Pánve v kuchyni
Někdo si vystačí s jednou univerzální pánví střední velikosti na všechno. Pokud ale vaříme často, různé druhy pánví nám usnadní přípravu i různých jídel.
V základním kuchyňském vybavení pánev nemůže chybět. Má nižší okraj než hrnec a jednu dlouhou rukojeť. Velké pánve ale mohou někdy mít pro snazší manipulaci ještě jedno malé ucho.
Na přípravu většiny pokrmů se hodí univerzální pánev se středně vysokými okraji – ať je to smažení masa, restování zeleniny, dušení masových či zeleninových směsí a podobně. Výhodné je doplnit pánev průhlednou skleněnou pokličkou, zvláště při déletrvající úpravě. Při smažení se používají i drátěná síta jako ochrana před prskajícím omastkem, nesráží se na nich pára, která by kapala zpět na jídlo jako při zakrytí pokličkou.
Velikost pánve volíme vždy podle množství připravovaného pokrmu. Na jednu porci je zbytečné zahřívat velkou pánev, naopak v příliš malé se nám nepodaří do křupava osmažit například cibulku nebo maso. Menší množství horkého tuku totiž bude zchlazeno větším množstvím uvolněné šťávy z pokrmu a místo smažení se jídlo bude dusit.
Na palačinky i na čínu
Vedle univerzálních pánví si můžeme pořídit i speciální, určené pro konkrétní pokrmy nebo způsob přípravy. Například na pečení palačinek je ideální středně velká pánev s velmi nízkými okraji, abychom mohli tenké těsto snadno obracet.
Chceme-li rodině předložit tak zvanou čínu, vybereme si wok pánev. Je to velká hluboká pánev s pozvolna se zvedajícími boky, u níž se pro tepelnou úpravu malých kousků masa a zeleniny využívá nejen dno, ale i horké boky pánve, aby plocha pro smažení byla co největší a úprava potravin co nejkratší a nejšetrnější.
Oblíbené grilování
I doma na sporáku si můžeme s masem pohrát podobně, jako při zahradním grilování. Slouží k tomu hranaté grilovací pánve, které mají dno s vystupujícím žebrováním. Díky němu maso neleží celou plochou na dnu, ale jen na vystupujících žebrech a na maso může zespodu působit i horký vzduch. Pro takto připravené maso je typický „vypálený“ vzor žebrování a šťavnatá chuť.
Nezapomeňte na lívance
Oblíbené lívanečky se nejlépe smaží v lívanečníku. Pánev s několika prohlubněmi dá těstu přesný okrouhlý tvar. Lívanečník se uplatní i při smažení slaných placiček, vajíček, vaječných míchanin a podobně.
Nové materiály
Pánve se vyrábějí z různých materiálů – z nerezové oceli, mědi, hliníku, litiny či různých slitin. Těžká litina se déle zahřívá, ale také déle udržuje teplo. Hliník a měď se hodí pro rychlou přípravu pokrmů, protože rychle přenášejí teplo.
Dnes se hodně využívá vrstvení, kdy se kombinují dobré vlastnosti různých kovů. Hliník a měď dobře vedou teplo, ale snadno se deformují, hliník se navíc při vaření uvolňuje do jídla, což je zdraví škodlivé. Proto se například dělá vnitřek nádobí z hliníku a vnější vrstvy z oceli, nebo vnější povrch z mědi a vnitřní z nerezu (nádobí Mauviel), což zajistí rychlý a rovnoměrný přenos tepla. Na hliníkovém základu také může být z vnější strany porcelánový povrch a z vnitřní strany odolná keramická vrstva (Delimano).
Pánve z titanu
V obchodech najdeme i velmi kvalitní titanové nádobí. Například pánve ze speciální slitiny ALUTOP legované mědí, jež má výbornou tepelnou vodivost a setrvačnost. Vnitřní titanová a antiadhezní vrstva zabraňují přichytávání pokrmů, jsou odolné vůči střídání teplot i oděru. Na rovnost dna o síle 8 až 10 mm poskytuje výrobce záruku patnáct let (Cezarrino).
Co je ještě důležité
Pánev by měla mít zesílené dno – takové se nedeformuje a dobře přiléhá na elektrickou i sklokeramickou plotnu, také déle udržuje teplotu. Příprava jídla je kratší a ekonomičtější. Vaříme-li na indukční desce, potřebujeme pánve s magneticky vodivým dnem.
Rukojeť by měla být z odolného materiálu, který se nezahřívá a v ruce neklouže. Výhodou je termosenzor, který nás informuje, kdy je pánev dostatečně zahřátá.
TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: ARCHIV FIREM