U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
PELARGONIE jsou všude doma
Kategorie: Zahrada | Autor: Marie Rubešová
Na otázku odkud pocházejí, by možná mnozí z nás odpověděli, že jejich domovinou je právě náš venkov, kde dostaly i své české jméno “muškáty”. Jde však hned o dva omyly.
Pelargonie pocházejí z jižní Afriky, z oblastí okolo Kapského města. A název muškáty, jenž u nás zdomácněl pro celý rod Pelargonium (čeleď Geraniaceae – kakostovité), patřil původně jen těm s vonnými listy. Promneme-li žlázky na jejich povrchu, ucítíme citrony, ale také růže, jablka, ananas a – muškátový oříšek. My se však onoho hezkého zdomácnělého výrazu nebudeme odříkat ani v případě kultivarů nevonících.
Cesta do Evropy
Název této rostliny byl před více než 200 lety odvozen od tvaru jejího semene. Jde stejně jako u ostatních rodů z čeledi kakostovitých o poltivý plod s pěti semeny připomínající ptačí zobák. A pelargos znamená řecky “čáp”. Do Evropy je v 17. století přivezli holandští mořeplavci, kteří u mysu Dobré naděje nabírali nejen zásoby a čerstvou vodu, ale i místní rostlinstvo. Koncem 18. století se již vědělo, že se pelargonie i vonné muškáty dají velice snadno křížit. K 230 původním druhům přibyly ve 20. století další původem z Ameriky a Austrálie a počet známých kultivarů se rozšířil na více než 10 tisíc. Na rozdíl od původních rostlin, botanicky členěných do sekcí, dělí se kultivary vzniklé křížením do skupin. Nás budou pochopitelně zajímat v tuzemsku převažující skupiny Pelargonium x peltatum – břečťanolisté nebo také štítnaté pelargonie (peltatus = štít) a Pelargonium x hortorum (hortus je latinsky zahrada), zvané běžněji Pelargonium zonale neboli páskované pelargonie.
Břečťanolisté pelargonie
Mají lesklé pětilaločné listy podobné břečťanu a dlouhé křehké stonky. Jsou velmi vhodné do truhlíků, nádob, mís a závěsných košů, z nichž proudí záplava jednoduchých, poloplných i plných kvítků všech odstínů růžové až po vínovou. Některé plnokvěté kultivary mají tolik korunních plátků, že se podobají malým růžičkám. Kvetou často dlouho do podzimu. Velké oblibě se těší zejména kultivar ‘Ville de Paris’ zvaný také ‘Roi de Balcon’. Populární jsou i kultivary skupiny ‘Harlequines’, které mají dvoubarevné žíhané květy a některé i barevné panašované listy. Křížencům pelargonie štítnaté se dobře daří na slunném stanovišti, ale v suchém létě potřebují dostatečnou zálivku a pravidelné přihnojování. Krásnými květy se odmění, jestliže pravidelně odstraňujeme zežloutlé listy a plané květy či jejich poupata, která zůstávají na rostlině jako malé hnědé kuličky. Pelargonie s jednoduchými květy působí upraveněji, protože jim květy nehnědnou. Stonky břečťanolistých pelargonií během roku dřevnatí a obtížněji vytvářejí výhonky, takže bývají v dolní části bezlisté. Proto není vhodné nechat je více než dvakrát přezimovat. Ve druhém roce během srpna odebereme řízky a vypěstujeme nové.
Páskované pelargonie
Jde o silné rostliny se vzpřímenými stonky, okrouhlými listy a velkými okolíky růžových květů barvy bílé, červené a oranžové. Jednotlivé kvítky v okolících rozkvétají postupně, takže kvetou velmi dlouho. Některé mají listy zelené, jiné jsou ozdobené kresbou. Vedle základní skupiny vysokých páskovaných pelargonií má tento druh další zajímavé podoby. Jde o tulipánovité pelargonie s karmínově růžovými květy tvarem podobnými neotevřenému tulipánu, o růžovité, pomponkovité kultivary, jejichž okolíky jsou jakoby složené z miniaturních růžiček, trpasličí, miniaturní nebo kaktusovité pelargonie s korunními plátky stočenými dovnitř podobně jako kaktusy Selenicereus grandiflours. Zajímavé jsou rovněž královské pelargonie, které jsou vhodné zejména do truhlíků na okenní parapety, anebo ty ze skupiny Angels s dřevitými vzpřímenými stonky, jejichž kvítky se podobají maceškám.
_________________________
Závěsy, věže a stromky plné květů
Pelargonie břečťanolisté jsou velmi vděčnou květinou do truhlíků a závěsů. Pokud jimi ozdobíme okna nebo terasy našeho víkendového obydlí, je výhodné použít některé ze samozavlažovacích nádob. I v tom případě však nezapomeňme, že kořenům těchto rostlin svědčí občasné vyschnutí. Odmění se pak ještě bohatší kaskádou květů. Vzpřímené páskaté kultivary jsou zase vhodné k vypěstování kvetoucích věží a sloupků. Vybereme silné jedince, jimž hned od počátku růstu vyštipujeme postranní výhony. To podpoří růst vrcholu, který budeme vyvazovat k opoře, zakotvené k okrajům nádoby. Zejména plnokvěté odrůdy jsou na věžích nádherné a ozdobí vaši terasu. Výběr barvy ji může dokonce zvětšit (bílá a světle růžová), nebo naopak zmenšit (tmavší červené a bordó). Zajímavou variantou je muškátový stromek s kvetoucí korunou na vysoké nožce. Zvolíme opět silný řízek páskové pelargonie a neúnavně odštipujeme postranní výhony i listy. Kmínek fixujeme k opoře, aby rostl pěkně rovně vzhůru. Zhruba ve dvou letech ponecháme v místech příští koruny 3-4 postranní výhony a dalším vyštipováním ji tvarujeme podle svých představ.
_________________________
Pěstování pelargonií
* Potřebují světlo a zálivku vždy, až když půda oschne, protože nesnášejí stále vlhký kořenový bal.
* Přemokřenou rostlinu vyklepneme z květináče a opakovaně vysoušíme papírovým ubrouskem nebo ručníkem.
* Bílý povlak na povrchu hlíny svědčí o nadbytku vápníku v zálivkové vodě. Lze jej vyplavit teplou vodou; pak hned květiny přihnojíme.
* Na počátku vývoje lze použít klasické NPK hnojivo, později volíme směsi speciálně pro kvetení. V nich je podstatně snížený podíl dusíku, který podporuje růst listů.
* K přezimování potřebují pelargonie teplotu 5-10 °C a světlé místo, kde se dá pravidelně větrat.
* Zaléváme podle toho, v jaké teplotě přezimují. Čím chladněji, tím méně.
* Když květiny ukládáme na zimu, nestříháme je, protože by to podpořilo jejich růst. Zmlazujeme je až koncem února, kdy seřízneme výhony zhruba na tři očka.
* Při přesazování rostliny vyklepneme z květináčů a pokud je prostor celý zaplněný kořeny, přesadíme je do větší nádoby. Pokud není, postačí odstranit vrchní vrstvu a doplnit novým substrátem.
* Hlínu neupěchujeme, ale sklepeme tak, aby se dostala do všech prostorů a lehce přitlačíme.
* Pelargonie přemístíme na teplejší světlé místo, protože do venkovního prostoru je můžeme dát až v dubnu.
* Nemáme-li vhodný prostor pro přezimování a není možné využít ani meziokenních prostorů, postavíme květiny na okenní parapety, pod nimiž není topení (v tom případě ovšem nepřerušíme zálivku ani hnojení).
* Při skutečném nedostatku místa je jednodušší nechat přezimovat řízky pelargonie a vypěstovat si každoročně krásné a hojně kvetoucí rostliny.
* Při dodržení zmíněných pěstitelských zásad bývají rostliny zdravé. Největším nebezpečím je přemokření anebo i nedostatek prostoru, kdy se rostliny vytahují vzhůru a ztrácejí pigment. Navíc se listy překrývají a při zalévání se na ně dostane voda, která se vypařuje a vytvoří vlhké ovzduší, v němž se daří plísním; listy se žlutými nebo nahnědlými skvrnami, jež jsou známkou rzi, odstraňujeme.
* Mšice a molice, které sají šťávu listů, i jejich vajíčka na spodu listů se snažíme smýt pod tekoucí vodou. Pokud neuspějeme, sáhneme po postřicích na biologické bázi.
