U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pod Hrubou skálou
Kategorie: Návštěva | Autor: Vladimír Kaňka
Hruboskalsko, snad nejznámější oblast Českého ráje, se stalo klasickým turistickým regionem, protkaným velmi hustou sítí turistických stezek. Již delší dobu také představuje cyklistický ráj.
Na poměrně malé ploše Českého ráje se v rychlém sledu nabízejí pohledy na zubem času vykotlaná skalní města, střídaná roklemi a vyhlídkami, porostlými borovými a smíšenými lesy s koberci konvalinek, lukami a ovocnými sady se zrcadélky rybníků s kouzelnými názvy – Žabakor, Komárovský, Vidlák… Tento kraj je osvěžující lázní pro duši poutníka. Pokud ovšem dokáže nespěchat a dívat se otevřenýma očima.
Chaloupky jako z obrázků
Kromě přírodních krás, hradů a zámků Český ráj překvapuje množstvím dobře udržovaných či se vkusem obnovovaných lidových staveb. V každém jeho koutu najdete roubené či zděné chalupy, špýchary nebo zvonice. Naše cesta za nimi vedla od západu z rozhraní Mnichovohradišťska a Turnovska přes obce Doubravu a Žďár do Vyskeře a oblasti Údolíčka.
První zástavka byla v Doubravě u roubeného stavení č. 4, výborné ukázce domu středního Pojizeří – Turnovska. Nad jednoduchým bedněným štítem s průduchy nad průčelím, orientovaným k silnici, vystupují ze střechy pokryté šindeli dva kamenné komíny, zakryté klenbičkou. Podobné jsou k vidění na obrázcích Mikoláše Alše. To je dnes již vzácnost. Podobně jako pavlač s krásně vypracovanými sloupky, v minulých dobách v Českém Ráji a v Podkrkonoší běžná. Kamenné ostění vchodu do chléva, přiléhajícího k obytnému stavení, zdobí jednoduché ornamenty.
V sousedním Žďáru bývalo roubených statků a chalup povícero. Dnes stojí za povšimnutí nejvýš čtyři. Velké patrové stavení (č. 134) stabilizuje původní podstávka. Rozložitý štít je osazen jak šikmo, tak i kolmo vedenými paprsky. V blízké Všeni dominuje zděný statek s číslem 16. Zčásti dřevěná pavláčka spočívá na masivních krakorcích, obytný dům má štít s kabřincem.
Vyskeř je známá vyhlídkou ze stejnojmenného kopce nad obcí, výrazně vystupujícího nad okolí. Od poutní kaple sv. Anny se nabízí pohled na většinu území Českého ráje. Nejzajímavější stavbu obce představuje osmiboká dřevěná zvonice z roku 1750, krytá šindelem. Najdete ji na místním, poeticky působícím hřbitůvku.
Dějiny národa v pískovci
Naši poslední zastávkou na Hruboskalsku se stala známá Kopicova chalupa. Její návštěva stojí rozhodně za to. Dostanete se k ní nejlépe pěšky, odbočíte-li z červené značky, spojující zámek Hrubou Skálu a hrad Valdštejn, na žlutě značenou lesní cestu. Chalupa je jedinečně umístěná uprostřed louky. Před stavením se pěkně vyjímá socha sv. Jiří ze začátku 19. století.
Kopicova (dříve Jirošova) chalupa je větším, krásně zachovalým roubeným stavením z konce 18. století. (Možná je ještě starší, protože se našel záznam o jeho přestavbě roku 1787.) Hospodářský dvůr obklopuje obytné patrové stavení s dlouhou vyřezávanou pavlačí, chlévem, kůlnou a bývalou sýpkou. K severozápadu objekt uzavírají dřevěná vrata, pro návštěvníky bohužel stále zavřená. Štít chalupy s podstávkou zdobí dvě pásma kolmo a šikmo směrovaných paprsků a završuje ho kabřinec. Komín chrání ozdobná kamenná hlava.
Rolník Vojtěch Kopic, předposlední majitel, toho za necelých sedmdesát let života stihl hodně (dnes statek vlastní jeho dcera). Vyučený mlynář se dokázal ohánět i zednickou lžící, ale také se sám naučil hrát na harmonium, které měl přes léto na pavlači. Touha po varhanách se mu ale nesplnila.
Talent a píli všeumělce můžete posoudit při návštěvě rokle pod stavením. Zde Kopic, vlastenec a čtenář historické literatury, zvěčnil v pískovci postavy nebo portréty kněžny Libuše, Cyrila a Metoděje, sv. Václava, Karla IV., Husa a Žižky, Jiřího z Poděbrad, Komenského, jezdecký portrét T. G. Masaryka s českým lvem a dalších osobností, figury zvířat i kamenné varhany a nakonec svůj autoportrét. Postavy zaujmou naivním pojetím a přes určitou neumělost tvůrce a stopy povětrnosti musíme mnohaletou práci za použití primitivních nástrojů obdivovat.
Náš domov – Český ráj
Ve všech těchto dědinách se stavení většinou trvale obývají. Místní lidé pracují hlavně v zemědělství, hodně také dojíždějí za prací hlavně do blízkého Turnova. Jsou správnými “lokálpatrioty”, hrdými na svůj kraj.
Obce, samoty a také v polích jakoby zapomenutá boží muka vzbuzují poklid a pohodu mysli. Ale všechno má svůj rub. Hezky zní, že naši předkové žili v souladu s přírodou, avšak jejich životy byly především dřinou na polích a lukách, často na cizích. Jistě se pak rádi vraceli do svých chaloupek, do míst odpočinku.
Popisy k obrázkům
1 V kraji skalních měst je řada vesniček se zachovalou lidovou architekturou
2 Výborně udržované stavení č. 4 v Doubravě může být příkladem k následování pro chalupáře
3 Dvorek chalupy v Doubravě zdobí pavlač v patře nad bývalým chlévem
4 Zvonice z roku 1750 ve Vyskeři je v dobrém stavu
5 Velký patrový dům s podstávkou ve Žďáru
6 V této krásné chalupě mudroval o národních dějinách všuměl Vojtěch Kopic
Autor fotografií: Foto AUTOR
