Podzimní hnojení dřevin

Podzimní hnojení dodá ovocným i okrasným stromům a keřům potřebné živiny.

Potřeba živin u ovocných stromů byla v minulosti většinou přeceňována. Ve srovnání se zeleninou a trávníky je ovšem poměrně malá. To ale platí jen tehdy, když se do půdy vracejí živiny z opadaného listí a ořezaných větví.

Výjimkou je draslík, jehož nedostatek se může vyskytovat umladých stromků v důsledku slabě vyvinuté kořenové soustavy a u hustých výsadeb, kde současně pěstujeme podplodiny náročné na draslík (například brambory). Nedostatek této živiny se vyskytuje v půdách špatně zásobených draslíkem, v období sucha a při nedostatečném hnojení draslíkem.

Nedostatek draslíku vede ke sníženému nasazení plodů, nižšímu obsahu vitaminu C, sníženému vyzrávání dřeva, nižší odolnosti vůči mrazu a suchu, zvýšenému sklonu ke střídavé plodnosti, horší skladovatelnosti (hnědnutí dužiny), menším plodům a jejich předčasnému svrašťování a také ke zvýšené náchylnosti vůči chorobám a škůdcům. Ovocné a okrasné dřeviny hnojíme fosforečnými a draselnými hnojivy na podzim, protože jarní hnojení je málo účinné – živiny se při povrchovém hnojení nestačí splavit do hlubších vrstev (zvláště u zatravněných ploch) a v létě horní vrstva půdy snadno vysychá.

Nesmíme také zapomenout na organické hnojení a v případě potřeby vápníme a hnojíme hořčíkem. Na podzim nepoužíváme dusíkatá a vícesložková hnojiva, protože během zimy by se dusík vyplavil do spodních vrstev půdy.

Fosfor a draslík

Hnojení zahrady s pestrým zastoupením ovocných a okrasných dřevin je složité, protože jednotlivé druhy mají specifické požadavky na různá hnojiva a jejich množství. Abychom mohli splnit nároky téměř všech pěstovaných dřevin, je nejlepší provést jednotné hnojení fosforem a draslíkem až na základě rozboru půdy. Pokud výsledky rozboru nemáme k dispozici, můžeme vycházet z následujícího: Při přiměřeném hnojení v posledních letech bude obsah živin v půdě vyhovující až dobrý, při bohatém hnojení bude obsah vysoký a při slabém hnojení případně bez hnojení nízký. V tabulce jsou uvedeny dávky fosforečných a draselných hnojiv na různě zásobených půdách v kg na 100 m2 (1 ar).

Při velmi vysokém obsahu fosforu a draslíku v půdě těmito hnojivy nehnojíme. Z fosforečných hnojiv jsou pro zahrádkáře k dispozici Superfosfát jednoduchý (19 % P2O5) a kostní moučka (29 % P2O5). Občas je v prodeji superfosfát trojitý, který obsahuje 45 % P2O5.

U draselných hnojiv je větší možnost výběru. Zde je důležité zohlednit citlivost různých dřevin na chloridy. K plodinám středně citlivým řadíme révu vinnou, jádrové ovoce a černý rybíz. K nim použijeme chloridová hnojiva (draselnou sůl a Kamex) na podzim, protože chloridy se poměrně rychle vyplavují z půdy. K plodinám velmi citlivým na chloridy patří červený a bílý rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, peckoviny (zejména třešně), konifery a další okrasné rostliny. Měli bychom k nim používat jen síranová hnojiva (Patentkali a síran draselný).

Při potřebě hnojit také hořčíkem můžeme nahradit draselnou sůl v 1,5 násobném množství Kamexem a síran draselný v 1,7 násobném množství Patentkali. Fosforem a draslíkem hnojíme jednorázově, nejlépe na podzim, protože tyto živiny se nevyplavují z půdy. Na jaře hnojíme zejména lehké půdy v oblastech s velkými dešťovými srážkami. V této době dodáváme fosfor a draslík také ve vícesložkových hnojivech současně s dusíkem.

V souvislých výsadbách hnojíme stejnoměrně celou plochu. Při hnojení jednotlivých stromů nebo keřů musíme vzít v úvahu, že kořeny se zčásti rozprostírají za průměr koruny dřeviny. K určení hnojené plochy postačí, když průměr koruny umocníme na druhou (při průměru koruny 4 m je plocha k hnojení 4 x 4 = 16 m2). Je neúčinné rozhodit hnojiva v bezprostřední blízkosti kmene.

Organické hnojení

Podmínkou dobrého růstu a vysokého výnosu u ovocných dřevin je dostatečné zásobení půdy humusem. Proto ve tříletém odstupu zapravíme na podzim na 100 m2 zhruba 300 kg chlévského hnoje, nebo každé dva roky na jaře při obdělávání půdy 400 kg kompostu. Kromě těchto obvyklých forem organického hnojení lze používat také zelené hnojení. V úvahu přicházejí zejména rostliny, které vyséváme na podzim, řepka a žito. Tyto rostliny ponecháme přes zimu. Zadržují sníh, chrání dusík před vyplavením z půdy a poskytují kořenům ochranu před mrazy. Na jaře je zapravíme do půdy.

Vápnit podle rozboru půdy

Většina ovocných i okrasných dřevin dává přednost neutrální reakci půdy. Slabě kyselou reakci snášejí rybízy, maliny a jabloně. U druhů, které požadují kyselé půdy, jako jsou cesmína, čilimník, kručinka, rododendrony, vřes a vřesovec, bychom měli dodržet půdní reakci zhruba pH 4 až 5. Toho dosáhneme obohacením místa výsadby kyselou vrchovištní rašelinou.

Je nutné rozlišovat nedostatek vápníku v půdě a v rostlinách. Ten první vede k okyselení půdy, jež může negativně ovlivnit růst rostlin. Častěji pozorujeme nedostatek vápníku vyvolaný suchem a přehnojením dusíkem a draslíkem, které vede k poruchám transportu vápníku v rostlině. Tím dochází například u jabloní ke známé hořké pihovatosti.

Protože nedostatek vápníku v rostlinách má jen zřídka příčiny v nedostatečné zásobě vápníku v půdě (kromě silně kyselých půd), nelze jej většinou odstranit vápněním půdy. Ani výskyt mechu není spolehlivým ukazatelem potřeby vápnění.

Rozhodnutí, zda vápnit a jakou použít dávku, by mělo vycházet pouze z výsledku rozboru půdy. Spolu se zjištěnou hodnotou pH půdy dodá příslušná laboratoř také doporučení, jak půdu vápnit.

Optimální hodnota pH pro většinu plodin závisí na druhu půdy – pro lehké půdy je to pH 5,5 až 6,2, pro středně těžké 6,2 až 6,8 a pro těžké půdy 6,5 až 7,0.

Na lehkých a středních půdách používáme mletý vápenec. S ohledem na zvýšenou potřebu hořčíku u ovocných stromů a révy vinné je účelné používat k vápnění dolomitický vápenec. Páleným vápnem vápníme jen těžké půdy, dávka je oproti mletému vápenci poloviční. Nejvhodnější dobou k vápnění je podzim. Vápenatá hnojiva nezapravujeme do půdy současně s organickými a minerálními hnojivy. Další vápnění závisí opět na výsledku rozboru půdy.

Popel ze dřeva

Pokud jej máme, měli bychom jej využít, protože je bohatý na rostlinné živiny. U popele ze dřeva si ceníme hlavně obsahu vápníku (20 – 30 % CaO) a draslíku (6 – 10 % K2O) a poměrně vysokého obsahu fosforu (2 – 4 % P2O5) a hořčíku (4 – 7 % MgO). Dřevěný popel se doporučuje využívat podle rozboru půdy. Jako rámcovou dávku lze uvést 5 až 20 kg na 100 m2. Nižší dávku používáme na půdách bez potřeby a vyšší tam, kde je potřeba vápnit. Po aplikaci je třeba popel zarýt.

Ke kyselinomilným rostlinám dřevěný popel nepatří, protože obsahuje hodně vápníku. Zvláště rododendrony jsou velmi citlivé na zvýšení pH půdy, které by nastalo po aplikaci dřevěného popele.

Zcela nevhodnými prostředky ke zlepšování půdy jsou však saze, popel z uhlí i briket a škvára – kvůli obsahu rizikových prvků. Tyto látky bychom neměli dávat do půdy ani do kompostu.

Nezapomínat na hořčík

Hořčík získává stále více na významu ve výživě rostlin, zvířat i lidí. Dolomitický vápenec je vhodný tehdy, když jsou půdy nejen chudé hořčíkem, ale současně je třeba je vápnit. Na půdách chudých hořčíkem a s vyšší hodnotou pH (nad 6) používáme přednostně kieserit v dávce 5 až 6 kg na 100 m2 již na podzim s následným zapravením do půdy a na lehkých půdách až na jaře. Kieserit obsahují také dříve uvedená draselná hnojiva Kamex a Patentkali. Dalším zdrojem hořčíku je hořká sůl, která se používá k mimokořenové výživě a ke hnojivé zálivce.