Pod zápražím
Zahradu, která by tvořila harmonický komplex s venkovským domem, začali majitelé zakládat v roce 2004. Nahlédli jsme do bývalého dvora, pod zápraží, které je zhruba o půl metru výš než jeho plocha.
Vrbina snáší vlhčí půdu pod zápražím. Foto Jana Kolková
Dvůr, kdysi celý zarostlý náletovými rostlinami, dnes nabízí travnatou plochu a trvalkové záhony, které kopírují stavební části. „Květiny i keře si tu žijí tak trochu svým životem, já je pouze sem tam usměrňuji,“ vysvětluje naše průvodkyně. „Ráda pozoruji, jak se věci v zahradě dějí částečně samy. Třeba na zeď bývalé kolny se nastěhovalo kapradí, nová místa k životu si ráda hledá i udatna, jahodníky nebo orlíčky.“
Chalupáři jsou příznivci klasické zahradničiny a pokud to jde, snaží se využívat postupů, které životnímu prostředí neškodí, spíše naopak. „Nejsme však nijak fanatičtí, máme osobně vyzkoušeno, že ekologické přípravky včetně domácích výluhů třeba na mšici švestkovou nezabírají. Tam považujeme za rozumné ošetřit ty kolonie mšic účinným přípravkem. Ale prolévat zahradu jedy třeba jen proto, že se tam objevují klíšťata, rozumné není,“
Pod okénkem roste divoká růže Moyesova. Foto Jana Kolková
Nasáli jsme poklidnou atmosféru dvora, po jehož okrajích se v ladném souzvuku střídají květiny různých barev a keře různých výšek a zeleně. Je zřejmé, že majitelé mají rádi tradiční venkovské kvítí a také kulturní i divoké růže. Skutečně utěšený pohled.
Text Marie Rubešová, Foto Jana Kolková
Pod zápražím
