Otazníky kolem střech

Rubrika: Stavíme a opravujeme

Mnohé střechy na venkovských staveních dosluhují a hlásí se o generální opravu. A starosti mohou být i se střechami novými. Proto jsme o odpovědi na mnohé otázky okolo této části konstrukce před několika lety požádali doc. ing. Antonína Fajkoše, který byl soudním znalcem v oboru střešních konstrukcí.

Lehký elegantní Beronit často nahradil staré eternitové šablony

Která z krytin je nejtrvanlivější?

Nejdéle jednoznačně vydrží přírodní břidlice. Říkávalo se dokonce, že na ni lze dát záruku dvakrát sedmdesát let. Za prvních sedmdesát zrezatí hřebíky, kterými je připevněná. Vytahají se, šablony se otočí, přibijí novými hřebíky a vydrží dalších sedmdesát let. Břidlice je sice dražší než ostatní krytiny, ale jde o investici velmi efektivní. Následují keramické a betonové tašky, krytiny plechové, kterých je celá řada, vláknocementové šablony a v neposlední řadě dřevěné a asfaltové šindele. Došková krytina je krásná, ale její životnost je relativně krátká.

Co je důležité při rozhodování, kam který typ umístit?

Samozřejmě je vhodné přihlédnout ke krajovým zvyklostem, a pokud jde o objekt památkově chráněný, také k názoru památkářů. Pak následuje někdy obtížné rozhodnutí, zda volit betonovou nebo keramickou tašku. Obě mají své klady a z hlediska tvaru se některé typy, například bobrovky, zcela překrývají. Když stojíte trošku dál od stavení, nerozeznáte je. Já si myslím, že pro venkov lze použít obojí.

Plochou betonovou tašku Tegalit mají chalupáři v oblibě

Důležitá je i otázka povrchových úprav tašek. Pokud betonová taška nemá speciální úpravu pro zachycování prachu a proti ozeleňování (jako např. Bramac Protector), pak trpí z tohoto hlediska trochu víc než keramika. Vláknocementová krytina trpí vlivem nechtěného ozelenění rovněž. Navíc se z ní dá mech a nečistoty odstraňovat velmi těžko, protože je náchylnější na mechanické poškození než obě dříve jmenované. Pro chalupy i chaty je to ovšem krytina rovněž velmi pěkná.

Krovy starších venkovských stavení, kdysi dimenzované na šindel nebo došky, však prý může váha betonové krytiny ohrozit…

To není problém betonu, ale skládané krytiny vůbec. Zejména dvojitá bobrovka, ať už v keramice nebo betonu, může být pro méně únosný krov nebezpečná. Přiznám se, že mi trochu vadí, že se zastánci těchto materiálů zcela zbytečně dohadují o pár kilogramů hmotnosti. Na nosnou konstrukci krovu má daleko větší vliv zatížení sněhovou pokrývkou, než vlastní hmotnost tašky.

Jak byste z hlediska vhodnosti pro venkov hodnotil plechovou krytinu?

Jde o to, zda jde o krytinu hladkou, tedy falcovanou, která se hodí do starší venkovské zástavby, nebo o tvarovaný plech. Tašky a další tvary, které se z plechu vyrábějí, vypadají velmi pěkně, ovšem na novějších stavbách. Na venkovská klasická sídla se podle mého názoru nehodí ani asfaltové šindele. Je to sice podobně jako plech krytina lehká, rychle se položí, ale také může rychle vzít za své. Leckdo si myslí, že si asfaltový šindel může na střechu položit sám. Opak je ale pravdou. Pokrývání asfaltovými šindeli vyžaduje zaučeného a zkušeného odborníka, jenž perfektně zná technologii pokládky, která nepatří mezi nejjednodušší.

Zřejmě jsou v zemích svého původu určeny pro jiné typy staveb než u nás…

Asfaltové šindele k nám přišly z Ameriky, Kanady a ze severní Evropy, kde jsou používány zejména pro lehké dřevěné domečky. U nás se ovšem začalo říkat, že jsou dobré na všecko. Není to pravda. Zděný dům za několik milionů potřebuje také důkladnější krytinu. I kvalita asfaltových šindelů se ovšem značně liší. Ten americký, s jehož výměnou počítají výrobci po 7 – 10 letech, je samozřejmě slabší a méně kvalitní než např. šindele norské. V této oblasti nepočítají s tak vysokou migrací obyvatel spojenou se stěhováním jako v zámoří.

Jak hodnotíte návraty ke klasickým doškům a šindelům?

Jde opět o úhel pohledu. Já osobně mám rád přírodní materiály. Například doškové střechy jsou na starém stavení velice krásné. Je třeba samozřejmě myslet na nebezpečí požáru. Ale když někdo umí došky udělat tak, jako například právě u nás na jižní Moravě pan Pavlica z Hroznové Lhoty… Byl jsem se podívat v jeho minivýrobně. A v Senetářově, malé vesničce u Brna, jsem přihlížel rekonstrukci doškové střechy a sám jsem si dokonce pár došků položil a navázal na latě. Je to práce nesmírně pěkná. Životnost dobře udělané doškové střechy je až kolem 30 roků.

Nejoblíbenûjší cihlová barva pálenky na klasické roubence doslova září

V řadě evropských zemí, kupodivu spíš směrem nahoru, v severním Německu, Dánsku nebo jižním Švédsku, je hodně staveb s doškovou střechou. Ne že by tato krytina převažovala nebo dominovala, ale je jí tam mnohonásobně víc než u nás. Vezmeme-li v úvahu původní doškové střechy, které měly skutečně tloušťku 25 – 35 centimetrů, jsou tepelně izolující, přitom nesmírně prodyšné a nepromokavé.

Ta vrstva slámy je pořád ještě dokonalejší a hlavně jednodušší, než současné střešní pláště se všemi tepelně izolačními, parotěsnými, pojistnými hydroizolačními a případně ještě dalšími vrstvami. A dřevěný šindel? Ten je pro venkov, např. na roubenku, ideální krytinou. Výrobců, kteří nabízejí řezaný, ale dokonce i štípaný, u nás chválabohu přibývá.

Některé střechy zdobí vícebarevné krytiny. Jde o efekt postupných oprav nebo o záměrný melír?

Může jít o obojí, ale při pravidelnějším melírování celé střechy bych sázel spíše na záměr výrobce. Hodně se ty tzv. melírované tašky objevují na francouzských venkovských stavbách. Ve Francii (ale nejen tam) se také vyrábějí. I u nás je někteří výrobci nabízejí, například Tondach nebo KM Beta.

Co je pro nás důležité, když se rozhodujeme, zda krytinu ještě vyspravit, nebo položit novou?

Nelze říct přesně, že hranicí je třeba 20 procent nebo čtvrtina poškozené krytiny. Záleží na tom, jak je poškozená a kde. A také o jak cennou krytinu jde. Ovšem počítejme s tím, že jakmile se začne proces stárnutí projevovat a je třeba vyměnit prvních pár tašek, za rok za dva budeme zase na střeše, něco se rozšlápne… Když se zkrátka začnou tašky rozpadat, v drtivé většině to chce vyměnit střechu jako celek. Nemůže jedna taška stejné kvality zestárnout za dvacet a druhá za šedesát let. Nemáme-li hned peníze na novou, tak se samozřejmě dá pár let takhle vyspravovat. Ale na dlouho to není.

Jsou však i případy, že sákne zcela novou střechou. Může jít o nekvalitní, řídkou krytinu?

Skládaná krytina není a nikdy nebyla zcela vodotěsná. Je pouze vodu odvádějící. Neodolává vodě, která na ni dopadá formou hnaného deště, nebo ji vítr zafouká do jednotlivých přesahů. Různé tvary a formy drážek se samozřejmě snaží snížit toto nebezpečí na minimum, ale úplné vodotěsnosti dosáhnout nelze. Dá se dokonce říct, že dnes je tento problém zřetelnější než dřív, kdy se tašky kladly do malty. Tento postup (do malty) se však v současnosti používá jen u některých historických prejzů. Absolutní vodotěsnost střechy se tedy řeší tím, že se pod krytinu dává pojistná hydroizolace (fólie nebo asfaltové pásy).

Dřevěný šindel je ozdobou střech

Cech klempířů, pokrývačů a tesařů k tomu vydal dokonalá pravidla, kde je uvedeno, v jakých případech který typ pojistné hydroizolace volit, kdy lze pojistné fólie či asfaltové pásy jen překrývat, nebo kdy je nutno vzájemné přesahy i slepovat, případně jsou-li nutná ještě další opatření. Stručně řečeno, existují jasná pravidla vycházející ze zvláštních požadavků na střechu. Je třeba vědět, zda bude pod střechou obytné podkroví, jestli je střecha jednoduchá nebo členitá, jestli je na horách nebo v nížině atd. Vše je pak jasně zakomponováno do tabulky, kde se podle těchto zvýšených požadavků a ještě navíc podle sklonu střechy uvádějí přesné typy pojistných hydroizolací.

To však hovoříme o vodě, která se do podkroví dostává prostorem mezi taškami. Ale co když sáknou celou plochou?

Tuto záležitost řeší speciální zkoušky střešních tašek na tzv. odkápnutí. Podle příslušných norem nesmí po dobu 3 hodin, kdy je taška vystavena působení vody, odkápnout z rubové strany kapka vody. Kapička se udělat může, ale odkápnout nesmí. Někdo může namítnout, že často prší celý den nebo i více dní. Jakýkoliv průnik vody taškovou, nebo i jinou krytinou, ať již se jedná o vnik spárami nebo snad i skrz vlastní tašku, však vždy zvládne správně provedená pojistná hydroizolační vrstva.

Pro střechy menších rozměrů je dobrou volbou asfaltový šindel

Jako soudní znalec jsem řešil spor, kde měl majitel asi 50 let starou krytinu a rozhodl se ji vyměnit. Půda byla napůl prázdná, byl v ní jen vestavěný nezateplený pokojík. Původně měli betonovou krytinu kladenou do malty, tak zvolili opět beton. Po výměně tašek se však na stropě pokojíčku začaly dělat fleky a z půdy dokonce vyhazovali sníh lopatou. Skončilo to sporem, že je krytina špatně položená. A já jsem to měl rozsoudit. Zjistilo se, že je položena naprosto v souladu se všemi pravidly. Pouze pod ní chyběla jedna „maličkost“, a to pojistná hydroizolační fólie.

Nakonec to však skutečně prohrála realizační firma. Měla investora upozornit, popřípadě si měla nechat podepsat, že jej upozorňovala, že pokud po nich chce jenom výměnu krytiny bez pojistné hydroizolační fólie, nemůže být střecha zcela vodotěsná, neboť tašky, jak již jsem uvedl i dříve, se v současnosti do malty nekladou. Proto nejsou a nemohou být vodotěsné. Vodotěsnost musí řešit již několikráte zmiňovaná pojistná hydroizolační vrstva. Proto je kladen takový důraz na nutnost správného typu pojistné hydroizolace, umístěné pod krytinu.

Z tohoto hlediska jsou zřejmě výhodné systémy Isotec nebo Thermodach, kde jsou střešní tašky kladené přímo na polystyrenové tvarovky…

To je opravdu jeden ze zajímavých systémů. Vychází jen o málo dráž – a je vysoce spolehlivý. Je také méně nebezpečný na chybu při montáži, protože není třeba řešit žádné parozábrany ani pojistné hydroizolační fólie. I zde se však musí dbát na správné vyřešení detailů, prostupů, nároží, úžlabí, vikýřů atd., které jsou u tohoto systému pokládky odlišné od klasického složení střešního pláště. Dodavatel systému Thermodach má řadu zaškolených firem a z nich by měl zákazníkovi některou doporučit, neboť tento typ střechy si amatér jen těžko bez chyby provede sám.

Melirovaná pálená taška podhorské chalupě moc sluší

Další zajímavou možností pro šikmé střechy je systém Isotec, což jsou polyuretanové desky okapotované z obou stran hliníkovou fólií. Oba tyto systémy (Thermodach i Isotec) mají oproti klasickému řešení nesmírnou výhodu v tom, že tepelná izolace je nad krokvemi. Tím jsou ve střešním plášti zcela přerušeny tepelné mosty. Krokve tak zůstanou v teple v interiéru. Pokud je nechceme mít viditelné, opatříme je zespodu vhodným podhledem. Krokve tak nehnijí a mají mnohem delší životnost. Když už hovoříme o systémech – dnes prakticky každý výrobce krytiny nabízí systém doplňků. Vedle běžných tašek také hřebenáče, hromosvodové tašky, krajovky, průchodky atd. Jsem přesvědčen o tom, že při pokládce nové střechy se skutečně vyplatí vždy brát celý systém.

O co se může při opravě nebo výměně střechy pokusit zdatný kutil svépomocí?

Může vyměnit tašku. Instalaci zateplení bych už přenechal odborníkovi. Na první pohled se zdá, že tato činnost není složitá, ale amatérským zateplením vznikají nebezpečné tepelné mosty. Součinitel tepelné vodivosti je 4x větší u dřeva než u tepelného izolantu. Jestliže je výška krokve stejná jako tloušťka tepelné izolace (obvykle 160 mm), dále pak, když je krokev např. 120 mm široká a klademe je po 1 metru, znamená to, že 12 % plochy střechy má čtvrtinovou tepelně izolační schopnost než zbývajících 88 %. A těch 12 % je už poměrně dost. Investujeme mnoho peněz do tepelné izolace, která je potom, když ji nastrkáme jenom mezi krokve, účinná pouze omezeně. Tepelná izolace by se optimálně měla klást nad krokve, ale to se při rekonstrukci už musí hýbat s krytinou. Pokud ponecháme tepelnou izolaci mezi krokvemi, je bezpodmínečně nutno pro eliminaci tepelného mostu přidat ještě další tepelnou izolaci pod krokve. Se střechami to zkrátka není jednoduché.

S jakými vadami střech a prvků na nich instalovaných se nejčastěji setkáváte?

Obvykle souvisejí s oplechováním. Velmi často kolem komínů pokrývači zapomenou při zateplování udělat krycí dilatační lišty. Lemovací plech tam sice je, ale jenom ho přitlučou ke komínu. Přes něj tam však musí být ještě další dilatační lišta, aby byl umožněn pohyb mezi střešní krytinou a komínem. A taky je tím mnohem dokonaleji vyřešeno utěsnění. Problémy jsou i s klempířským opracováním kruhových průniků. Pokud se ale použijí systémové průchodky, rizika zatékání prakticky nehrozí.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: autorka a archiv