Orlovská chalupa

Cestou se zdálo, že šedobílá obloha neotevře slunci ani okýnko, ale když jsme vyjeli z lesa, objevil se v roztrhaných mracích jako kouzlem blankyt. Prý je na jižním svahu, kde chalupa stojí, pěkně skoro pořád.

Místo je tu jen na pár chalup a my míříme k té nejbližší, ještě svítící novotou. Je zděná, ale štít má obložený dřevem a ze stejného materiálu je i vstupní přístavek, kterému se tady říká žundr. Ve dveřích se objevili majitelé a hned hlásí, že druhá polovina party, tedy Liborův bratr Roman se ženou, nemají čas. Právě se jim narodil druhý syn, Eduard.

Skříňka vedle jídelního koutu ve velké světnici skrývá televizi; prý se ale nezapíná moc často…

Když se skauti usadí

Neodmítli jsme malé pohoštění, Maruška odběhla do kuchyňky a my už posloucháme u stolu mezi okny s modrými závěsy hezký příběh o bratrské pospolitosti.
„Jezdili jsme s Romanem od dětství na tábory se skauty i s trampskou partou. Rádi lezeme po horách, tak jsme přidali Alpy, Himálaj, byli jsme v Mongolsku, Skandinávii, autem jsme vyrazili až do Maroka, projeli celý jih. To už většinou ve čtyřech, s Marií a Eliškou. No a když přišli na svět první kluci, začali jsme vyrážet s kamarády na chalupy,“ shrnul Libor náplň volného času do doby, než začali uvažovat o vlastním stavení na víkendy.
Ne že by neměli doma, jak se říká, do čeho píchnout. Oba si postavili na břehu rybníka ve městečku u Jihlavy domek, ale změna je život. „Byli jsme se podívat na Žďársku, na Šumavě, v Jeseníkách, uvažovali jsme i o Krkonoších, ale když se na internetu objevila tato lokalita, bylo rozhodnuto.“
Důvodů pro volbu polosamoty poblíž Kejžlice bylo několik. Není to daleko, ale ani zase moc blízko od místa, kde bratři s rodinami bydlí, zchátralá chalupa byla za slušné peníze a navíc – kousek odtud je hájovna, kde byl založen Český skauting. Zájemců o to krásné místo bylo hodně, prý tudy táhli jako houbaři…
S chaloupkou se dlouho nic nedělo. Libor a Roman jsou sice oba vyučení kuchaři, ale jejich častý pobyt v přírodě je přivedl na myšlenku vyrábět oblečení pro volný čas. Dobře se zavedli na trhu, a tak nebyl čas a zpočátku ani peníze na rekonstrukci. Marie a Eliška se v té době začaly starat o další generaci skautíků. „Jde jim to dobře, obě jsou totiž učitelky,“ připomíná Libor s úsměvem další rodinnou shodu. „Nejdřív se nám narodil Jáchym, o dva roky později Matěj a nejmladší Albert je vrstevník bráchova prvorozeného Františka. A teď přibyl do party Eda.“

Blankytný kachlový sporák vestavěl do výklenku u dveří kamnář Šimek z Bohdalova

Chalupa místo stodoly

Na pozemku o rozloze 3 000 metrů čtverečních se zatím rozrůstal plevel a stromky z náletu. Stěna chalupy stojící těsně na hranici sousední parcely se vyvalila a bylo vidět, že je poslepovaná z cihel, zbytků tašek a všeho možného. Střechou teklo, trámy byly nahnilé, prolezlé houbou. Polorozpadlá byla i stodola umístěná kolmo asi pět metrů východně od chalupy.
Obrat nastal před 6 lety, když se majitelé seznámili s Dušanem Pařilem, majitelem firmy Tradiční chalupy. „Měli jsme štěstí, domluvili jsme se na slušné ceně i na tom, že si leccos uděláme sami. Jsme kutilové. Už jako kluci jsme si sroubili skautskou klubovnu u Batelova a svépomocí jsme si postavili dílnu, kde šijeme. Pár let jsme dělali i na střechách a různé výškové práce.“
Původní plán počítal s tím, že se přestaví rozpadlá chaloupka a stodola zůstane na svém místě. Majitele ale napadlo, že by to mohlo být naopak. „Stodola byla usazená po vrstevnicích v jižním svahu a šlo sem víc sluníčka. Logiku mělo i umístění stodoly tam, kde byla chalupa. Pěkně odděluje ten náš svět od sousedů, život je pro obě strany klidnější.“

Z koupelny v přízemí je výhled na stodolu. Na podlaze koupelen jsou stejně jako v síni staré půdovky

Dva metry navíc

Architekt František Maršálek, který s panem Pařilem spolupracuje, namaloval, jak bude chalupa vypadat. „Vycházel z jednoho z typových projektů, ale nás je hodně, tak jsme chtěli stavbu zhruba o dva metry protáhnout a některé příčky lehce posunout. Ale bylo to jen pár detailů, Pařilovci mají stavby dobře vymyšlené. Výborný nápad byl, že se zachová sklep. Je hned u vstupu,“ ukazují naši hostitelé padací dveře, na nichž je upevněn provaz se závažím, které je pomáhá zvedat. „Není veliký, ale perfektně funguje jako druhá lednička.“
Chalupa je postavena z cihel Porotherm. Není zateplená, pouze nahozená vápenocementovou omítkou. Prý je to dostačující, elektrokotel Protherm Ray/Raja o výkonu 14 kW stavení s obytnou plochou 130 m2 bez problémů vytopí. Nikde nepřekáží, je schovaný v dřevěné skříni v koupelně v přízemí. Stavba je slušně izolovaná. Mezi patry je rošt a na něm pod prkny pochozí polystyren a v podstřeší kamenná vata Isover. Pod podlahu uložili stavebníci izolaci proti chladu a vodě a pro jistotu také protiradonovou fólii.

Velká ložnice má jednu stěnu obloženou dřevem a snížený strop – zabírá totiž zadní část žundru, který má nižší krov než chalupa

Stodola svépomocí

Do stavby stodoly se pustili bratři sami. Využili základy bývalé chalupy a na sokl použili kámen z bývalé stodoly. Cihelné zdivo doplnili dřevěnými částmi a na stěnu mířící k chalupě zavěsili velká pojízdná vrata. Prkna opatřená lazurou v tónu libanonského cedru se vedle bílého zdiva pěkně vyjímají. Střechu kryje stejně jako tu na chalupě Cembrit Horal, který se hodí do tvrdších podmínek. Grafitově šedé jsou i okapy.
Obdivujeme exteriér stodoly, ale i vaznicový krov a podlahu z růžovošedých půdovek. „Přivezli jsme je ze severních Čech v dost špatném stavu. Ale vyčistili jsme je wapkou a nalakovali, aby se povrch nedrolil,“ informuje Libor s pýchou. „Stačí je jednou za čas zamést,“ dodává Marie, která se těší, až bude v plném provozu malá kuchyňka u stěny vpravo, kde je připraven i plynový gril. Ve druhé, menší části stodoly je prostor pro uskladnění kol a herna s pingpongovým stolem, odkud vedou schody nahoru na půdu.
Ta je zatím prázdná, ale připravená pro zřízení apartmánku, kde si zřejmě vybudují své letní zázemí kluci. Na stodole sice je komín, ale k němu jsou připojena kamna Bullerjan u posezení v přízemí. Tam se na lavicích u smrkových stolů vejde pohodlně dvanáct lidí. „Aby moc nesvítily novotou, poradila nám paní Pakostová, u níž jsme nakoupili nábytek do chalupy, dřevo natónovat lazurou a pak ještě opatřit olejovým nátěrem,“ prozrazuje Libor.

Ve stodole je na podlaze ze starých půdovek posezení pro dvanáct lidí

Střídáme se s hosty

Chalupu firma dokončila a předala před necelými čtyřmi roky. Pak se začalo zařizovat. „Většinu vybavení si majitelé nechali vyrobit u zmíněné paní Pakostové. Její dílna nabízí upravený starý nábytek, ale vyrábí i nový. Z téže firmy jsou garnýže, na které lze dát i nějakou výzdobu a knížky. „Lavici nám udělal na míru kamarád Luboš. A gauče jsou z IKEA. Mají pěkný design a náhradní potahy, což je důležité, když chceme chalupu taky pronajímat…“ nakousla Marie skutečnost, o níž se majitelé zmínili, už když jsme domlouvali návštěvu.
Zjistili totiž, že nemají tolik času, aby sem pořád jezdili. Péči potřebuje i jejich trvalé bydlení a vzdát se putování po zajímavých lokalitách jinde taky nechtěli. „Loni jsme tady měli nájemníky skoro celé léto. Pak jsme nabídli i pobyt na Silvestra, který jsme si na chalupě užili rok předtím. Zatím se řídíme zájmem lidí – a my je doplňujeme,“ vysvětluje Libor. Přiznává, že je to po osmi letech výdajů vítané přilepšení.
V chalupě se pohodlně vyspí deset jedenáct lidí. Jedna prostorná ložnice je v přízemí u štítové stěny mířící ke stodole. Je protažena až do žundru, takže má v severní části snížený strop a dřevěnou stěnu. Dvě ložnice jsou v podkroví. Velká světnice je situovaná u východního štítu. V obou patrech jsou malé koupelny se sprchou.

Malá koupelna je také v podkroví

V souladu s přírodou

I když se chalupa užívá teprve pár roků, je velmi útulná a působí zabydleně. V kredenci i v kuchyňské skříňce vidíme bílé nádobí s modrým zdobením. Tato kombinace převažuje v celém interiéru i na textilu. Lustry jsou tradiční, z antiku Tmejových. „Snažili jsme se zařízení sladit, tak nám kamarád dodal litinové radiátory vyrobené taky podle původních vzorů. Jsou sice subtilnější, ale pěkně těžké. A kovářské věci, háčky, panty a mnoho jiného vykoval další náš kamarád Jarda. Říká se mu čert a taky tak vypadá,“ dodává Libor.
Fotografie zdobící stěny pořídil Roman, který prý je duší grafik, obrázky bylin jsou od kreslíře Jakuba Šofra. Doplňují je přírodní vazby, věnečky i živé květiny ve vázách. „Výzdobu jsme si vzali na starost my s Eliškou. Máme k rostlinám blízko, obě učíme biologii. Já k tomu mám chemii a švagrová zeměpis,“ vysvětluje Marie.
„Názvy bylinek a trav, které rostou v okolí, jsou i na smaltovaných cedulkách na dveřích,“ ukazuje naše průvodkyně nápis Bojínek, který zve do ložnice v přízemí, a Čekánek a Tužebník na dveřích v patře.

Ve vyhřívaném cedrovém sudu se dá posedět za každého počasí

Velké plány v zahradě

Dívčí polovina party si vzala na starost i osazení rabátek v zahradě. Plot a zdi stavení lemují květiny a bylinky, ale je tu i něco na zobání: jahody, borůvky, rybíz, černý jeřáb a švestka. A v sadě nad cestou, který k chalupě také patří, jsou jabloně. Ve vůni bylinek se chalupáři mohou dokonce i koupat. U západního štítu, kde se rozrůstá mateřídouška, tymián, rozmarýn, máta nebo meduňka, totiž stojí cedrový koupací sud.
„Vyrábí je šikula z firmy Cedrové sudy. Koupání v něm je úžasný relax po celý rok,“ pochvalují si chalupáři. Když se nacpe topeniště dřevem, za dvě tři hodiny je voda příjemně teplá. Úžasný zážitek to prý je hlavně zimě.
Zajímalo nás samozřejmě, kde berou majitelé chalupy vodu na provoz domácnosti – i na tohle sudové koupání. „Máme tu domácí vodárnu – barel na pět set litrů, kam teče samospádem voda ze studny pro obec Kejžlici. Dál ji pomáhá do kuchyně a koupelen rozvádět čerpadlo. Ale chceme si teď zjara nechat udělat vlastní vrt, abychom byli soběstační. Časem by měl být tam, co je neposečená loučka, biotop s přírodním koupáním,“ plánují naši hostitelé. A od slov k činům tady není daleko. Ostatně můžete si za rok za dva k Venkrbcovým zajet „na kontrolu“.

Tenkrát

Původní chalupa stojící na pozemku zarostlém náletovými dřevinami a kopřivami byla zcela neobyvatelná. Vpravo před stodolou, k níž byly přilepeny různé přístavky, stála ještě dřevěná garáž a udírna.

Kdo tady bydlí

Marie a Libor, Roman a Eliška s Edou,
Jáchym, Matěj, Albert a František

Kde

Na Orlovech

Text: Marie Rubešová
Foto: Petr Zhoř

Orlovská chalupa