Opravy omítek
Vhodná doba pro opravy omítek začíná už zjara. Za příznivého počasí lze začít v půli dubna, případně raději až v květnu. Vhodné období končí zhruba v půli října.
Jakékoliv opravy omítek jsou choulostivé. V létě hrozí přeschnutí a vznik trhlinek a spár, v zimním období promrznutí a ve výsledku se objeví stejné poruchy. Na jaře po odměku se mohou opravené části vydrolit.
Pro omítnutí této zdi zřejmě nebyl dobře připravený podklad, nebo nebyla zvolena vhodná doba pro práciPro omítnutí této zdi zřejmě nebyl dobře připravený podklad, nebo nebyla zvolena vhodná doba pro práci
Při opravách bychom měli volit stejné materiály a postupy, jako byly ty původní. V případě použití suché omítkové směsi je nutné zjistit například to, zda splňuje podmínku mrazuvzdornosti, nutnou pro venkovní omítky. Všechny dokončené opravy pak vyžadují přestřik nebo přetření celé fasády do stejné barevnosti.
Konečnou barevnou úpravu děláme až po dokonalém vyzrání, eventuálně až po opravě opravy, aby se vyloučil vznik i těch nejmenších prasklin. Počítá se minimálně se 28 dny, ale skutečné vyzrání je u různých omítek jiné, u některých až několik měsíců.
Měkké omítky
Vápenné omítky se dodnes vyskytují na spoustě vesnických domů, postavených počátkem minulého, ale hlavně v předminulém století. Tyto domy obvykle nemají vodorovné izolace proti zemní vlhkosti, a tak se opravují hlavně sokly a dolní části fasád. Za léta vznikly i několikacentimetrové nánosy bílých i barevných vápenných vrstev. Při větší opravě odfouklé nebo i vypadlé omítky je nejlepší tyto vrstvy opatrně širokou měkkou špachtlí oškrabat – odlámat až na maltu nebo na zdivo. Lehkým klepáním topůrka menšího kladívka je dobré vyhledat odfouklé části na celé zdi.
Dům se potýká s vlhkostí, vzlínající z podzákladí
Hliněná omítka se po zavadnutí bílí širokou štětkou jen lehce řídkým vápenným mlékem. Až pro další nátěr, kdy už nehrozí rozmočení mazaniny, se použije hutné vápenné mléko – tzv. pačok.
Vápenopísková omítka se oklepává podobně opatrně. Smetáčkem se dobře vymete prach a uvolněné částice. Dobré je také vodou vystříkat a proškrábnout spáry mezi cihlami nebo kameny. Důležité je provlhčení zdiva těsně před nanášením nové malty vodou nebo přípravky proti plísni, vlhkosti apod.
Oprava probíhá ve dvou fázích. Nejprve nanášíme jádrovou omítku a po jejím zavadnutí štuk. Je-li rozsah opravy menší, pak se dobře hodí suché pytlované směsi. Jádrová omítka by neměla obsahovat cement a pytel se štukem by měl mít certifikaci na mrazuvzdornost.
Tvrdší a křehčí
Prakticky stejně se začíná oprava těžších omítek. Jsou však tvrdší, křehčí a hůře se oklepávají. Někdy je nutné k jejich odřezávání použít i úhlovou brusku.
Jestliže je otlučené a ve spárách proškrábnuté zdivo jinak suché a zdravé, pak je stačí jen přetřít nebo přestříknout penetračním prostředkem. Ten napomůže lepší přilnavosti nové malty. V podstatě jsou to koncentrovaná lepidla cementu a maltovin.
Takto popraskanou a uvolněnou omítku je třeba úplně odstranitTakto popraskanou a uvolněnou omítku je třeba úplně odstranit
Je-li zdivo provlhlé, plesnivé a rozpadavé, je nutné se nejprve zabývat jeho ozdravěním, tedy vysušením a zbavením zamoření. Není-li postižení silné, můžeme začít Savem proti plísním, Bochemitem nebo podobnými přípravky. Při větším porušení omítky a jejím zamoření plísní je rozumnější kontaktovat sanační firmu.
Čím tvrdší omítky s větším obsahem cementu a hrubšího kameniva, jako jsou břízolity, různé profilované cementové omítky soklů budov a tvrdé kamenné omítky (plnivem je drcený mramor, žula či jiné granity), jsou opravy obtížnější. Původní materiály se prakticky neseženou. Jen zkušený zedník umí zajistit tvrdost a hrubost povrchu, jaké má původní fasáda. Barevnost se obvykle zcela napodobit nepodaří. Jednolitosti fasády dosáhneme jen celkovým novým nátěrem. Opravy neprodyšných disperzních omítek svěřte raději známé a prověřené firmě. Vždy je nutné zjistit hlavní příčiny popraskání, odfouknutí a odloupnutí, což platí i pro omítky silikátové a dražší silikonové.
Vnitřní omítky
O moc jednodušší nejsou ani opravy omítek vnitřních. Je jasné, že hliněné omítky starších staveb by se na pokud možno asanovaném zdivu (obvykle jde zase o hliněné zdivo z vepřovic nebo nabíjenice) měly opravovat zase jen hliněnou mazaninou! Pod vápenným nátěrem by byl hrubší povrch opravy stále vidět.
I při opravách v interiérech použijeme vždy stejný druh omítky jako byla ta původní
Vápenopískové omítky u novějších staveb z pálených materiálů se budou opravovat již dvouvrstvě. Nejprve hrubší jádrovou maltou a pak jemným vápenopískovým štukem. Jádrovou omítku hladíte jen dřevem na hrubo a štuk v tloušťce asi 1 – 3?mm můžete nakonec jen lehce zatřít ocelovým hladítkem – kleťákem (popř. polystyrenem či plastem, které mnozí zedníci dnes používají k hlazení omítek místo dřevěných a ocelových hladítek). Také vnitřní zdivo musí být před opravou omítky suché. Vyplatí se jeho lehká penetrace.
TEXT: VLADIMÍR PROCHÁZKA
FOTO: MARTIN MAŠÍN, MARIE RUBEŠOVÁ A SHUTTERSTOCK
Opravy omítek
