Památková rezervace Dobrovíz

Od roku 1995, kdy byla nařízením vlády České republiky zřízena plošná ochrana nejcennějších vesnických sídel formou památkových rezervací, uplynulo letos v květnu 22 let. Patří mezi ně například Zubrnice, Křižánky, Bošín, Komárov nebo Dobrovíz. Připomeňme si, jak se v posledních dvou desetiletích vyvíjela právě Dobrovíz.

Proč jsme vybrali právě posledně jmenovanou vesnici v okrese Praha-západ? Inspirovala nás k tomu výstava Dobrovíz v náruči památkové péče, kterou připravily kurátorky Jana Berková a Markéta Hanzlíková v roce 2015, tedy k 20. výročí plošné památkové ochrany prvních vesnických sídel. Představovala výsledky postupné obnovy Dobrovíze, kde se podařilo díky prohlášení obce vesnickou památkovou rezervací zachránit řadu vzácných objektů před demolicí a nevhodnými úpravami.

Usedlost čp. 16 s bosovanými nárožími. Průčelí má zaklenutý vjezd. Vrchol zdiva brány zdobí pískovcová socha Piety. Je kopií původního díla, které se už rozpadalo

Impuls k ochraně návsi
Státní ústav památkové péče a ochrany přírody vybíral vesnické sídelní celky, o jejichž ochraně se uvažovalo, už koncem 80. let minulého století. Dobrovíz představovala mezi středočeskými obcemi jednu z priorit. Jde o soubor lidové architektury, jaký nemá v širokém regionu západně od Prahy obdoby. Fasády a úpravy jsou převážně z 19. století, ale některé stavby mají ve svých jádrech objekty mnohem starší – až ze 17. století.
Hlavním impulsem k tomu, že se pracovníci památkové péče rozhodli zpracovat návrh na vyhlášení památkové rezervace v celém centru obce byl fakt, že místní JZD chtělo zbourat statky čp. 5 a čp. 27 a postavit na jejich místě nějaké haly. Návrh se podával na ministerstvo kultury už v roce 1989, ale přišel listopad a všechno se trochu posunulo, takže vesnická památková rezervace Dobrovíz byla vyhlášena až roku 1995.

Obrázek čp. 16 ze 60. let minulého století

Soubor chráněných staveb je soustředěn především kolem návsi, kde stojí rovněž památkově chráněná kaple Panny Marie, pozdně barokní stavba z poloviny 18. století. Kulturními památkami je dnes jedenáct objektů – čp. 1, 2, 4, 5, 6, 8, 14, 15, 16 a 27.
Kolem domů v památkové rezervaci bylo vyhlášeno ještě ochranné pásmo, věneček staveb, který navazuje na nejcennější jádro. Jsou to domy také většinou z 18. století. Šlo by tam hlavně o zachování hmot a základních charakteristik. Návrh však z formálních důvodů nevešel v platnost. Ale už sám průzkum a opravy chráněných objektů podpořily snahu obce a mnohých místních obyvatel udržovat i nechráněné domy v duchu tradice.

Usedlost čp. 14 je posunuta do návsi. Její vápenná omítka má zlatavou barvu díky speciálnímu písku z Křivoklátska

Šestnáctka byla první
Rozhodnutí prohlásit centrum obce památkovou rezervací přišlo takřka v hodině dvanácté. Počátkem 90. let to totiž v Dobrovízi vypadalo jako někde v pohraničí pár let po válce. Statky byly zdevastované, omítky opadané, okna leckde zatlučená prkny. Jako první začali s památkáři spolupracovat majitelé čp. 16. Získali z programu péče o vesnické památkové rezervace a zóny příspěvek na obnovu a stali se průkopníky, kteří strhli ostatní.

Také sousední stavba čp 15 byla v hrozném stavu, z brány zůstaly jen pilíře a záklenek se dozdíval podle dobové fotografie. Současný vlastník již vrátil původní krásu celému objektu. Dům čp. 14, stojící blíže do centra návsi, vypadal, že každou chvíli spadne. Měl veliké štěstí, že jej koupil nový majitel, který se postaral o hmotovou rekonstrukci podle původních dokladů, dokonce znovu postavil ohradní zeď a stodolu, které zcela zmizely. Bez tohoto domu by náves ztratila svůj původní charakter, tvrdí magistra Berková. Dům čp. 7, stojící poblíž, už totiž zmizel při rozšiřování silnice v 80. letech.

Před rekonstrukcí chyběla této usedlosti ohradní zeď i stodola

Při procházce návsí kolem kaple Panny Marie se vpravo objevila trochu novější stavba. Jde o bývalou hospodu čp. 22 z počátku 20 století, u níž se opravovala fasáda a střechy. Není to zapsaná památka, ale protože je v rezervaci, vlastníci s památkáři vše konzultovali.

Nejstarší usedlosti
Usedlosti čp. 5 a čp. 27, které spolu souvisejí, jsou nejvýraznějšími stavbami jižní strany návsi. Někde v těchto místech stával panský dvůr, který přestal fungovat jako celek už před Bílou horou. Později byl rozdělen na usedlosti, z nichž některé mají velmi stará jádra, ze 17. století. Upraveny byly po 18. století. Datace na štítě čp. 5 je ze 40. let 19. století a většina uprav je prý z té doby. Výzdoba je poněkud atypická, původní podoba byla asi upravena spíš v závěru 19. století. Na hospodářském stavení byla fasáda otlučena. Možná bude ještě opatřena hladkou omítku. Kdysi byl totiž kámen konstrukčním materiálem, který se vždy omítal. Mnozí vlastníci kamenných staveb však dnes mají představu opačnou.
Zmiňme se ještě o domě čp. 1, který stojí na západní straně návsi. Štít a celá štítová stěna svým vzhledem vybočují z okolní zástavby. Má sice barokní jádro, ale dnešní podoba je ovlivněna eklektickými úpravami z konce 19. století. Dům byl doplněn štíhlou hodinovou vížkou a výrazným dřevěným arkýřem. Právě tyto prvky prošly v roce 2007 celkovou obnovou.

Dvojice usedlostí čp. 5 a 27 na jižní straně návsi měla ustoupit nové
výstavbě

Příspěvky z ministerstva kultury
Dobrovíz se mění do krásy. Praktickou záchranu jádra obce usnadnilo zřízení programu péče o vesnické památkové rezervace, vesnické památkové zóny a krajinné památkové zóny v roce 1997, jímž Ministerstvo kultury ČR vytvořilo nástroj na finanční podporu obnovy nemovitých kulturních památek v památkově chráněných územích. Peníze z tohoto programu jsou sice určeny především na obnovu památek lidové architektury, nicméně žádat lze i o příspěvek na obnovu ostatních nemovitých památek na území plošně chráněných vesnických sídel a krajinných zón.

Průčelí statku čp. 1 na jihovýchodě návsi má obnovenou věžičku s hodinami i výrazný vyřezávaný arkýř

Majitelé zapsaných kulturních památek získali z tohoto programu od roku 1997 do současnosti na obnovu svých usedlostí 5 751 tisíc korun. Velké částky do jejich obnovy vložili i z vlastních prostředků. Letos se obnovila fasáda kulturní památky čp. 4 a také čp. 28 dostane nový vnější plášť, i když nejde o zapsanou památku. V posledních letech žádostí ubylo, i když některé stavby ještě na vzkříšení čekají. A některé z rekonstruovaných v první „várce“ už budou potřebovat opravu.

Leckdo si myslí, že když se něco opraví, je to bezúdržbové dalších 50. let. Nikdo si nechce připustit, že za našich předků se domy udržovaly pravidelně, většinou před posvícením. Někde odpadla omítka, oni to jednoduše přebílili. A tak vlastně vznikala nerovnost povrchů, která je na starých chalupách tak půvabná.

Při obnově fasády hostince čp. 22 byl použit světlý okr, který tady byl i původně

Něco o Dobrovízi
Ves Dobrovíz se rozprostírá v mírně zvlněné, původně výhradně zemědělské krajině na starém sídelním území severozápadně od Prahy. Sídlo, patrně velmi starého původu, je poprvé připomínáno v roce 1238. Jádrem historického urbanismu vsi přibližně obdélná náves pravděpodobně vrcholně středověkého založení, obklopené ze tří stran výstavnými usedlostmi. Druhotná zástavba v centrálním návesním prostoru i navazující zástavba mimo náves je nepravidelná.

Dnešní náves s kaplí Panny Marie, hostincem čp. 22 a s dvojicí staveb čp. 5 a 27

Stejný pohled po původně plánované demolici zmíněných staveb, kdyby se na horizontu objevily sklady

Dobrovíz reprezentuje především klasicistní zděnou architekturu, která byla do nedávné doby hojně zastoupena ve vesnicích západně a severozápadně od Prahy. V areálech usedlostí čp. 5 a čp. 27 je doloženo pozdně středověké jádro. Do barokního období můžeme datovat např. jádro statku čp. 1. Převahu architektonického fondu vsi však tvoří výstavná architektura z přelomu 18. a 19 století zděná z místní opuky. Reprezentativní průčelí jsou vesměs opatřena bohatou štukovou výzdobou.

Na rozdíl od jiných sídel byla Dobrovíz v centrální části ušetřena všech větších necitlivých modernizačních zásahů a stala se ojedinělým dokladem urbanistického a architektonického vývoje vsi v bezprostředním okolí Prahy od středověku po 19. století. Je svého druhu pokladnicí vesnického architektonického dědictví.
(Z textu výstavy Dobrovíz v náruči památkové péče)

Takhle by vypadaly usedlosti čp. 16 a 14, kdyby se majitelé rozhodli pro „moderní“ nečleněná okna + Současný pohled s dobovými okny

Co by kdyby
Zajímavá výstava přinesla nejen pohled do historie a současnosti proměněných staveb. Velmi zajímavé jsou také vizualizace, v nich památkářky nabízejí pohled na dnešní náves a na situaci, která by nastala po zamýšleném zbourání usedlostí čp. 4, čp. 5 a 27. Jde o varianty, na nichž vidíme jižní stranu centra obce, kdyby tu místo zmíněných usedlostí stály nějaké sklady, nebo kdyby na jejich místě vyrostly bytovky. Netřeba komentáře.

Stejně tak tristní jsou představy, kdyby majitelé pod tlakem výrobců oken i s ohledem na náklady zvolili nečleněná plastová okna s příliš masivními rámy, které v podobných starých domech leckde často vídáme. Na výměnu oken tlačila i Česká správa letišť rámci protihlukových opatření, neboť Dobrovíz a další obce v této lokalitě leží v koridoru jedné z přistávacích drah. S ohledem na památkovou rezervaci souhlasilo s požadavkem památkářů na osazení truhlářsky zhotovených dřevěných oken, jejichž prosklení splňuje požadované parametry.

A tak se můžete podívat, jak by usedlostem čp. 16 a 14 slušela nečleněná plastová okna. Pokud by v dnešní době vůbec ještě stály.

Text: Marie Rubešová, foto: Martin Mašín

(s využitím podkladů a fotografií NPÚ – Územního odborného pracoviště středních Čech)

Památková rezervace Dobrovíz