Osada z balzy a papíru

Rubrika: Ostatní, Region

Staví ji Jakub Hloušek, mladý obdivovatel tradiční architektury Šluknovského výběžku. V jeho modelové osadě Kopec nebudou chybět ani chalupy, které už z povrchu zemského zmizely.

Pozemek s rozpadlými zbytky Prostředního mlýna v osadě Kopec, která patří pod obec Staré Křečany, koupil Jakubův děda spolu s rodiči počátkem 80. let minulého století. Když se Kuba narodil, měli prý pod střechou hrubou stavbu v místě, kde bývala hospodářská budova mlýna.

Na Brtnickém potoce

Jakub si odmalička hrál okolo mlýna. Jak vyrůstal, začalo ho zajímat, proč jsou okolo jejich rozestavěné chalupy i další otesané kameny a část ohořelé hřídele. Když viděl na starých fotkách, jak původní stavba vypadala, zatoužil, aby se i další části mlýnského komplexu vrátily do původního stavu.

„V okolí jsem neměl moc vrstevníků a hlavně nikdo neměl podobný zájem, tak jsem měl čas snít a vymýšlet si, jak by to kolem Brtnického potoka mohlo vypadat.“ To už byl Jakub trochu větší a začal vyhledávat informace o starých stavbách v různých časopisech a publikacích.

„Informace se nezískávají snadno, původní obyvatelé osady byli po válce odsunuti, žijí většinou v Německu,“ vysvětluje paní Hloušková. „Na svou vlast nezapomněli, v Bavorsku vydávají dokonce časopis pro bývalé obyvatele tohoto regionu.“

Právě do jejich novin dali Hlouškovi před šesti lety inzerát, zda má někdo informace o Johannu Wäberovi, jednom z posledních majitelů mlýna. Byl to totiž kartograf, fotograf a velmi aktivní člověk, doufali, že se o této lokalitě dozvědí více. „Ozval se nám jeho prasynovec, pravnuk truhláře Johanna Wäbera, který koupil mlýn v roce osmnáct set osmdesát. Johann Wäber si ve mlýně zařídil truhlárnu na vodní pohon. Na elektriku si obyvatelé Kopce museli počkat ještě dvacet let.“ Od pana Wäbera, který k nim každoročně přijíždí, získali Hlouškovi cenné informace a unikátní fotografie Kopce z doby před 2. světovou válkou. Potomek Wäberů vypráví o svých předcích, ale samozřejmě ho zajímá i to, jak postupuje Jakubova „výstavba“.

Stavby bez návodu

Nejmladší z rodu Hloušků rád sestavoval stejně jako většina kluků plastikové modely letadel i hrady z kartonu. Brzy ho ale přestalo bavit dělat věci podle návodu, mnohem zajímavější bylo vytvářet objekty podle vlastní fantazie. Jeho zájem se nejdřív zaměřil na předválečnou podobu mlýna.

„Jeden soused z Brtníků našel na půdě plán ,našeho‘ mlýna a půjčil nám ho k ofocení. Konečně jsme věděli, jak původně vypadal! Napadlo mě, že by bylo hezké mít celý komplex v prostorovém modelu. Je to asi deset let, bylo mi tenkrát šestnáct sedmnáct. Práce na mlýně trvala s přestávkami skoro pět let. Pohrál jsem si i s okolím, se stromy a dokonce nechybí ani povoz, který veze do mlýna pytle zrní. Ale když dnes vidím různé nedokonalosti, nejradši bych udělal celý model znova. Jestliže však chci postavit celou vesnici, nemůžu se s tím zdržovat,“ říká Jakub.

Nápad postavit všechny chalupy z Kopce se zrodil, až když modelář vytvořil druhou stavbu. Byla to chalupa, která se mu líbila nejvíc z celé vesnice. A šla mu rychleji od ruky. Představa, že by vrátil starou krásu všem těm kouzelným domečkům, se mu moc zalíbila. A začalo shánění fotografií a zkoumání pozůstatků zbouraných domů.

Tento zájem Jakuba natolik ovlivnil, že změnil i zaměření svých studií. Původně se vyučil automechanikem. Kvůli lásce k historii začal studovat obor ochrana památek a krajiny na vyšší odborné škole v Děčíně a pokračoval v Ústí nad Labem na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v oboru dokumentace památek.

Technologie výstavby

Když jsem loni Hlouškovy navštívila, dokončoval Jakub čtrnáctý model. Tvoří většinou doma v Děčíně, takže jsem viděla jen fotografie. Ale i na nich lze obdivovat nápaditost a preciznost jeho práce.

Nejdřív samozřejmě vybírá stavbu. Podle toho, kolik času chce věnovat přípravě, zvolí jednodušší metodu a nafotí, změří a nakreslí budovu, která ještě stojí, nebo se vydá složitější cestou a hledá podklady ke stavbě již zbourané. I jejich krásu chce Jakub ve své vesničce připomenout. O některých zbouraných domech se mu však zatím nepodařilo nic dohledat.

„Když chalupa nestojí, ale mám fotografie, vydám se na místo a zaměřím základy. Je dobře, dají-li se zjistit alespoň rohy. Nakreslím si půdorys a pohledy ze čtyř stran v měřítku 1 : 100. Jeden metr je jeden centimetr. Výkresy upravuju, až vše vypadá jako na fotografii. Pak začnu stavět. S objektem, který stojí, je to jednodušší. Změřím jej laserovým metrem a zase nakreslím v měřítku. Občas ovšem zjistím, že jsem si nějaký rozměr špatně zapsal, tak se tam musím vrátit a měřit znovu,“ směje se modelář, který prozradil i něco ze své technologie.

To, co znázorňuje dřevo, tedy roubení, hrázdění, bednění, obklady vstupů a další prvky, je balza, která se prodává v modelářských potřebách. Zděné stěny jsou z více vrstev tvrdého, asi 1 milimetr silného papíru, buď s hladkou omítkou, nebo s nahazovanou (technologie je licencí autora). Povrch je opatřen buď syntetickou, nebo olejovou nátěrovou barvou, případnou patinu dotváří tvůrce olejovými barvami. Střechy jsou zpravidla břidlicové, eternitové, šindelové nebo plechové. Materiálem je vždy papír. Tvorba břidlicové krytiny je skutečnou modelářskou „lahůdkou“ a zkouškou trpělivosti a přesnosti. Při prořezávání šablon ruka nesmí udělat chybu, protože ji nelze napravit. Jediným řešením je nová část střechy.

Tři chalupy za rok

Jakub přiznává, že zatím vytvářel stavby, s jejichž majiteli se zná. Výběr však prý závisí i na jeho náladě. „Mám období, kdy se mi chce dělat třeba jenom podstávky, protože mi jdou zrovna dobře od ruky. Snažím se věci zjednodušovat, aby práce postupovala rychleji, ale stejně to jde strašně pomalu.“

V osadě Kopec bylo původně 71 čísel popisných. Po některých nezůstala ani stopa. Těm Jakub zatím nevěnuje pozornost. Chce „postavit“ šedesát chalup. I v této skupině však je téměř deset objektů, k nimž zatím nemá dokumentaci. Od roku 2010, kdy se rozhodl vytvořit celou osadu, přibývají v průměru tři stavby za rok. „Dělám jenom přes zimu. V létě není čas. Takže to vypadá, že jsem zhruba ve čtvrtině. Práci mám minimálně na patnáct let.“

Když Jakub naznačil, že v létě nemá na své modely čas, myslela jsem, že vyráží na dovolenou, za sluníčkem, které v jeho milované osadě intenzitou zrovna nehýří. Mýlila jsem se. Snaží se spolu s otcem vyklízet další části původního mlýnského objektu, zpevňovat bortící se opěrné zdi a čistit základy dalších budov. Dokonce chce opravit mlýnské kolo a obnovit jez.

„V roce 2009 dal do pořádku okrasný rybníček naproti mlýnu,“ ukazuje paní Hloušková na druhou stranu příjezdové cesty. „Byl skoro vyschlý a úplně zanesený, protože se o něj od roku 1945 nikdo nestaral. Mám radost, že taky obnovil nápis na pomníčku, který stojí pár kroků od rybníčka,“ chválí paní Ilona syna. Jeho zájmy jsou jí blízké. Sama se spojila s dalšími chalupáři z Kopce a vytvořili občanské sdružení. Chtějí mimo jiné pečovat o dochované památky v Kopci. A spolu s Jakubem shromažďuje staré fotografie, protože by chtěla o historii Kopce vydat knížku.

Dalším Jakubovým koníčkem je domácí výroba ovocných vín. Zpracovává všechny druhy ovoce, od šípku až po banány. Znalci vín oceňují zejména jeho pampeliškové cinzano. „To nemá po mně,“ směje se mému údivu paní Ilona. „Naučil se to od kamaráda Honzy Marka, který žije tady v Kopci. A musím říct, že je to prospěšný koníček, Jakubovo víno je na oslavách velmi oblíbené.“

Nám i budoucím

Fotografie Jakubových modelů najdete na webu www.hemm.cz (Kopec se kdysi jmenoval Hemmenhübel). „Vždycky mě bavilo srovnávat staré fotografie se současností, chtěl jsem si pořídit sbírku takových srovnávacích fotografií, ale ustoupil jsem od toho. Zjistil jsem, že současné stavby jsou až na výjimky strašně zanedbané, majitelé nemají ke svým domům vztah, pravidlem bývá odstranění všeho zdobení, zazdění oken nebo vybourání nových, ve finále je každé okno jinak velké. Z takového domu vzniká paskvil, na který je neradno se kouknout. Přitom původní lidová architektura je naprosto vyvážená a lahodící zraku.

Některé Jakubovy modely částečně neodpovídají současnému stavu. Podle fotek totiž zjišťuje všechny možnosti, jak chalupy v historii vypadaly, a vybere si tu, která se mu líbí nejvíc. „Když je některá chalupa dobře udržovaná, udělám ji samozřejmě podle současnosti. A musím říct, že takové patří většinou chalupářům, díky nimž naše vesnička vůbec existuje v tomhle stavu.“

Když jsem ujížděla k domovu, říkala jsem si, že je škoda, že mladý milovník staré krásné architektury Šluknovského výběžku nemá pomocníka. Mohl by mu připravovat třeba polotovary a vesnička na Brtnickém potoce, a možná i některé další v okolí, by byla hotova mnohem dřív. A jejich majitelé by se možná přece jen snažili udržovat stavení v jejich optimální podobě. Rozhodně je práce Jakuba Hlouška zajímá. Někteří z Kopce už se prý poptávají, kdy bude stavět jejich chalupu…