U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Patří bobr do naší přírody?
Kategorie: Příroda | Autor: Josef Duben, foto JAN RYS A PAVEL VESELÝ
Sugestivní otázku pokládám proto, abych sugestivně odpověděl: Ano, ale… anebo jinak: Ano i ne. Co si má pod tím čtenář představit? Asi to, že pohled na každý problém může být dvojí a někdy i trojí. Třeba zrovna na existenci bobrů v Čechách a na Moravě.
Na jaře zveřejnila Státní veterinární správa ČR upozornění na možné problémy, které mohou bobři působit, když se v některých místech přemnoží. Reagovala tak na informace o množící se populaci bobrů v našich zemích, které se už objevily v tisku a televizích. Zpráva konstatovala, že přemnoží-li se populace bobrů, mohou zvířata svými norami a stavbami poškozovat hráze rybníků i protipovodňové hráze – nádržemi, které vznikají zatarasením vodních toků pokácenými stromy, mohou znehodnocovat zemědělskou půdu. Dostanou-li se až do měst, kácejí i stromy v parcích. Někomu možná přijdou takové vize poněkud fantastické, ale jen do doby, než si uvědomíme, že se u nás dnes pohybují stavy bobrů mezi 100 až 200 kusy, a to jen v několika málo lokalitách. Bobr evropský byl v našich končinách zcela vyhuben v 19. století, v současné době se do přírody znovu vysazuje. Na počátku 90. let bylo do přírody vráceno několik párů bobra evropského v Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. V současné době se u nás podél řeky Moravy šíří kanadští bobři, původem z reintrodukce (znovuvysazení) v národním parku Heimberg v Rakousku anebo ze sousedního Bavorska.Bobr se v minulosti lovil nejdříve pro chutné maso, později pro kvalitní kožešinu. Ceněno bylo bobří sádlo i bobří pohlavní žlázy. Dnes se o bobrech hovoří proto, že v některých oblastech jsou jejich počty na hranici populační exploze. A vzhledem k tomu, že bobr je přísně chráněný a nemá přirozeného nepřítele – je totiž dlouhý až 1 metr, váží až 30 kilo a je vyzbrojen pořádnými zuby – mohou problémy eskalovat. Rozrůstající se populace mohou poškozovat polní porosty, hráze, stromy atd. Bobr je u nás, i když zde kdysi žil, přece jen nové zvíře, a proto je třeba zvážit všechna rizika, i veterinární, například možné šíření nemocí hlodavců – tularémie, brucelózy a jiných nebezpečných onemocnění.Zdá se tedy, že je nejvyšší čas vytipovat pro chov bobrů vhodné oblasti, v místech přemnožení zvířata odchytávat – zejména tam, kde působí škody, například na ochranných protipovodňových hrázích, sadových a polních porostech – a do vytipovaných oblastí je přemísťovat. Ovšem v zemědělsky využívané krajině takových oblastí mnoho není. Zřejmě to bude muset být pod kontrolou ministerstva životního prostředí.Problém je i v tom, že v ČR není legislativně vyřešena náhrada škody a je proto reálné nebezpečí, že bude docházet k nezákonnému zabíjení či pytlačení bobrů těmi, jimž působí škodu, tj. zemědělci, majiteli lesů či rybáři.Jak je vidět, prvotní nadšení z toho, že se na našem území bobr šíří, může mít i stinné stránky. Stanovisko veterinářů vyvolalo zájem médií, zemědělských odborníků i některých aktivistů, zabývajících se ochranou přírody. Pro ilustraci lze citovat z ironizujícího dopisu pana P. z Valtic: “Mrchy bobři. Ač byli vyhubeni, populačně explodují, nenápadně pronikají a začnou se nám potulovat po městech…” Obavy z možného místního přemnožení bobrů sdílí například zoolog Moravského zemského muzea Miroslav Šebela, který se bobry na Moravě delší dobu zabývá, i Vlastimil Kostkan z Katedry ekologie a životního prostředí Přírodovědecké fakulty UP Olomouc, který na projektu vysazení bobra v Litovelském Pomoraví pracuje od roku 1991. Vlastimil Kostkan s kolegou Romanem Zajíčkem již loni vypracovali návrh metodiky na předcházení problémů s bobrem, jež obsahuje i možnosti náhrad škod a vytipování území pro jejich chov. Připravují též publikaci pro odborníky i veřejnost. Takže až vyrazíte na procházku či výlet okolo rybníka a uvidíte charakteristicky dokola ohlodané stromy, či se vám dokonce podaří spatřit mokrého velkého chlupáče s placatým ocasem, uvědomte si, že to, co je pro amatérského přírodovědce velkou radostí, může pro někoho znamenat docela velkou starost.
