Plši – vzácní, ale nevítaní

Nejeden chatař má v létě namísto odpočinku neklidný spánek. To proto, že se mu do jeho obydlí nastěhovali plši velcí, aktivní právě v noci.

Lidé plchy někdy považují za noční veverky, které připomínají svým huňatým ocasem a pohybem ve větvích. O veverky se ale nejedná. U nás žijí celkem čtyři druhy: plch velký, plšík lískový, plch lesní a plch zahradní. První dva jsou nejběžnější. Plch velký se nejčastěji vyskytuje ve starších a rozsáhlejších listnatých lesích, nejpočetnější je v bučinách a doubravách. Plšík je nejmenší ze všech čtyř a vyhledává zejména mlaziny, hustě zarostlé okraje listnatých lesů nebo remízky navazující na větší lesy. Plch lesní je výskytem omezen na severozápadní část republiky a plch zahradní se zase vyskytuje na několika málo lokalitách zejména v západních Čechách.

Sedmispáči, kteří žijí v noci

Všichni naši plši jsou nočními savci, kteří přes den rádi zalezou pro odpočinek do nějaké skrýše. Jsou vynikající lezci a převážnou část svého nočního života tráví v korunách stromů. Na konci léta se ukládají k zimnímu spánku a probouzejí se až na jaře. V extrémním případě, jako je tomu u plcha velkého, mohou někteří jedinci prospat až 10 měsíců v roce. Ne nadarmo se jim lidově říká —sedmispáči”.

Koncem července a v průběhu srpna mají plši v dutinách stromů, v ptačích budkách nebo na půdách jeden vrh o průměrném počtu 6–7 mláďat. Samice odstavují mladé po měsíci kojení a samy potom velice rychle nabírají na váze. V době před ulehnutím k zimnímu spánku mají dospělí jedinci kolem 200–250 gramů, což je dvojnásobek oproti tomu, s jakou váhou se probouzejí na jaře. Právě na podzim jsou plši tak vykrmení, až to někdy na pozorovatele působí legračně.

Již staří Římané věděli o tomto podzimním váhovém přírůstku a s oblibou si připravovali jídla z plchů. Dokonce využívali výhod plší hibernace a skladovali si ve studených sklepech, ve speciálních hliněných nádobách, zimující plchy. Takto měli k dispozici čerstvé maso po dobu několika měsíců. Dodnes tradice lovení plchů přežívá například ve Slovinsku nebo Chorvatsku, kde se dosud jedná o běžné a hojné druhy. U nás patří plši mezi ohrožené druhy živočichů, a jsou proto zákonem chránění (patří mezi tzv. zvláště chráněné druhy). Je zakázáno je zabíjet nebo rušit.

Rádi bydlí na půdách

Nejčastěji se v chatách a chalupách střetneme s plchem velkým, a to právě v létě – plši velcí se totiž rádi stěhují do lidských obydlí poblíž listnatých lesů. Půdy na chatách pro ně představují luxusní bydlení v porovnání se stísněnými podmínkami v přirozených dutinách stromů. K velké neradosti chatařů, právě když se vy ukládáte ke spánku, plši se probouzejí ke svému nočnímu životu. V lepším případě vám svým pobíháním po půdě domu nebo charakteristickým voláním (nahrávku typického nočního volání plcha velkého si můžete vyslechnout na www.riz.cz/erhie) narušují pouze spánek, v tom horším se pustí do izolace domu nebo elektrických rozvodů. Plši totiž patří mezi hlodavce – přední páry zubů jim neustále dorůstají, a tak potřebují pořád něco hlodat.

Z Velké Británie jsou známy i případy, kdy se do domu nastěhovalo několik desítek jedinců. Plši jsou totiž dosti společenští tvorové. Tyto problémy se týkají hlavně dřevostaveb, kam se snadno dostanou.

Zbavit se plchů může být značně obtížné. Pokud máte nemovitost u lesa, pak je důležité zamezit přesahu větví stromů nad střechou. Důležitá je i dobře udělaná izolace střešních otvorů, například kovovými mřížkami.

text: Peter Adamík
foto: Josef Hlásek a Lubomír Hlásek

Plši – vzácní, ale nevítaní

Plši – vzácní, ale nevítaní