Pohádkový mlýn

Rubrika: Chalupy, Chaty a chalupy, Doporucujeme, Ostatní stavby

Některé památky jsou veřejnosti neznámé, jiné naopak znají všichni. Mnohdy ale neví, kde ta či ona stavba vlastně stojí – podobně jako tento starobylý vodní mlýn. Poznáváte ho?

Tudy po cestě dojdete až ke hradu Kost

Stojí ve vesničce Střehom na Mladoboleslavsku a pochází z roku 1516. Jde o mimořádně starou a hodnotnou památku, která tvoří jeden z nejpůsobivějších celků lidové architektury v Čechách.

Téměř vše je původní

Mlýnice je zachovaná v původní podobě včetně dnes vzácného mlecího zařízení a vodního pohonu – dřevěného kola, které kdysi popoháněla voda z potoka Klenice. Na objektu můžeme obdivovat řadu autentnických stavebních detailů a jeho půvabný exteriér již několikrát přilákal filmaře.

Mlýn v plné parádě

Budova mlýna je převážně roubená, ve dvoře za ní stojí špýchar s pavlačí a trojicí sýpkových komor v patře. Navazující stodola má pilíře z pískovcových kvádrů a zvýšený krov s jednoduchým bedněným štítem.

Mlýn je unikátně zachovalou stavbou, díky níž byla Střehom v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Její kulisu tvoří nádherná krajina Českého ráje, zejména známé údolí Plakánek a hrad Kost, který sem přiláká každoročně tisíce návštěvníků nejen z Česka.

Pečovat o mlýn je fuška

Na kamnech se vaří dodnes

Starat se o takovou stavbu je ovšem náročné. Pan Staněk, současný majitel, bydlení ve mlýně komentuje: „Pouze trámy, mezi kterými je provázaná žitná sláma, a na nich naplácaný jíl jsou na nic. V zimě musím topit i v noci, jinak bych tu zmrznul. Rád bych chalupu zateplil, jenomže památkáři mi to nedovolí,“ stěžuje si a pokračuje, že jen jednou se pokusil stavení zvelebit a hned byl oheň na střeše. „Jim a filmařům se moc líbí, jak jsou trámy od vos a všemožné havěti vyžrané, ale já tady bydlím a nechci, aby mi to spadlo na hlavu. Snažím se, jak to jde, ovšem opravovat takový mlýn podle požadavků památkářů je finančně velmi náročné.“

Poničená atrakce

Rod Opočenských – tedy předkové manželky dnešního majitele, koupil mlýn v 18. století a patří této rodině stále. „Tehdejší mlynář Václav měl tři dcery. Tu nejstarší jsem si tenkrát vzal,“ popisuje pan Staněk.

Velké dřevěné mlýnské kolo se už netočí

„Mlýn vždycky šlapal pěkně, ale v padesátém třetím roce sebrali tchánovi živnostenský list a bylo po mletí. Vodní kolo se ale přestalo točit až před několika lety, kdy nám ho neukáznění turisté zničili. „Oprava by byla velmi drahá, proto už bude stát napořád, což je obrovská škoda.“

Filmování

Kromě známé pohádky „S čerty nejsou žerty“, kde byl mlýn domovem hlavního hrdiny Petra Máchala, tyhle fotogenické prostory posloužily jako kulisy pro různé dokumentární pořady, například „Putování za pohádkou“ s Rudolfem Hrušínským. Kouzlu mlýna neodolaly ani německé či ruské televizní štáby. Také některé scény ze seriálu „Dítě třinácti otců“ s Vladimírem Menšíkem nebo pořad o folkloru z jižních Čech se odehrává zde na dvoře.

Nápis, který zde umístil tehdejší mlynář Opočenský je stále čitelný: „Nebezpečné mazání a čištění, opravování strojů a transmisí, shazování a nahazování řemenů holou rukou za jejich pohybu, se přísně zakazuje.“

„Jo, u filmování jsem se vždycky nasmál – je to vlastně kamufláž. Samé triky a já pak ve filmu nepoznal ani vlastní kachlová kamna, která jsou dodnes plně funkční. Mám je hnědá a v pohádce o čertech mají modrou barvu…“ usmívá se mlynář.

Kus historie

Zajímavostí zůstává, že původní černá kuchyně ještě dnes slouží k uzení klobás. Spousta věcí, které ve mlýně však byly, už bohužel zmizely. „Některé Opočenští nesmyslně prodali, jiné se ztratily během natáčení…“.

Nezbytné vybavení každého mlýna

Ale ať už je to jak chce, ať už bylo jak bylo, můžeme jen doufat, že jak to v pohádkách chodívá, zvítězí dobro nad zlem. A lidi budou ukáznění a budou se jen po špičkách chodit dívat na to, co zbylo krásného z dob minulých. A současný mlynář si nebude muset stýskat, že žít řečeno obrazně „s čerty“, nejsou opravdu žádné žerty…

Text a foto Lucie Dvořáková