Pohoda u Klimešů

Bílá chalupa manželů Klimešových, s typicky jihočeským štítem, je posazená ve svažitém terénu vysoko nad obcí Syslov. Majitelé milují modř, jíž dekorují i svoji ručně točenou keramiku. Proto také poznávacím znamením jejich domu jsou modře natřená okna, která přes léto zdobí záplava muškátů.

Není divu, že okolí jihočeského statku oběma manželům učarovalo

Ludmila a Luděk Klimešovi jsou keramici, kteří rozumějí barvám a mají rádi pestrost. To pravé místo, kde by chtěli žít, hledali dlouho. Když ho našli, zabydleli si ho během několika let spoustou květin a barevně patinovaným nábytkem.

A přitom většinou jde o staré kusy, které by bez jejich sběratelského a výtvarnického citu skončily na smetišti. „Vážíme si starých věcí, protože s někým žily a viděly spoustu příběhů,“ vysvětluje paní domu. „Mám ráda, když spolu ladí a třeba i vytvářejí nějaký nový příběh. Například si představuju, jak je plyšový medvěd rád, že může sedět nahoře na modré kredenci v kuchyni a dívat se na nás. Máme radost, že jsme některým věcem prodloužili život a našli jsme pro ně nové uplatnění.

Staré zrcadlo v předsíni bylo stejně jako mnoho dalších zdejších „pokladů“ zachráněno před zničením

Jednou jsme třeba na procházce našli na smetišti krásné sáňky. Lidi si o nás mohli myslet ledacos, když jsme v létě za sebou táhli sáně – dnes slouží jako podstavec pod kytky.“ Některé příběhy jsou i dramatické. „V Budějovicích jsem kdysi doslova zastavila uprostřed nápřahu sekyrou pána, který chtěl právě rozštípat secesní zrcadlo. Zrenovované teď zdobí chodbu předsíně…“

Výsledkem píle a fantazie majitelů je pohoda, která panuje jak na zahradě, tak i v interiérech. K ní patrně přispívá i jedenáct Klimešových koček. „Ujímáme se toulavých a zanedbaných stvoření a ony si to asi mezi sebou řeknou a přivedou další,“ říká majitelka. „Pro všechny místní jsme tak velmi dlouho byli exoti změsta, kteří místo slepic a králíků mají hejno koček a psa.“

Na sluneční stráni

Barevným bonbonkem vítajícím domácí i hosty je bohatě kvetoucí předzahrádka s floxy a janebami. Z boku rámuje stavení starý sad a vzrostlé keře šeříků. Půvab jihočeské chalupy násobí její poloha s panoramatickým výhledem do kraje. Obzor rámuje hřeben Blanského lesa s dominantou Kletě, kolem chalupy vede polní cesta, jak vystřižená ze slabikáře.

Některé svoje výtvory Klimešovi raději umístili na své zahradě, než aby je prodali

„Začalo to skoro pohádkově: jela jsem za kamarádkou na Kuklov a cestou jsem potkala pána, který sekal trávu,“ vzpomíná paní Lída. „Tak jsem se ho zeptala, jestli tady v kraji neví o nějaké chalupě. Ukázal nahoru do stráně… Došla jsem na kopec a najednou jsem věděla, že tady budu bydlet a každý den se dívat na Kleť.“ Tahle chvíle majitelku potkala před dvaadvaceti lety a její intuice nelhala. „Žijeme tady moc rádi a máme pocit, že stavení nám to oplácí. Mnozí naši kamarádi tvrdí, že k nám jedou jako do Lourd, načerpat energii a zklidnit nervy.“

Zahrada na dvorečku

I když k chalupě patří také sad a polnosti, majitelé svoji zahradnickou invenci věnovali především dvorku, na který mají výhled ze všech místností stavení, včetně oken hrnčířské dílny. Vybetonovaný prostor nevlídného dvorku s kurníky, kůlnami a hnojištěm uprostřed Klimešovi přebudovali na bohatě kvetoucí zahradní atrium.

Zejména zásluhou paní Ludmily vypadá dvůr jako kousek středomořské zeleně

„Sázeli jsme spíše citem, abychom se tu cítili dobře, ale studovali jsme i zahradnickou literaturu. Začínali jsme s pěti oleandry, které jsme si přivezli z našeho domova v Budějovicích. Samozřejmě, když chceme, aby zahrada celý rok kvetla, musíme se hodně starat – zaštipovat, plít, přesazovat a dosazovat. V létě to zabere i několik hodin denně.“

Plocha dvorku není velká, a tak manželé hodně květin vysázeli do velkých květináčů, které postavili i na vydlážděná místa kolem zdí, na schody, studni či do loubí kolem domu. „Pro naši netradiční výsadbu ve stylu: čím více, tím lépe, se hodil i vysloužilý kotel, staré hrnce a umyvadla. Většinu těchto věcí jsme zachránili před vyhozením do sběru,“ vysvětluje Lída Klimešová.

I když uvnitř domku je obyčejná keramická dílna, proč budovu zvenčí neozdobit pnoucími růžemi?

Majitelé milují především květiny a dřeviny, které barevně a voňavě kvetou. Jednotícím prvkem zahrádky jsou drobnokvěté fuchsie. Lze tu objevit fuchsie stromkové, keříkové i převislé, fuchsie do polostínu, i takové, které snesou slunce. Ty odolnější jsou zasazeny přímo v zemi, méně odolné druhy sídlí v květnících.

V atriu se našlo dost místa i pro desítky muškátů, které jsou rozmístěné nejen v oknech, ale i na zápraží. Jsou láskou paní domu, stejně jako surfinie a petúnie. „Mám s nimi zkušenost, že nejlépe vypadají, když jsou vysazené v plochých nádobách na nožce, třeba ve stojanu na umyvadlo.“ Výsadbu Klimešovi doplnili vázami a sochami vlastní výroby.

Rekonstrukce: rychle a s dohledem

„Rekonstrukce polozbořené chalupy vydala na rok a tři měsíce tvrdé dřiny,“ shrnuje budování paní Klimešová. „S dispozicemi domu jsme pořádně zahýbali, změnili jsme i umístění komínů.

„Nejprve jsme si vybudovali a nastěhovali naši keramickou dílnu. Když dělníci instalovali okna, měli jsme v dílně navátý sníh a zkřehlýma rukama jsme pracovali na keramice. Ale díky tomu, že jsme během rekonstrukce na chalupě nepřetržitě byli, jsme si mohli ohlídat řemeslníky,“ libuje si majitelka.

Vítejte u nás doma

Kuchyně, předsíň, koupelna a obývák, to vše je u Klimešů otevřené a plynule předchází jedno v druhé. „Vyberte si, do obytného přízemí vedou ze dvora dvoje dveře, jedny do předsíně, jedny do kuchyně,“ říká majitelka a zve nás dál.

Pro obytnou kuchyň je příznačný dostatek prostoru. Jedním schůdkem se odsud sestoupí do jídelního koutu

Vstupujeme do předsíně, která se ukazuje být křižovatkou, odkud se vchází do koupelny a po schodech do patra. Vlevo je obývací pokoj a vpravo kuchyň s odděleným posezením kolem stolu.

Díky změně dispozic vznikla obytná kuchyň z bývalé stáje. Veškerá kuchařina se v zimě odbývá na nevelkém kachlovém sporáku. „Nechtěli jsme klasickou chalupářskou pec s ležením nahoře, stejně by nám ji obsadily kočky. Lepší je pro nás dostatek prostoru. Tenhle sporák v zimě místnost pohodlně vytopí, vařím na něm, peču, nemůžu si ho vynachválit. Objevili jsme jej v jednom kamnářství u Žďáru nad Sázavou a oni nám jej sem přijeli postavit.“

Charakter kuchyně značně ovlivňuje starý příborník po rodičích, ale kuchyňská linka má zcela moderní design a skrývá i myčku nádobí a sporák s troubou.

U starožitného nábytku je důležité odstranit všechny nánosy laku

K posezení kolem jídelního stolu se musí sejít po dvou schůdcích, s kuchyní je tento prostor propojen vybouranou horní částí zdi, ze které majitelé ponechali spodní část jako parapet na odkládání užitečných i zcela neužitečných drobností. Díky tomu, ale i díky oknům a bílým zdem je všude dostatek světla. Můžeme tak obdivovat spoustu krásného „harampádí“, stejně jako uměleckých předmětů. Atmosféru uvolněnosti a uměřenou protiváhu starožitnostem do prostoru vnášejí obrazy kamarádky a výtvarnice Renaty Klogner Štolbové.

Kolem zdí kuchyně a jídelny stojí starožitné příborníky a skříňky. Majitelé z nich odstranili všechny zbytečné vrstvy nátěrů a ošetřili jen přírodní dřevo. Jako dobrý nápad se ukázalo použít horní část staré kredence jako samostatnou skříňku stojící na zemi. Příjemnou atmosféru u stolu i přes zimu pojistili majitelé elektrickým přímotopem, ale ten se prý příliš často ke slovu nedostane. „Když jedeme na delší dobu pryč, nastavíme teplotu, aby dům neprochladnul, ale jinak topíme dřívím.“

Bydlíme bez dveří

Majitelé mají rádi otevřený prostor, a tak se v celé obytné části domu obešli bez dveří. Kdo se šikovně postaví, vidí z kuchyně až na opačný konec celého křídla budovy, tedy do pokoje. Aby bylo té volnosti u stolu ještě více, nechali Klimešovi probourat z jídelního koutu do předsíně malé obloukovité otevřené okénko.

Obývací pokoj je jeden velký experiment s kombinacemi barev

Vejdeme-li do obývacího pokoje, oceníme majestát modrých kachlových kamen, působivost modré interiérové keramiky zdejší výroby i pohodlnost posezení v houpacím křesle. Je neuvěřitelné, jak může vybavení ve stylu „každý pes jiná ves“ ve výsledku působit příjemně. Křeslo z ohýbaného dřeva je v retro stylu, ale nově vyrobené. Masivní pohovka, rozložitelná jako „letiště“, je dokonce zelená, a zabírá velkou plochu pod modrými rámy oken. Lze tu také objevit skříň, která snad pamatuje časy nevolnictví, a vedle ní stojí televizor a hi-fi věž. Pokoj rozjasňují oranžové závěsy u oken a přehoz přes houpací křeslo ve stejné barvě.

Hlavním motivem celé místnosti měl být optimismus, veselé barvy, pohoda. Sem si majitelé chodí sednout po práci, tady chtějí mít svůj bezpečný kout nabíjející je opět energií. Strop pokoje zdobí trámy – a doslova pouze zdobí, nosné nejsou. Původně tu ale vyřezávané trámy bývaly, proto se majitelé rozhodli v umírněné formě evokovat tuto dávno minulou atmosféru. Optimismus navozují i staré skleněné lahve mezi okny, které do pokoje pouštějí barevná prasátka. Ve zdi odedávna existovala nika, kterou majitelka osadila zajímavými artefakty. Místnost obydlilo i několik loutek z dílny pražské výtvarnice Milady Kučerové.

Houpačka v podkroví

Hlavní devizou podkroví je volný nezastavěný prostor. Sběratelské předměty i úložné truhly se vešly podél stěn

Stěny podkroví jsou obloženy obyčejným sádrokartonem, mezi nímž a střechou se nachází vrstva izolace. „Nemáme rádi příliš dřeva v interiéru, bílý sádrokarton nám připadá čistší a opticky prostor nezmenšuje,“ vysvětluje paní Lída. Majitelé tu však nechali barevně vyniknout původní nosné trámy, aby prostor získal rytmus.

„V podkroví je úžasné posezení ke čtení, když venku prší. Nebo se odsud krásně pozorují hvězdy a noční letadla, zejména z houpačky na balkonku. A taky tu lépe snáším takovou prozaickou činnost, jako je žehlení,“ uzavírá svoje vyprávění naše hostitelka.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Pohoda u Klimešů