Pájení a opalování
V domácí dílně každého kutila by neměly chybět ani soupravy na pájení a opalování. Jde o prostorově celkem nenáročné a přitom z pohledu rukodělného velmi potřebné vybavení.
Pokud uvažujete o nákupu pájecí či opalovací soupravy, pro domácí použití vám stačí ta, ktera je určena do kategorie hobby a pro práce menšího rozsahu.
Větrání je nezbytné
Není na škodu si připomenout některé zásady, které bychom při práci s těmito zařízeními měli dodržovat. Především dbejte, abyste při práci mohli dostatečně větrat, nebo – pokud to je možné – pracujte venku. Stačí jednoduše otevřít okna, balkonové dveře, větrací křídla apod.
Nejprve si však pozorně prostudujte návod, kde najdete doporučený minimální objem místnosti pro práci s jednotlivými hořáky. Ty totiž při provozu spotřebovávají kyslík, a tak byste v nevětraných uzavřených místnostech mohli být vážně ohroženi na životě. Jejich používání je zakázáno v místnostech a prostorách pod úrovní terénu s výjimkou provádění rekonstrukčních, opravářských nebo údržbářských prací. V takovém případě je ale nezbytné zajistit trvalé větrání prostoru a po skončení práce i bezpečné uložení soupravy.
Co všechno dokážou
Pro domácí účely se ideálně hodí například propanbutanové pájecí soupravy, se kterými lze provádět měkké pájení cínem a tvrdé pájení stříbrnou pájkou do průměru 6 mm. Dají se použít i pro různé druhy ohřevů materiálů před tvářením za tepla, opalování starých nátěrů nebo drobné izolatérské práce. Také s opalovací soupravou na propanbutan lze opalovat staré nátěry a dělat různé druhy ohřevu. Některé typy souprav zvládají i měkké pájení cínem a pájení natvrdo (stříbrnou pájkou) drobných předmětů.
Hořáky souprav
Součástí pájecích i opalovacích souprav jsou hořáky. Jedná se o spotřebiče spalující plynné směsi propan-butanu s přímým přetlakem, které se připojují přes jednocestný ventil spojovací hadicí dlouhou 1,7 m na 2 kg tlakovou láhev (s max. provozním tlakem do 1,7 MPa) a tvoří tak samostatnou snadno přemístitelnou jednotku. Některé typy hořáků si můžete napojit přímo na malé kartuše s plynem.
Pájení mosaznou pájkou
Na práci je vhodné vytvořit si pájecí kout (kvůli snížení odvodu tepla), jako materiál můžete použít šamotové cihly a azbestové desky. Nejprve si připravte spoj, tzn. očistěte pájené místo od nečistot a případné rzi. Pro pevnost spoje je důležité, aby součásti byly dobře slícovány, tj. aby spára mezi nimi nebyla příliš velká. Pájené plochy nevyhlazujte do hladka, ponechte povrch opracovaný nahrubo, čímž dosáhnete větší pevnosti spoje.
Nyní nastává vhodný okamžik pro přípravu tavidla. Do 1 dílu (objemového) kyseliny borité nalijte 1 díl vody. Promíchejte a za stálého míchání zahřejte k varu. S takto připraveným roztokem potřete očištěné plochy. Konzistenci tavidla lze libovolně upravit množstvím přidané vody a lze tak vytvořit místo roztoku pájecí pastu.
Při pájení menších dílů je nutné zajistit (upevnit) jejich polohu, neboť tlak plynu by způsobil jejich vzájemné posunutí. Následně jednotlivé součásti nahřejte. Nejlépe je nejprve prohřát součást v širším rozsahu a teprve potom ohřát vlastní místo spoje.
Doporučená vzdálenost ohřívaného předmětu je minimálně 30 mm od modrozeleného jádra plamene, které bývá obvykle dlouhé asi 10 mm od ústí hořáku. Předehřívejte krouživými pohyby a pamatujte, že hmotnější část pájeného předmětu absorbuje větší množství tepla, a proto je nutné ji ohřívat déle. Potřebná teplota předehřátí se liší podle druhu použité pájky.
Všestranné minipáječky
V souvislosti s rozvojem amatérské elektroniky se začaly vyrábět malé páječky elektrické – nejprve s odporovými tělísky, pak s topnou smyčkou. V současné době se vyrábí značné množství páječek nezávislých na elektrickém rozvodu.
Kromě uváděných elektrických na malé napětí (3,6 až 12 V) to jsou plynové, u nichž je palivem nejedovatý butan s vysokou výhřevností; jejich pájecí hrot je ohříván spalovaným plynem z malé, ale vysokokapacitní tlakové láhve v rukojeti, případně v kartuši.
Většinou se dodávají v ucelených sadách, obsahujících všechny nezbytné doplňky, které rozšiřují možnosti páječek. Kromě pájení tak mohou například tavit různé látky (teplota do cca 450 °C), dělit je (řezání za tepla), svařovat, nebo třeba vypalovat vzory do dřeva či do kůže (pyrografie).
Podrobnější informace o výběru pájecích a opalovacích souprav najdete například na www.meva.cz, www.wlw.cz nebo na www.dremel.cz
TEXT: MEVA, PETR PETŘÍČEK
FOTO: MEVA, SHUTTERSTOCK