U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pojďte paní, budeme si hrát!
Kategorie: Volný čas | Autor: Iva Tvrzová
Jestli si myslíte, že o panenky se zajímají jen malé holčičky, jste na omylu. I “velké holky” ve věku maminek a babiček můžou vzdychat po krásné panence. Nevěříte? Stačí navštívit některou ze schůzek Klubu panenek ČR v Praze 2, na níž se setkávají sběratelky, obdivovatelky a příznivkyně této hračky.
Klub panenek založila před několika lety paní Alena Zemanová, která sama sbírá, opravuje a obléká panenky. Nejprve to byly panenky staré, které si k ní – nebo spíš ona k nim – našly cestu. “Semínko zájmu bylo zaseto asi někdy v dětství, kdy jsem dostala panenku s porcelánovou hlavičkou. V roce 1995 jsem viděla na jedné výstavě soudobé sběratelské panenky. Moc se mi líbily a řekla jsem si, že by bylo zajímavé seznámit s nimi veřejnost. V povědomí většiny lidí totiž existuje představa, že objektem sběratelského zájmu je jen panenka, vyrobená do roku 1945, a pokud možno s porcelánovou hlavičkou.”
I královna Viktorie
Panenky znaly všechny národy, o tom svědčí archeologické nálezy. Zda měly už tehdy funkci hračky, nebo sloužily jako rituální předměty, se ovšem neví. V 17. století ve Francii zas používali velké panny k prezentování tehdejší francouzské módy. Tak vznikla kloubová panenka – při oblékání šatů byly totiž důležité pohyblivé ruce a nohy. Panenky se do začátku 20. století vyráběly individuálně, teprve později průmyslově. Až od roku 1900 jsou označovány značkou výrobce, takže se dá určit, kde a zhruba i kdy byla panenka vyrobena. Tělíčko, hlavu a končetiny tvořily dřevo, látka, tlačená lepenka, papírmaš, kompozit (směs sádry, klihu, sekaného dřeva, případně dalších látek), porcelán. Později celuloid, měkčené PVC, novodur. Nyní se vyrábějí převážně z různých druhů vinylu.Sběratelství panenek existovalo už za anglické královny Viktorie, která je také sbírala, a i dnes se tomuto koníčku v naprosté většině věnují ženy. “Asi v nás zůstává i v dospělosti kousíček malé holčičky. Pokud panenky sbírá muž, má k nim čistě pragmatický vztah – jde mu jen o výhodné uložení peněz. U nás znám jen jednoho sběratele,” potvrzuje paní Zemanová.”Staré panenky jsou zajímavé tím, že se v nich promítá doba, ve které vznikly, nesou v sobě i osudy lidí, kterým patřily. Já si nejvíc považuji panenky, kterou jsem získala od paní, jež sama děti neměla. Jedná se o značku Schildkröt (Želvička), asi z roku 1915. Tělíčko má z kompozitu, hlavičku z celuloidu, vlásky z mohéru. Původní jsou i hnědé sametové šaty a klobouček, šily jsme jí jen nové botky,” říká drobná paní, která se mezi všemi těmi vlastními i svěřenými panenkami pohybuje s lehkou suverenitou.
Také panenky trpí úrazy a stářím
“Nejvíc se mi líbí současné panenky, ale hluboký vztah mám k těm starým, které – poškozené – dávám dohromady,” vyznává se paní Alena. V klubu i v dílně s ní spolupracuje paní Romana Mathausová. I ona podlehla kouzlu panenek. “Snažíme se zjistit, jak se v jednotlivých firmách a dobách panenky vyráběly. Hodně mi pomohlo, že jsem mohla navštívit německou továrnu Götz a poznat tamní výrobu,” líčí paní Alena. U nás totiž už výroba panenek téměř neexistuje, v omezeném množství je vyrábí pouze IGRA. Jaká panenka se dá ještě opravit? “Pokud chybí nebo je poškozená menší část, dotvoříme ji, jinak hledáme náhradní část mezi jinými poškozenými hračkami. Opravovaný kus se musí většinou nejdříve vyčistit, po opravě barevně upravit pleť, domalovat obličej. Když je potřeba, dostane i nové vlásky.” Práci při opravách mají rozdělenou: paní Alena se věnuje opravě “pevných” částí, paní Romana má na starosti ty šité. “Šijeme panenkám i šatečky – buď je oblékáme podle vlastní představy, nebo podle přání zákaznice. Moderní materiály by nebyly vhodné, proto sháníme staré látky.”A jak doplňují vlastní sbírku historických panenek? “Díváme se po bazarech, někdy koupíme i rozbitou panenku.”
Jak se rodí nové panenky
Současně vyráběné panenky se rozdělují na sběratelské (autorské) a na hračkové. Hračkové jsou určeny pro holčičky na hraní; o sběratelských panenkách mluvíme tehdy, jestliže jde o návrh (častěji od výtvarnic než od výtvarníků), realizovaný jen v omezeném počtu kusů, víceméně ruční výrobu, a kdy každá panenka je vybavena certifikátem. Důležité je použití kvalitních materiálů, díky nimž autorské panenky vypadají jako živé: mají foukané skleněné oči, většinou pravé vlasy, hlava a končetiny z kvalitního vinylu. Tělíčko je naplněno speciálními granulemi, takže má správné těžiště a reálnou váhu, ruce a nohy mají dobře pohyblivé klouby. Ale především: panenky nemají ten tuctový výraz levných sériových výrobků. Každá má své jméno a osobitou tvář – výraz může mít rošťácký, zadumaný, vyzývavý, roztomilý,… Návrhářky jim často dávají tvář skutečných dětí. Například holandská výtvarnice Elizabeth Lindner vytvořila dvě panenky Janinky podle své dcery – jedna je jako dvouleté dítě (měří 50 cm), druhá, 1 m vysoká, znázorňuje dceru v jejích dvanácti letech. Za dvanáctiletou Janinku byla výtvarnice oceněna v soutěži designérů panenek ve Washingtonu Zlatou medailí. Originální panenky navrhuje i Angličan Philip Heath – jeho “dívenky” se moc neusmívají, většinou mají smutný výraz, vypadají unaveně. Ale jsou kouzelné. Všechny autorské panenky jsou dokonale oblečené. Jejich ceny se pohybují od 10 do 20 tisíc korun, někdy i výše. Jaký vidí rozdíl mezi starými a novými panenkami sběratelky? “Staré panenky, to jsou vzpomínky, nostalgie. Nové panenky díky svému živému výrazu pomáhají navázat kontakt mezi lidmi. Nekupují si je jen sběratelé. Víme, že si takovou panenku pořídila třeba dětská lékařka do své ordinace.”
Plány a přání
Paní Zemanová obléká dívčí hudební a taneční soubor, věnující se keltské hudbě, a šije šaty pro přehlídky malých manekýnek. Tak vznikl nápad ušít šaty nejen pro holčičky, ale stejně obléknout i panenky od německé firmy Götz. Přehlídka měla úspěch, proto si holčičí a panenkovské manekýnky vystoupení čas od času při různých příležitostech zopakují a přítomní tak mají příležitost poznat originální panenky, se kterými se v žádném hračkářství nesetkají. A nějaká přání? “Naším cílem je mít muzeum nebo expozici panenek, kam by lidé mohli nosit ty své jako do nemocnice a třeba si i udělat radost nějakou novou panenkou.”
* * * * * *
POZVÁNKA NA VÝSTAVU
Zajímavá akce se připravuje na konec roku v Jindřichově Hradci. Výtvarnice Dagmar Jurčíková vytvoří pro expozici Emy Destinnové dvě porcelánové panenky, znázorňující slavnou pěvkyni. Vernisáž výstavy bude 28. listopadu
v muzeu.
* * *
Paní Romana s malou Janinkou, pes Sendy a paní Alena se Saroyan
Staré panenky z minulého století
Dvě Janinky, dvanáctiletá a dvouletá, jako živé
“I v takovém stavu k nám někdy panenky přicházejí,” komentuje paní Alena
Zadumaná Luisa od Philipa Heatha. Paní Alena a Romana jí říkají Andílek
Panenka Giana od Elizabeth Lindner – některé její panenky poznáte podle berušky na ruce
FOTO PAVEL VESELÝ
