Pavláčky v přízemí

Pavlače, pavláčky bývají nejčastěji „vyloženy“ v patře u nádvorní stěny patrových chalup. U těch přízemních se však objevují také. Odborně se jim říká pavlačové zápraží.

Jednoduše deštěné pavlačové zápraží s dvířky chrání nádvorní stěnu zděného vejminku na Vlašimsku

Patrové pavlače zdobící zejména roubené chalupy, vlastně z pavlačového zápraží vznikly – tak, jak se zápraží zvyšovalo a dům vertikálně rostl.

Shody i rozdíly

Pavlačová zápraží bývají podobně jako jejich výše položení jmenovci vymezena pažením, popřípadě jen sloupky. Tady není obava z pádu. Setkáváme se s nimi zejména v klimaticky drsných oblastech středních a západních Čech – na Podbrdsku, Křivoklátsku a v povodí Berounky, ale také u chalup na Rokycansku, Náchodsku, Šumpersku a rovněž u tradičních stavení na Slovensku. Pavlače budované v patře slouží jako komunikační prostor a pro vstup do některých místností v horním podlaží. U sýpek, komor i některých mlýnských budov se k nim vystupovalo po vnějším schodišti. To se zachovalo i u zvýšených pavlačových zápraží.

Pavláčka u staré komory v Sušeticích se využívala k sušení bylin

V obou případech šlo, nebo řekněme stále jde, o prostor, v němž se také příjemně posedí, pobeseduje. Záleží samozřejmě na jeho hloubce. Některé pavlače i pavlačová zápraží, zejména ty u roubených staveb, jsou parádními kousky mistrů tesařů. Zdobili je krásně vyřezávanými sloupky, profilovanými madly nebo ozdobně tvarovaným bedněním zábradlí, které často napodobovalo kuželkové balustrády, tedy zábradlí složené z balustrů – kuželek u slohových staveb.

Pavlačové zápraží nebo podsíň?

Mírně zvýšená pavlačová zápraží se obvykle vyskytují na vnější domové straně, tedy i na straně štítové. Tento prostor je ovšem možné označit i jako podsíň. V Encyklopedii lidové architektury Josef Vařeka a Václav Frolec uvádějí, že „podsíň“ je průchodný prostor podél přední štítové (popř. nádvorní) strany zpravidla roubeného domu pod jeho předsazeným štítem, patrovou pavlačí nebo patrem. U tradiční venkovské architektury bývá (na rozdíl od městských podloubí) široký jen něco přes metr, otevřený, ale i polootevřený, vymezený sloupky.

Podsíň připomíná konstrukcí podstávku

Podsíň chrání přední štítovou stěnu, ale hlavně je komunikačním prostorem. S ohledem na četnost zastoupení těchto konstrukcí se nejvíce „komunikovalo“ v okresech Jičín, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Kolín, Kutná Hora, Pardubice a Hradec Králové.
Architektonicky nejpozoruhodnější formy podsíní však najdeme v severních Čechách, kde bývají vymezeny zdobenými sloupky nebo arkádami ze širokých barokně vyřezávaných prken.

V horských oblastech – na Valašsku, v Krkonoších, Orlických horách i jinde – se vyskytovaly uzavřené podsíně podél jedné i více domových stěn.

Besídka, podstánek, veranda

Ze stejného „těsta“ jako předchozí konstrukce je také besídka (výraz nářečně užívaný v Čechách). V literatuře se uvádí, že je to polouzavřená nebo uzavřená část zápraží před vstupem do domu…

Hloubka této pavláčky umožňuje umístění lavice a sklápěcího stolku

Zaslechnete-li někde na východu Moravy výraz podstánek, vězte, že jde o dřevěnou otevřenou podsíň před podélnou stěnou roubeného domu.

A co taková veranda? V tomto případě si představte dřevěný nebo zděný přístavek před vchodem do domu. Bývá otevřený nebo i zasklený. Je spojovacím architektonickým článkem mezi obydlím a dvorem. Plní ochrannou funkci a v letních měsících se využívá k odpočinku, besedování i stolování. Varanda (nářečně v západních Čechách) je rovněž část zápraží, ovšem většinou jen ohrazená.

Přiznám se, že až někde uvidím malebnou pavláčku přisedlou k jakékoliv stěně venkovské stavby, nebudu zase přesně vědět, jak ji pojmenovat. Ale asi to ani není důležité. Hlavně, že chalupě sluší a že je na ní, anebo v ní, lidem dobře.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: FRANTIŠEK VAŇÁSEK, MARTIN MAŠÍN, ALEXANDR JANOVSKÝ, PAVEL VESELÝ, PETR ZHOŘ

Pavláčky v přízemí