospěchu. Aby to dřevo ‘mluvilo’. Navíc je tento lak tixotropní, takže se dobře rozlévá i vtírá a nevytváří ‘záclony’. Je vynikající i pro amatéry. Dodává trámům jemnou patinu, hedvábný lesk. Je k mání v mnoha odstínech.”
Přijďte pobejt
Až někdy pojedete do Kosmonos anebo vaše cesta povede kolem, zastavte se U Šmaků. Nenechte se odradit moderně vyhlížející členitou fasádou a vstupte. Pošmáknete si nejen na dobrém jídle, ale můžete obdivovat i řemeslnou zručnost chlapů z Vysočiny. Na stříškách smrkové šindele, zajímavé pasířské kousky Petra Vaňáska, mladšího bratra našeho hosta, kované doplňky z dílny Alfreda Habrmana z Klátovce. A hlavně práci Karla Kloudy – tesaře památkáře, o kterého je zájem všude tam, kde se řemeslo musí obrátit do historie a dělat starým způsobem.Zajímavá jsou i kachlová kamna, s nimiž si dovedou poradit kamnáři z Kotlasů u Žďáru nad Sázavou. O těch, která stojí uprostřed Formanky v Kosmonosích, si možná milovníci tradic pomyslí svoje, ale tady jsou velmi oblíbená – i když v nich oheň nepraská. “Nad nimi není komín, ale majitel je tam chtěl mít alespoň pro ozdobu. Ale jsou z pravých kachlů, tak jsem si řekl, proč je nezprovoznit? Spolu s elektrikářem jsme to vymysleli. Mezi vyzdívkou a kachlemi jsme natáhli přes sto metrů odporového drátu, který se používá na podlahové topení; tam, kde jsou dvířka, je termostat a ovládání. A kamna hřejou. Okolo jsou stoly pro štamgasty, ta nejlepší místa. Taky tam přišel jeden německý turista a hned taková kamna chtěl. Nakonec jsme mu vybavovali celý interiér ve 400 let staré stodole někde až u holandských hranic. V jeho sporáku se dá upéct celé sele!” Začíná to vždy u zákazníka, který přijde s nějakou myšlenkou. Vzápětí se do toho zakousne ing. Pavel Vaňásek s architektem. “Já jsem v podstatě technik, do designu se moc nehrnu. Pro mě je podstatné, abychom to, co někdo vymyslí, uměli udělat. Částečně to může pozměnit architektonický návrh, takže po konzultaci se znovu namaluje. Ale s technickým provedením si architekt starosti dělat nemusí. Denně se řeší spousta věcí na místě. Někde je křivá zeď, jinde zvětšili odsávání, s nímž se nepočítalo, atd. S každou náročnou zakázkou roste um našich řemeslníků. A jak se říká, dobrá práce se chválí sama.”
FOTO 1 – Kolem kachlových kamen, z nichž se kolem šíří příjemné teplíčko, je prý stále plno
FOTO 2 – Nové i renovované pasířské práce prý Petr Vaňásek nakonec ošetří speciálním nátěrem s grafitem
FOTO 3 – Detail brány s krajovým zdobením a panty z Habrmanovy dílny
FOTO 4 – Výčep ve Formance, když ještě zářil novotou; ale ani po šesti letech prý nebylo třeba nic renovovat
FOTO 5 – Smrkové šindele jsou štípané technologií pana Kloudy z Jihlavy
FOTO 6 – Na pódiu dnes rozhodně nejsou patrné jeho betonové “vnitřnosti”
