Perovskie aneb ruská šalvěj
Vzrůstný polokeř je atraktivní po celou dobu vegetace stříbřitým olistěním, v pozdním létě a podzimu pak modrofialovými po šalvěji vonícími kvítky, jimiž je doslova obalen.
Perovskie pochází ze Střední a Jihozápadní Asie, vytváří vzpřímeně rostoucí opadavé polokeře s metlovitými četně rozvětvenými výhony. Podle druhu dosahuje výšky okolo 1,2 až 1,5 metru a v průměru asi metrové šířky. Při pohledu z dálky nás může svým vzhledem snadno ošálit, stříbřitými plstnatými listy a několik desítek centimetrů dlouhými soukvětími připomíná levanduli, a když už stojíme před ní, zmate nás podruhé šalvějovou vůní. Právě tyto skutečnosti daly vzniknout lidovým názvům ruská levandule a ruská šalvěj. Označení není až tak nepřesné, protože všechny tři rostliny patří do čeledi hluchavkovitých a podle posledních botanických studií je perovskie součástí široce pojatého rodu šalvěj a je nyní zařazována jako jeho podrod (Salvia subg. Perovskia). Vzhledem k tomu, že kvete od druhé poloviny léta až do října, je jednou z posledních rostlin nabízejících pastvu opylovačům.
Nejčastěji pěstovaným druhem je perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia), oblíbené jsou kultivary Peek-a-blue, Mini Blue, Little Spire, Silvery blue a Blue Spire. Z dalších druhů se pro pěstování v českých podmínkách hodí perovskie krtičníkovitá (Perovskia scrophulariaefolia), perovskie artemidina (Perovskia artemisioides) a perovskie dřevinkovitá (Perovskia abratanoide).
Nároky na pěstování
Perovskie vyžadují především slunné stanoviště, půda může být chudá na živiny, částečně i písčitá. Nevadí jim umístění do štěrkového záhonu nebo mezi kameny ve skalce ani ve svahu. Podstatné je, aby byla půda propustná, jinak hrozí uhnívání kořenů v období s vyšším množstvím srážek a malým slunečním svitem. Kritickým obdobím je pro ně podzim a zima. Zabránit držení vlhkosti u kořenů pomůže dostatečná drenáž na dně výsadbové jámy nebo květináče. Při pěstování v nádobách anebo během delšího suchého období ale rostliny potřebují střední zálivku.
Prostokořenné sazenice vysazujeme brzy z jara nebo v září, oproti tomu sazenice z kontejnerů lze sázet během celé sezóny až do prvních mrazíků. Pamatujeme na to, aby měl keř dostatek volného prostoru, až se začne rozrůstat.
Pravidelný řez
Důležitý je každoroční řez, po němž rostlina rychle regeneruje a bohatěji kvete, a to i po případném namrznutí. Řezat na jaře můžeme až v době, kdy začnou rašit listy, uvidíme tak, které větvičky jsou živé. Nejsilnější výhony seřízneme až o dvě pětiny, mladé větvičky zkracujeme nejvýš o pět centimetrů. Slabé a zahušťující pruty zcela odstraníme.
Zimní ochrana
Přestože je u prodávaných perovskií uváděna mrazuvzdornost do –30 °C, silné mrazy přestojí pouze dobře vyzrálé pruty. Vyzrávání podpoříme pohnojením draslíkatým hnojivem, které můžeme rostlinám dodat až do října, kdy se začínají připravovat na klidové období. Ve stejný čas přestaneme i se zaléváním, aby rostlina zbytečně nenasazovala nové výhony.
Jako ochranu před zimou volíme bílou netkanou textilii, jíž perovskie obalíme v několika vrstvách. Část těsně nad zemí můžeme chránit ještě vrstvou suchého listí, které před rozfoukáním zajistíme několika větvemi jehličnanů.
Vhodná sousedství
Perovskie vysazujeme s typově podobnými dřevinami, které mají i obdobné nároky na pěstování. Patří mezi ně levandule, komule Davidova, ořechokřídlec, slušet jim to bude také ve společnosti amsonie, třapatky, stračky, růže či okrasných travin.
Zdroj nektaru
Perovskie se hodí jako vyšší rostlina konce léta do záhonů, kde příjemně voní. Svými květy láká mnoho včel i čmeláků, pro které je zdrojem nektaru a pylu.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock