Pískoviště jako srub

Dosloužilo vám kupované pískoviště a chystáte se na vlastnoruční prvotinu? Vyrobte si poctivé pískoviště stejným postupem, jako se staví srub.

Plastové pískoviště sloužilo už osmým rokem bez významnějších známek toho, že bylo venku všechna čtyři roční období. Však se také dědeček kdysi plácl přes kapsu a namísto výrobku, který po jedné až dvou sezónách vybledne, zkřehne a popraská, pořídil věc z kvalitního plastu, který si užitné vlastnosti uchoval dodnes.

Pískoviště tedy mohlo klidně sloužit dál, kdyby se mezitím nerozpadl plastový domeček, který mu sekundoval. K novému dřevěnému se však zelená plastová nádoba ve tvaru želvy příliš nehodí, a tak dostal zelenou projekt na stavbu dřevěného pískoviště.

Láska jako trám

Kdo miluje dřevo, dá přednost pořádnému masivu před nějakou lisovanou „potvorou“. Proto jsme ke stavbě pískoviště použili trámky, které jsme získali za odvoz z rekonstrukce staré chalupy. Jde o hrubě otesané trámky z borového dřeva, které už od pohledu slibují dobrou stabilitu a vysokou životnost, současně také kýžený rustikální vzhled.
Drobnou nevýhodou jsou ne zcela jednotné a pravidelné rozměry, takže bylo potřeba trochu počítat a improvizovat. Pokud byste vyráběli ze stavebních hranolů, budete to mít o to jednodušší. My jsme měli k dispozici trámky o průřezu zhruba 8 × 12 cm, polovina měla délku lehce přes dva metry, zbytek byl o něco kratší. Konečné vnitřní rozměry našeho pískoviště jsou asi 165 × 125 × 30 cm. Vejde se do něj tudíž půl kubíku písku.

Srub coby inspirace

Roubenky, které na stránkách našeho časopisu vídáte často, s materiálem v rozích pracují hospodárněji než sruby – trámy nepřečnívají. Důmyslné rybinové spoje jsou geniální, ale náročné na provedení. Běžné zářezové spoje, které se používají u průmyslově vyráběných zahradních domků, jsou sice jednoduché, ale vodorovné plochy neodvádějí vodu a ta, pokud do spoje vnikne, má příležitost páchat škody.
Sruby se většinou stavějí z klád, po nichž voda dobře stéká, a vodorovné plochy neexistují ani v místě spojů. A právě tento princip jsme využili při spojování našich trámků. Zjednodušeně to můžeme přirovnat k palubkám, které také klademe perem nahoru a drážkou dolů, aby do ní voda nemohla zatékat.

Mistr tesař

Kdo pracuje s dokonale obrobenými hranoly, může k jejich opracování zvolit truhlářské nářadí. Při práci s nepravidelnými a hrubě otesanými trámky přijdou ke slovu spíš tesařské postupy. Nebudeme si hrát na milimetry, ke slovu totiž přijde řetězová pila. S její pomocí nejen zkrátíme trámky, ale také vyřežeme a vydlabeme spoje. V podstatě jde o dvě takové stříšky, jedna je v ose trámku, druhá kolmo. Když pak oba trámky zkřížíme v pravém úhlu, zapadnou do sebe. I kdyby se do místa spoje dostala voda, beze zbytku odteče, protože chybí plocha, na níž by se zachytila.
Vedle metru, tužky a úhelníků budete potřebovat už jen řetězovou pilu. Pro efektivnější dlabání je vhodná pila s vysokou řeznou rychlostí, takže většinou benzinová. Pouze pokud byste pracovali v interiéru, volte elektrickou, ať už do sítě, nebo akumulátorovou. Perfektně ostrý řetěz a pečlivost jsou nezbytností.

Text, foto a realizace: Tomáš Krásenský

Pískoviště jako srub