U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Ožívá podle potřeb lidí
Kategorie: Stavba | Autor: Marie Rubešová
Stodoly patřívaly neodmyslitelně k venkovskému životu. Když ztratily svou hospodářskou funkci, mnohé byly zbourány, rozebrány a z kamene či cihel vyrostly různé přístavky a zídky. Více než stoletou stodolu Zdeňka Hůly v Kostelci nad Černými lesy tento osud naštěstí nepotkal.
Zdědil spolu s bratrem dům, za nímž kamenná stodola stojí. Po otci v ní zůstala v bývalé maštali soustružnická a opravářská dílna, jinak byla léta nevyužitá. Pro akademického malíře a sochaře Zdeňka Hůlu to byla pochopitelně výzva. Nejdřív si zařídil ateliér. A začátkem osmdesátých let se s bratrem rozhodli, že tady vybudují galerii. S pomocí sochaře Jiřího Beránka vestavěli ve střední části dubové schody. Vedou nad dílnu, kde vznikl prosvětlený ochoz – Galerie H. Zhruba před osmi lety, když děti vyrostly a rodinu to táhlo stále víc z pražského bytu na venkov, začala se stodola uvnitř postupně členit. V přízemí vznikla vedle ateliéru a skladiště obrazů ještě rozlehlá kuchyň a nahoru se – zrcadlově proti galerii – “vyšplhaly” obývací pokoj, ložnice a koupelna. A když se z dcery stávala slečna, vykouzlil otec ještě mansardový pokojík až těsně pod střechou. Vede k němu romantické točité schodiště z obýváku. Jak se žije ve stodole? – ptáme se našeho průvodce. “Jsme moc spokojeni, syn tady dokonce bydlí. Báječně se tu dýchá. Zdi jsou zateplené sádrokartonem a skelnou vatou a střecha pod novým krovem je podbitá dřevem, takže teplo nikudy neutíká. Obývák nahoře vytápíme Bulerjanem, jinak jsou všude přímotopy.” Když jsme šli dolů zasněženou zahradou s jezírkem, ještě jsme se museli jednou ohlédnout na stodolu, v níž a na níž není prakticky nic symetrické. Snad proto máte pocit, že je veselá. Myslím, že na nás tím levým velkým oknem dokonce mrkla.
Bývalý průjezd uzavírají vrata ze skleněných tabulí zasazených do dřeva. Otevírají se do prostoru, který je ateliérem i výstavní síní, jen když je opravdu vedro
Průchod, jenž kdysi sloužil pro koně, kteří zavezli do stodoly úrodu, je v interiéru obložen druhou vrstvou polen. Prý je to dokonalé zateplení; a “potrava” pro kamna i krb je pěkně po ruce
Nad obývákem v patře je ještě ještě podkrovní mansarda, k níž lze vystoupat zajímavě řešeným schodištěm
Veselá stodola, jejíž okna i vikýře vznikaly postupně, podle toho, jak ožívala. Vchází se dveřmi uprostřed nízkých vrat, které vždy na zimu zaplní hranice dřeva
FOTO MARTN MAŠÍN
