U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Pelargonie mají pžt P
Kategorie: Volný čas | Autor: Marie Rubešová
Truhlíky za okny podléhají módním trendům skoro stejně jako odívání. Byla éra petúnií, verben, surfinií a dalších krasavic, ale nad všemi v mnoha směrech vítězí pelargonie. Tradiční, ale díky neúnavnosti šlechtitelů i stále nové.
Pan František Šťastný si vyzkoušel všechny uvedené květiny. Ve svém skleníku v Újezdě nad Lesy pěstoval kaktusy, zeleninu, záhonové květiny a další rostliny. Pak ale přišel „na chuť“ pelargoniím. Tvrdí, že je to láska na celý život. „Ozdobí okna, terasy nebo jiná zákoutí květem i listem, jsou velmi rozmanité a životaschopné a dají se lehce pěstovat i množit. Všechny ostatní květiny mohou zklamat, ale pelargonie ne.“ Těch „P“ jsem napočítala dokonce víc než pět.
Z nástrojáře zahradník
S kaktusy začal hned po vojně. Vrátil se tenkrát do nástrojárny v letňanské Avii, která bývala léta špičkovým pracovištěm, zásobujícím kvalitními nástroji nejen vlastní firmu, ale i mnohé další. Když se v roce 1964 oženil, rozšířil domek – a na zahradě postavil skleník. A ne ledajaký. Je deset metrů široký a jedenáct dlouhý, předsíň, v níž se květiny přesazují a připravují na expedici, má 3 x 7 metrů. „Záhony mě nebaví,“ přiznává pan Šťastný, „ale práci ve skleníku miluju.“
Nejdřív se pod sklo nastěhovaly kaktusy. Mladý nástrojář se specializoval hlavně na jejich nejmenší varianty. Měl jich už téměř šest set. Pak ale přišla tuhá zima -a o polovičku pichlavců přišel. „Dlouho jsem je na podzim zaléval, nebyly před zimou dostatečně vyzrálé. Ze vzteku jsem zbytek rozdal kamarádům. Ale když už tohle monstrum stálo,“ rozmáchl se směrem ke skleněné obloze, „musel jsem je nějak využívat. Vrhl jsem se tedy na zeleninu. Dělal jsem stovky rajčat a celerů. Lidi o ně měli zájem, ale mě to nebavilo. Pak jsem začal množit záhonové kytky -ostálky, afrikány, astry a pomalu jsem přibíral pelargonie, fuksičky a veškeré balkónové květiny. I muškátky jsem vlastně vnímal jen jako jednu z balkónovek. Až se před čtyřmi lety objevil v Zahrádkáři článek, že se při Českém svazu zahrádkářů zakládá Klub pelargonářů. To byl pro mě rozhodující impulz,“ vypráví pěstitel.
Budete množit vzpřímené!
Paní Alena Hendrichová, autorka onoho článku, je zřejmě cílevědomou ženou. Když zjistila, že má nový člen ve svém skleníku tak dobré zázemí, rozhodla: „Vy budete, pane Šťastný, dělat pelargonie vzpřímené, tedy zonale, já převislé, břečťanolisté, a budeme to dávat dohromady“. Protože se při této informaci paní Šťastná usmívá, je jasné, že zakladatelka Pelargon klubu mínila opravdu jen ty muškáty. Brzy se rozšířily po celém jejich skleníku. Je už léta vytápěný a doplněný betonovou nádrží na dešťovou vodu. „Tady pod námi,“ ukazuje pěstitel na podlahu v přípravně, „jsou čtyři tisíce litrů dešťové vody. Je sem svedena z domu i garáže.“
Jistě si říkáte, jak se to všechno dá stihnout. Pracovat v Avii a při tom každoročně namnožit a zjara vypěstovat do krásy stovky pelargonií, pečovat o rostliny v květináčích okolo skleníků, zdí a o další pod 36 skleníkovými okny…
„To by se opravdu zvládnout nedalo,“ souhlasí pan Šťastný. „V naší nástrojárně se však v posledních letech mnohé změnilo. Šel jsem radši do předčasného důchodu – a teď se můžu svému koníčku věnovat na plný úvazek. Účastním se za náš klub často výstav v Lysé nad Labem. Vlastní, klubové přehlídky děláme u inženýrky Hendrichové v Loděnici. Tamní obecní úřad nám vždy přidá nějaký ten sponzorský dar. Sejde se tam až čtyři sta odrůd pelargonií. Nejen vzpřímené a převislé, ale také botanické, voňavé, sukulentní a pelargonie grandiflor, tedy výpěstky členů dalších sekcí našeho klubu, který má dnes už 54 členů z Čech i Moravy. Vydáváme se v malých skupinkách i za zajímavými pěstiteli a sbírkami po světě.“
Řízky nebo semeny?
Pěstitelé pelargonií se dělí i podle toho, zda množí své oblíbené květiny semeny nebo řízky. Ti, kteří pelargoniím skutečně upsali duši, se snaží ze semen, uložených v čapích nůscích opadaných koulí květů, vytvářet nové a nové barvy, žíhání, vzory listů. „Není to vůbec snadné,“ připomíná František Šťastný. „Jedním z nejlepších pěstitelů pelargonií v Evropě je pan Elsner z Německa. Už je mu neuvěřitelných třiaosmdesát a pořád pilně pracuje. Ve svém muzeu pelargonií v Drážďanech má od každého druhu a odrůdy, co jich na světě je, po pár kouscích. Sprašuje vybrané jedince a ty pak množí řízky. Běžné návštěvníky do svého království nepustí, ale my jsme jako kolegové měli výjimku.“
Nádherné novinky však prý vytváří i paní Plavcová z Výzkumného ústavu v Průhonicích. Pěstitelé od ní mohou koupit semena F1 generace, anebo v únoru už malé rostlinky. „Množení semeny, jak to dělá ona, je podstatně náročnější než řízky. Vegetativní způsob zaručuje stabilitu tvaru i barvy květenství, listů i habitu. Stejné záruky dává i paní Plavcová na svá semínka, což je velmi náročný úkol. Jinak vám pelargonie, vypěstované ze semen, mohou někam ´utéct’,“ rozvíjí pěstitel své oblíbené téma.
Nemyslí tím samozřejmě, že by semenáčky ožily a svého pěstitele opustily. Spíš to, že pokud chce člověk se semínky experimentovat, nikdy přesně neví, co mu z nich vyroste. Jistě to bude pelargonie, tedy muškát, ale mohou se zde nečekaně projevit i vlastnosti některých z předků. „Prapůvodní druhy přivezli námořníci v 17. století až z jihu Afriky. Suezský průplav ještě nebyl prokopán, museli plout podél pobřeží až dolů ke Stolové hoře, kde při doplňování zásob objevili botanické pelargonie. Když jejich ‘úlovky’ uviděli botanikové z Holandska, Anglie a dalších zemí, začali i oni vyrážet na cesty a pak ty odolné rostliny šlechtit. A nám dělají radost ještě po téměř čtyřech stoletích,“ uzavírá pan Šťastný své vyprávění.
Popisy k obrázkům
1 Odrůda Angeleyes Burgundy
2 Lososově něžná Zonale Bergpalais
3 Rudé pelargonie se jmenují Zonale Bigmelodia
4 Okno milovníka pelargonií: uprostřed Sheri white, na krajích Scarlett
5 Muškátům odrůdy Angeleyes Light to sluší i v závěsných květináčích
6 František Šťastný zavlažuje své pelargonie; každoročně jich vyprodukuje na stovky
Autor fotografií: FOTO KAMIL VARCOLLER
