U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pod Zelenou horou
Kategorie: Návštěva | Autor: ing. arch. Jan Pešta
Kraj v povodí Úslavy jihovýchodně od Plzně na první pohled snad ani neupoutá ničím zvláštním. Zvlněná krajina zvolna stoupá k mohutným zalesněným masívům jižních Brd, Třemšína, Bukové hory a vrchu Štědrý a uprostřed, schouleno v kotlině Úslavy a jejích přítoků, leží město Nepomuk. Zdaleka viditelným symbolem kraje je zámek Zelená Hora, většině známý z románu Černí baroni.
Ve středověku vládl kraji pod Zelenou Horou cisterciácký klášter, nazývaný tehdy střídavě Pomuk i Nepomuk. V dobách největší slávy mu patřilo skoro 90 vesnic, městečka Nepomuk a Blovice i zlaté doly. Na počátku 15. století ale přišel úpadek, který završila zkáza husitských válek. Roku 1420 opatství vyplenili husité, většinu klášterních statků pak získali Šternberkové vládnoucí z hradu Zelená Hora. V troskách kláštera později vznikla dnešní vesnice Klášter. Mezi malebnými domky pozorný návštěvník dodnes objeví doklady jeho někdejší výstavnosti – tu silné středověké zdivo, jinde raně gotický portál či románská okénka.
Povznesení kraje
Ovšem na povznesení kraje se kromě nepomuckého kláštera a Šternberků podíleli i jiní feudální majitelé. Na Podbrdsku to byli v období baroka především Vratislavové z Mitrovic, kterým patřilo panství Spálené Poříčí. Vrchnost dbala na rozvoj podnikání – zejména těžby a zpracování železné rudy a zakládání nových vesnic na odlesněných mýtinách.
Zástavba vesnic byla ve zdejším kraji až do poloviny 19. století převážně roubená. Domy byly často obílené, nebo zabalené do hliněného „kožichu“, někdy s jednoduchými vstřícně či klasovitě skládanými lomenicemi. Příklady obytných staveb jsou již relativně vzácné – poslední domy se zachovaly v Mítově, Planinách, Radochovech, Vrčeni či v Zahrádce.
Unikátní roubené sýpky
Příkladů hospodářských staveb – na rozdíl od těch obytných – najdeme v regionu řadu. Zvláštní místo mezi nimi zaujímají sýpky (komory) s charakteristickými roubenými (povalovými) klenbami v podstřeší. Na rub dřevěné klenby se nanášela vrstva hliněné mazaniny, která sloužila jako bezpečná ochrana v případě požáru. Jednu z těchto typických sýpek nalezneme u čp. 13 v Zahrádce, mnoho dalších pak ve vesnicích západně od Nepomuku, v okolí Měčína (Skašov, Radkovice, Petrovice a další).
Tento zvláštní archaický stavební typ je kromě jihovýchodního a jižního Plzeňska a navazujícího Klatovska v Čechách doložen ještě ze středočeského Vlašimska a Podblanicka. Další podobné sýpky pak nalezneme až na Opavsku a na slovenském Liptově. Kromě toho v kraji pod Zelenou Horou objevíme i několik dnes již poměrně vzácných roubených stodol. Bezesporu nejcennější roubenou lidovou stavbou v širokém okolí je ale známý Dolejší mlýn čp. 14 v Mítově. Unikátně dochované patrové roubené stavení s obílenými stěnami má na dvorní straně pavlač. Polovalbová střecha je krytá šindelem. Mlýnice s autentickým mlýnským složením je situována na jižní straně, při štítové stěně je „lednice“ s obnoveným vodním kolem na horní vodu.
S jednoduchým dekorem
Podstatně více se ale na vzhledu vesnic v okolí Nepomuku podílí střídmá mladší zděná zástavba. Přestože zdejší malebné domy s charakteristickými polovalbovými střechami, chránícími zápraží, pocházejí většinou až ze druhé poloviny 19. století, nesou dosud na fasádách lidový klasicistní dekor. Na rozdíl od sousedícího centrálního Plzeňska je zdejší klasicistní architektura výrazně jednodušší. Průčelí jsou členěna obvykle jen pravoúhlými rámy či lizénami, tu a tam doplněnými dalšími ornamenty. Cenné příklady zděné pozdně klasicistní architektury můžeme vidět např. v Nových Mitrovicích, Liškově, Přebudově, Vrčeni či Zahrádce.
Tak jako jinde v západních Čechách je i na jižním a jihovýchodním Plzeňsku bohatě zastoupena také mladá zděná architektura ze závěru 19. a zejména z první třetiny 20. století. Domy s typickými půdními polopatry mají často střídmě řešené fasády. Typické jsou i hospodářské stavby – zejména chlévy s vysokými polopatry a kamennými portálky. Častým motivem je užití režných bílých cihel na průčelích. Pěkný soubor této mladé zděné architektury si můžeme prohlédnout například v Srbech.
Kraj zvláštního kouzla
Jestliže jsme se v úvodu zmínili o jisté „obyčejnosti“ kraje v okolí Nepomuku, platí to pro zdejší vesnice dvojnásob. Na první pohled vás patrně neupoutají žádnou pozoruhodnou stavbou. Nenajdeme tu žádné bohatě zdobené štíty jako v jižních Čechách či na Plzeňsku, ani „kalendářové“ roubenky. Přesto, budete-li se dívat pozorně, objevíte zvláštní kouzlo zdejších vesnic i celého kraje. Toto kouzlo spočívá v neokázalé obyčejnosti českého venkova, která se jinde již vytratila pod nánosem nepříliš vzhledné novější výstavby.
Za návštěvu stojí rozhodně dvě vesnické památkové zóny – Mítov a Zahrádka. Zvláště Zahrádka si Vás získá půvabnou, ničím nenarušenou návsí. Z dalších vesnic bychom neměli opominout především Nové Mitrovice. Kromě skvostného barokního kostela sv. Jana Nepomuckého se zde v severní části vsi okolo rybníka dochoval malebný soubor klasicistních domků a chalup. Zajímavé stavby objevíme i ve Vrčeni, Přebudově, Liškově, Planinách a v řadě dalších vesnic.
Kraj v povodí Úslavy jihovýchodně od Plzně na první pohled neupoutá ničím zvláštním. Už na ten druhý si jej ale určitě zamilujete.
Popisy k obrázkům
1 Náves v Zahrádce – zleva domy čp. 27, 13 a 4. V usedlosti čp. 13 se zachovala také sýpka s roubenou klenbou, typická pro tuto oblast
2 Chalupy čp. 90 a 37 v Nových Mitrovicích jsou příkladem jednoduché, ale půvabné pozdně klasicistní zděné architektury Podbrdska a jižního Plzeňska
3 Jednou z nejcennějších památek lidové architektury v širokém okolí je roubený patrový mlýn čp. 14 v Mítově
4 Chalupa čp. 11 v Planinách je příkladem starší dřevěné zástavby vesnic na Podbrdsku
5 Náves v Liškově s domy čp. 1 a 9 a s kapličkou
