Pilové kotouče
Nástrojem jakékoli okružní či chcete-li kotoučové pily je pilový kotouč. Existují malé, velké, tlusté, tenké, celé z oceli nebo s břity z tvrdokovu, se zuby šikmými i plochými, s úhlem čela pozitivním i negativním. Stačí si jen (správně) vybrat.
Nedávno jsem byl svědkem toho, jak se nepoučený kutil vydal na nákup pilového kotouče. Obsluha, patrně pod tíhou osobních problémů, mu to dala pěkně sežrat. Vybavíme vás takovými znalostmi, abyste prodavače uzemnili vy, a ne on vás.
Kotouče do ručně vedených pil jsou tenčí
než pro stacionární modely a mívají omezovač třísky
Základní rozměry
Jako u každého výběru začněte ze široka a postupně své nároky upřesňujte. V první řadě musíte znát průměr upínacího otvoru (někdy zvaný vrtání) a vnější průměr kotouče. Nebude-li sedět ten první, kotouč do pily neupnete buď vůbec (malý otvor), anebo jen s pomocí adaptéru – redukčního kroužku (velký otvor). V závislosti na velikosti a výkonu pily se nejčastěji setkáte s upínacími otvory o průměru 16, 20 nebo 30 mm.
Příliš velký vnější průměr kotouče většinou zamezí jeho montáži do pily, protože se do ní prostě nevejde. Menší průměr sice nebude překážkou zabudování kotouče do pily, ale sníží se hodnota maximálního prořezu (hloubky řezu). Současně klesne obvodová rychlost, což se může negativně projevit na kvalitě řezu. Také vnější průměry kotoučů jsou odstupňovány, nejběžněji od 150 do 235 mm u ručně vedených pil a až do 700 mm u stacionárních okružních pil.
Dalším důležitým rozměrem je tloušťka kotouče a u typů s karbidovými plátky také tloušťka „b“, která je vždy větší než samotné tělo kotouče. Vyšší tloušťka znamená vyšší stabilitu kotouče, který se tolik nevlní, současně to ale vyžaduje vyšší výkon pily, protože širší řez znamená větší odpor materiálu. Proto u menších, méně výkonných a ručně vedených strojů bývají kotouče tenčí než u velkých stolních pil.
S pilovými kotouči je to podobně jako s koly automobilů. U některých pil je předepsán jen jeden rozměr a typ kotouče, u jiných to může být i více rozměrů. A stejně jako rozdílná kola představují různé jízdní vlastnosti, tak se změny u pilových kotoučů podepíšou na vlastnostech řezných.
Kvalita řezu souvisí také s počtem zubů
v závislosti na průměru kotouče
Zuby jsou věda
V současné době už jsou běžnější kotouče s naletovanými plátky ze slinutých karbidů zvaných též tvrdokov. Takové kotouče se značí písmeny HW/CT (karbid wolframu/Carbide Tipped). Tyto břity jsou velmi tvrdé, proto vydrží déle ostré. Současně jsou ale křehké a při nárazu na nějaký cizorodý předmět se mohou vylomit.
Proto se pro rozřezávání znečištěného dřeva (stavební řezivo, palivové dříví) stále používají celoocelové kotouče (CV – chrom-vanadová ocel). Ostří jejich zubů se sice rychleji otupí, ale jde snadno obnovit, a to mnohokrát za životnost kotouče. Také břity z tvrdokovu lze brousit, ale je to náročnější a počet broušení je omezen velikostí plátku. U kvalitních kotoučů jsou břity větší, tudíž je možné je brousit i více než desetkrát.
Velmi krátce se zmíníme o dalších parametrech zubů – udává se úhel čela (pozitivní, negativní) a úhel hřbetu. Zuby se liší také svým tvarem, existují zuby střídavé (WZ), ploché (FZ), ploché zkosené (FA), trapézové (FT), střechové a vyduté (DZ a HZ), ocelové zuby bývají špičaté (SP/NV) či vlčí (KV).
Označení pilového kotouče proto může být poměrně komplikované: HW/CT 250 × 2,8/2,0 × 30; Z-80 FZ/TZ 5° neg; 2 NL. Z toho se dá vyčíst, že jde o kotouč s vrtáním 30 mm a průměrem 250 mm s břity z tvrdokovu. Tloušťka kotouče je 2 mm, zuby jsou široké 2,8 mm (šířka řezu). Kotouč má 80 zubů, střídavě ploché a trapézové, je tedy ideální pro hliníkové, měděné, mosazné a plastové profily, laminované třískové a MDF desky a ostatní dřevěné materiály. Dosáhnete s ním velmi čistého řezu. Negativní úhel čela je určen pro pokosové a kapovací pily. Značka 2 NL znamená ještě přídavné upínací otvory.
Na podélné řezy jsou vhodné kotouče
s menším počtem zubů, protože lépe vyhazují třísky
Pily
Okružní neboli kotoučové pily jsou velmi efektivní stroje pro dělení především dřevěných materiálů, ale také plastů či kovů. Kotouč do nich vybíráme v závislosti na jejich konstrukci, materiálu, který chceme řezat a také požadované kvalitě řezu. Obecně platí, že čím více zubů, tím čistší je řez. Současně je ale třeba dodržet několik dalších podmínek. V záběru by měly být dva až tři zuby, z toho plyne, že počet zubů také souvisí na tloušťce řezaného materiálu.
U surového dřeva je také velký rozdíl mezi řezáním napříč a po směru vláken. Na příčné řezy jsou vhodné kotouče s velkým počtem zubů, na podélné naopak.
Záleží také na otáčkách pily – kotouče mají předepsané maximální povolené otáčky, které v závislosti na průměru představují určitou obvodovou rychlost. Proto pily na malé kotouče mají otáčky vyšší než pily s velkými kotouči. Z toho důvodu do pily nikdy nemontujte výrazně větší kotouč, i kdyby to fyzicky bylo možné.
Cena
Kvalitní kotouče nejsou levné, ceny se běžně v závislosti na typu pohybují od 500 do 2 000 Kč. Ve srovnání s cenou 200 Kč za sadu tří kotoučů ze supermarketu se to zdá hodně, ale rozdíl v kvalitě za to stojí. Zaprvé jsou použity kvalitnější materiály s vyšší životností, zadruhé karbidové plátky jsou větší, takže dovolují opakované broušení, a zatřetí zpracování kotouče je lepší (hladší povrch, lepší vyvážení, dilatační spáry), což se projevuje rychlejším a kvalitnějším řezem, nižším třením i hlučností.
Pro nenáročné práce samozřejmě stačí univerzální kotouč, ale když se do práce se dřevem ponoříte hlouběji, nákup speciálních kotoučů vás nemine. Kotouče si pořizujte v závislosti na materiálu a způsobu jeho zpracování, většinou budete potřebovat dva tři různé. Například jeden na čisté řezy v lisovaných či vrstvených materiálech, plastech a měkkých kovech, další pro příčné řezání a poslední na podélně řezání masivního dřeva. O něco snadnější je to u pokosových a kapovacích pil, kde odpadají podélné řezy.
www.felder.cz, www.metabo.cz, www.pilana.cz
Text: Tomáš Krásenský
Foto: autor a archiv firem
Pilové kotouče
Pilové kotouče
