Oživlá krajina
Na počátku byla snaha najít na pěkném místě nějaký menší objekt k rekreaci. Pan Zdeněk projížděl Českolipskem a v půvabné zvlněné krajině objevil starou kůlnu. Rozhodl se, že ji získá a přestaví na chatu.
Kůlna patřila k chalupě, která se do konce 90. let minulého století používala jako rekreační ubytovna. Pak už jen chátrala. Nakonec Zdeněk koupil nejen kůlnu, ale i chalupu. Postupně bylo možné dokoupit za rozumnou cenu i okolní pozemky. A začít přemýšlet, co s tím.
Dodržet původní vzhled
Nový majitel miluje přírodu a má vztah ke starým stromům. Zachoval v okolí domu i na celém pozemku většinu kaštanů a akátů, se kterými se trochu bojuje, jabloňový sad i další ovocné stromy. Navíc stovku nových lip a topolů vysadil. Stejně šetrně jako ke krajině přistupuje i ke stavbám.
Původní Zdeňkova představa rekreačního využívání kůlny se proměnila v chuť žít v téhle nádherné krajině trvale. Ve zděném domě, který byl celkem zachovalý, se rozhodl opravit porušené klenby a v čele stavby nechal obnovit roubenou přístavbu, která už byla zcela zborcená. O zpracování studie rekonstrukce a posléze i výstavby nových stájí požádal architekta Karla Doubnera.
Slovo architekta
Většina tradičních venkovských stavení má půdorys v poměru 1 : 2 a orientaci východ západ. Ale tento dům je ve svahu a při dodržení uvedené konfigurace v terénu by vznikl klín, který by byl vlhký a mokrý a dům by fungoval jako přehrada pro dešťovou vodu a tající sníh. Byl tedy před zhruba sto lety postaven po spádové přímce v poloze sever jih s předním štítem k jihu. Sklepy byly vytesány do skály a natěžený kámen se využil při stavbě soklu roubenky a obvodových zdí domu.
Podezdívka obytného stavení je zděna ze štuků, což jsou pískovcové kvádry o rozměru 20 x 20 x 40 cm. Vpředu pod dům zasahuje sklep, vytesaný ve skále. Je přístupný jen od komunikace o úroveň níž. Nad sklepem bývala roubená část, která však byla v době koupě objektu v roce 1998 rozpadlá. Půdorys byl stále patrný, a tak se přístavba dala zrekonstruovat. Inspirací nám byly okolní roubené chalupy se stěnami zpevněnými ozdobnou vazbou, tzv. podstávkou.
Zděný dům se zvětšil
Velikost původního zděného domu, byť patrového, nemohla představě majitele a pohodlí jeho rozvětvené rodiny stačit. Jde o stavbu zhruba 20 na 10 metrů. V první řadě jsme u zadní severní štítové stěny přizdili kotelnu, protože objekt se měl vytápět dřevem. Bylo sice možné dát kotel do bývalé stáje, ale ten pěkný prostor vyzděný ze štuk bylo vhodnější využít jako jídelnu a společenskou místnost. V přechodných obdobích se vytápí nově postaveným krbem.
K zateplení tohoto prostoru a jeho izolaci od svahu přispívá i nová kotelna. Je zděná z betonových tvárnic a má klasickou betonovou stropní konstrukci s vynechaným otvorem pro komín. Dřevo, vytěžené v okolních lesích, se samozřejmě musí alespoň dva roky sušit, aby dobře hořelo. Proto jsme postavili na terasách ve svahu nad přístavkem několik jednoduchých otevřených přístřešků, z nichž dřevo shozem padá do kotelny. Kotel má výkon 50 kW a vytopí celý dům i s roubenkou. Je v něm možné topit i peletami.
Klenby v bývalé stáji, na nichž se i po natažení nových omítek objevovaly výkvěty solí, byly zakryty podhledem ze sádrokartonu. Zborcený klenutý cihelný strop ve vstupní síňce bylo nutné postavit znovu. Jde o pruskou klenbu, která vzniká tvořícím obloukem (užším) postupujícím po delším oblouku, tzv. řídícím. Kdysi se takové stropy zdily z ruky – zedníci šli proti sobě a postupně kladli cihly, které držela pohromadě jen kvalitní malta, až klenbu uprostřed uzavřeli. To už dnes nikdo neumí. Rozhodli jsme se tedy pro jednodušší postup. Zedníci vytvořili dřevěné lešení, na němž vytvarovali klenbu z písku. Na ni se pak shora skládaly cihly.
Kudy do patra?
Dalším problémem bylo vyřešení přístupu do patra. V minulosti se do druhého podlaží, které fungovalo jako stodola, vstupovalo odzadu, vraty přímo ze stráně. Bylo třeba vždycky oběhnout dům, což se pro nové řešení nezdálo účelné. A v roubené části zřejmě schody nebyly vůbec.
Pro schody do prvního nadzemního podlaží, které jsou zděné a obložené keramickou dlažbou, jsme probourali otvor v chodbě mířící z bývalé stáje do obnovené roubené přístavby. Z ochozu nad nimi stoupají do podkroví schody dřevěné, modřínové. V obou patrech, protažených i nad roubenou část, jsou byty pro rodinu a ubytování pro hosty.
Krov zděného domu bylo možné zachovat. Krytina nad touto částí je z pálených bobrovek, položených dvojitě. Nad novou roubenou částí je štípaný dřevěný šindel, který se natíral horkou fermeží. Vyrobil a instaloval jej Josef Drdlík z Hlinska. Obě části domu jsou zatepleny minerální vatou – Orsilem, vkládaným mezi krokve. Stropy v podkroví jsou ze sádrokartonu, z něhož vystupuje plná vazba krovu, v roubené části jsou překládané záklopové dřevěné stropy.
Dostavba roubenky
Roubenou část se štítem směrem k jihu stavěli podle půdorysu vymezeného podezdívkou ze štuků tesaři z Rožnova pod Radhoštěm. Je široká deset metrů a hluboká osm. Roubení je z borovice, trámy mají rozměr 20/20 cm. Jsou v nich vyfrézované drážky, do nichž tesaři ve spárách zapustili latě. Zvenku jsou trámy opatřeny lazurou Sokrates Lazurit forte v odstínu ořech. Uvnitř je minerální vata tloušťky 15 cm s přizdívkou z plných pálených cihel „na štorc“. Stavba nebyla jednoduchá vzhledem k tomu, že pod část roubené přístavby zasahuje sklep z pískovce, nad nímž není příliš pevný strop. Nebylo možné postavit sem lešení, natož vjet s nákladním autem.
Dřevěná štítová stěna je prosvětlena okny ve figuře 3 – 3 – 3, jejichž velikost se zmenšuje směrem do štítu. Jsou opatřena bezbarvou lazurou (opět Sokrates), tedy od roubení barevně odlišena. V šindelové střeše jsme otevřeli ve dvou řadách úzké vikýře, jaké jsou na severu Čech tradiční. Sloužívaly k provětrávání podkroví, kde se sušil chmel a další produkty. Ve zděném domě osvětlují podkroví střešní okna.
V přízemí roubeného domu je místnost, kde se obvykle snídá. Tady jsou stropy borové trámové se záklopem z fošen. Jsou natřeny polyuretanovým matovým lakem, který je v interiéru stálý a nepotřebuje každoroční obnovu. Než přijdou mrazy a roztopí se kotel, šíří v tomto prostoru příjemné teplo kachlová kamna. Stavěl je pan Kőnig z České Lípy. Z druhé strany je ke stejnému komínu přisazena pícka na pizzu, což je stavebnice, dovezená z Itálie.
V roubence se snídá, jídelna je v bývalém sklepě. Tyto prostory zaujímají celou šířku stavby, mezi nimi je perfektně vybavená kuchyně, schody, sociální zařízení a chodba.
V kůlně nocují skauti
V kůlně stojící poblíž chalupy je jednoduché ubytování pro hosty. Většinou to jsou skauti z jízdního oddílu, jehož náčelnicí je jedna z dcer pana majitele. Vstup do nevelké stavby je pod obnovenými sloupky, které vynášejí patro. Do podkroví vedou samostatné schůdky obložené keramickou dlažbou s kovaným zábradlím.
Okolí staveb je dlážděno pískovcem, který tónem odpovídá zbarvení štuk, na chodnících a cestách jsou žulové kostky z lomu v Panenských Duběnkách na Vysočině. Vstup do usedlosti tvoří nová vrata podobná těm, jaká tu kdysi bývala. Oplocení je plaňkové s pilířky ze štuků. Cestou ze žulových kostek se sejde z kopce k jízdárně a stájím, usazeným velmi dobře v zářezu ve svahu hory.
Stáj a jízdárna
Pastviny patřící k chalupě oživly nedlouho po tom, co byla dokončena její rekonstrukce. Nejdřív se na Českolipsko stěhovalo stádo skotského náhorního skotu. Jde o masné plemeno, které je velmi otužilé. Zvířata jsou celý rok venku, na pastvinách se rodí i telata. Maso je vynikající, voňavé, křehké.
O chovu koní uvažoval majitel hlavně proto, aby se okolní pozemky daly využívat spásáním. Nejdřív to měli být jen koně pro dopravu materiálů a lidí. Ale protože jeho starší dcery mají vztah k ježdění, rozhodl se chovat huculy i pro sportovní účely. Když se z počátečních 4–5 hříbat stádo rozrostlo na 90 koní, objednal od specializované firmy Schosser z Bavorska jízdárnu na klíč. Dnes stádo čítá více než sto hlav. A v posledním roce se ve stájích objevilo i sedm klisen arabského plemene Shagya.
Nejde sice o rekonstrukci, ale snad bude tato nová stavba zajímat i další české chovatele. Jízdárna má standardní rozměr 21 na 42 metrů, aby nabídla dvakrát kruh o průměru 20 metrů na trénink vodění na lonži. Bylo třeba připravit zpevněnou plochu a základy. Firma Schlosser během měsíce vše dokončila a dodala i karusel. Byla dodržena původní koncepce kompaktní stavby, dvůr je ze všech stran uzavřený. Na jízdárnu navazuje stáj pro koně v práci, stáj pro hříbata, porodna, boxy pro hřebce, je tu mycí box, zázemí, šatny, klub, přístřešek pro kočáry a stodola. Stáje a hřebčín stavěly české a polské firmy.
text: ing. arch. Karel Doubner
foto: autor a František Vaňásek
Oživlá krajina
Oživlá krajina
