U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Podlahy v podkroví
Kategorie: Stavba | Autor: rb + tt
Při úvahách nad tím, jaké podlahy do podkroví, je samozřejmě nejdůležitější otázka, zda uvažujeme o nové výstavbě nebo o rekonstrukci nepoužívaného prostoru pod krovem starého stavení.
V prvním případě jsou možnosti prakticky neomezené. Nejsou problémy se světlou výškou, protože v dobrém projektu je pamatováno i na kročejovou a tepelnou izolaci. Ve starším stavení musíme samozřejmě respektovat tradiční konstrukci. Ani zde však nelze
– s ohledem na komfort bydlení v patře i v podkroví – izolační vrstvy vynechat.
Šidit izolaci se nevyplatí
Pokud je záklop uzavřen plochými cihlami, tak zvanými topinkami (bývají kladeny do hlíny, jílu či vápenné malty), můžeme je znovu využít. Musíme je však zkombinovat s dalšími materiály, protože izolační vrstva by měla být účinná i z hlediska akustiky. Cihly tedy sejmeme a vložíme pod ně polystyrenové nebo tuhé minerálně-vláknité desky. Po celém obvodu stěn, vybudovaných z lehkých tvárnic nebo sádrokartonu, však nejdříve položíme roznášecí pásy, které zabrání přenosu kročejového hluku na stěny. Měly by o něco přesahovat předpokládanou výšku podlahy. Po skončení práce je odřízneme. Jako vyrovnávací vrstvu nad topinkami, které jsme nakladli zpět, můžeme použít lehkou směs Liaporu nebo Perlitu s cementem o síle 20 – 50 mm. Jakmile dobře vyrovnaná vrstva ztuhne, lze položit krytinu. Rozhodneme-li se pro podlahu výrazně rustikální, vyplníme spáry mezi cihlami tmelem nebo běžnou maltou a po dokonalém vytvrzení je napustíme červeným hydrovoskem a natíráme pastou na podlahy. V podkroví starých venkovských stavení bývá nejčastěji dřevěná podlaha, položená přes záklop z prken, zateplený hliněnou mazaninou. V tom případě je nutné záklop upravit na polodrážku nebo překrýt latěmi, popř. velkoplošnými deskami OSB (bývají i s perem a drážkou), aby násyp při pohybu v podkroví nepadal dolů do místnosti. Jako polštářů můžeme využít vazních trámů, které doplníme dalšími stropnicemi a vyrovnáme zásypem z izolačních granulí (Liapor, Keramzit, Perlit). Nic nebrání tomu, aby se právě v nich vedly různé instalace. Pak položíme po obvodu zdí opět roznášecí pásy a přes ně zvukoizolační desky, na které přijde vlastní krytina. Chceme-li si pojistit, aby teplo neunikalo do konstrukce, přidáme pod krytinu přes kročejovou izolaci ještě tepelně izolační desky z polystyrenu (Styropor) anebo různých přírodních materiálů na bázi dřeva, slámy, kokosových vláken atd. U nich by nás měl zajímat údaj o tepelné vodivosti (tzv. součinitel prostupu tepla). Čím je menší udaná hodnota, tím je účinek izolačního materiálu větší. Pochopitelně záleží i na tloušťce desek. Jde většinou o spalné materiály, proto se včas informujme o jejich vhodnosti.
Klademe novou krytinu
Po období, kdy se podlahy v podkroví často opatřovaly různými mazaninami za mokra a pak kobercem, linoleem nebo dlažbou, vracejí se i do těchto prostorů často tradiční dřevěné podlahy. Cena je sice – zejména zvolíme-li kvalitní palubky z masivu – vyšší, ale jejich pokládka je rychlá a levná. Vedle masivních palubkových prken (v jejich spodní straně je paralelně vyfrézováno několik drážek, aby se dřevo nebortilo příčně ke směru pokládání), jsou k mání i tzv. venkovské lepené palubky. Ty nejsou zhotoveny z rostlého dřeva, ale slepeny z více vrstev. Jednotlivé vrstvy jsou navzájem pootočeny podle směru žilkování, takže díky tomuto “uzamčení” zůstávají prvky tvarově stálé. Zejména při pokládce palubek z masivu nesmíme zapomenout nechat po obvodu místnosti dilatační spáru nejméně jeden centimetr. Později bude zakryta podlahovou lištou. V podkroví se někde hodí i průběžná parketová podlaha. Vedle pravých parket z masivního dřeva, jejichž pokládku je lepší svěřit do rukou profesionála, jsou k mání i levnější hotové parkety z třískových nebo překližkových desek opatřených dýhou (neměla by být slabší než 5 mm), které jsou dodávány v nejrůznějších velikostech. Jsou opatřeny obvodovou drážkou a perem a práce s nimi je velmi jednoduchá. Před výpočtem množství potřebného materiálu musíme nejprve přesně změřit místnost. Nezapomeneme na všechny výklenky, včetně těch u oken a dveří. U dřevěných materiálů musíme při nákupu rozlišovat mezi rozměrem profilu, což je šířka prkna včetně pera, a krycím rozměrem, jenž označuje šířku bez pera, viditelnou po položení. Pokud chceme pokládat koberec, musíme dbát na to, aby jeho pruhy byly kladeny ve stejném směru; opačně položený díl působí jiným barevným odstínem. U vzorovaných koberců a krytin z PVC nesmíme zapomenout na rezervu vzhledem k návaznosti jednotlivých “raportů”. Vyplatí se namalovat si místnost i velikost motivů na milimetrový papír a všechno předem spočítat.
DOPORUČUJEME
Při pokládce jakýchkoli izolačních desek, ale i podlahových palubek dbejme na to, aby nedocházelo ke křížení spár. Jednoduše tomu lze předejít, pokud položíme v prvním pokrývaném pruhu nejprve celou izolační desku (rozměr bývá 125 x 60 cm) a tu poslední v řadě podle potřeby přiřízneme. Její zbytek pak použijeme jako první do skládanky ve druhé řadě. Tak pokračujeme až k poslednímu pruhu, v němž musíme většinou upravit délku i šířku desek.
Foto 1 – Prefabrikované parketové dílce se dodávají ve čtvercích nebo v obdélnících; pro pevnější spojení rozetřeme do drážek rovnoměrně speciální lepidlo
Foto 2 – Zvolíme-li “tenké” dílce (od 10 mm), musíme je klást na starší pevný podklad nebo na suchý potěr (dřevotřískové nebo sádrovláknité desky); upevníme je přiklepnutím přes pomocné prkénko
Foto 3 – Při kladení parket na dřevěné trámky na betonových podlahách potřebujeme samonosné prvky o tloušťce minimálně 20 mm; k nosným trámkům se přitloukají
