Opravy krovů
Tvar a silueta střechy jsou pochopitelně dány tvarem a typem krovu. Na jeho údržbu většinou stačíme sami, ale při jakémkoliv zásahu do konstrukce je lepší pozvat odborníky.
Když jsou střecha i krov v havarijním stavu, nezbyde než důkladná rekonstrukce
Každý region má v závislosti na použitém druhu krytiny charakteristický sklon střešních rovin. V běžné zástavbě se nejvíce vyskytují krovy z 19. a první poloviny 20. století, přestože i barokních krovů se ještě zachovalo poměrně dost. Starší konstrukce se vyskytují sporadicky, často patří k unikátům a bývají již většinou zmapovány.
______________________________________________________________________
Další články Speciálu Ochrana dřeva:
Ochrana dřeva před škůdci a vlhkem
Ošetření dřeva v exteriéru
Ochranné nátěry dřeva
Jak bojovat s dřevomorkou
Ochrana dřeva
________________________________________________________________________
Tradiční spoje se vždy zajišťovaly dřevěnými hřeby nebo kolíky čtvercového profilu
Velmi starý krov poznáme podle toho, že trámy jsou ručně tesané a každopádně tesařsky vázané a spojované dubovými kolíky. Ještě archaičtějším druhem spoje je zádlab převázaný lýkem.
Zhruba od pol. 19. století jsou již trámy řezané, tj. rovnější. V novějším krovu mohou být i druhotně použité starší prvky.
Kdy starý krov měnit?
Při údržbě a opravách krovu je nutné především pečlivě prohlédnout zhlaví, což jsou konce vazných trámů (tedy vodorovných trámů, na nichž může i nemusí být položena podlaha půdy), a jejich styk s pozednicí (masivní trám položený podélně na koruně zdiva či roubené stěny), dále pak dřevěné prvky u štítů, kolem komínů a vůbec všechna místa, kde hrozí nebezpečí zatékání, a také vlhká a špatně větratelná zákoutí.
Lokální vyspravení poškozených míst je efektivnější než výměna celého trámu
Jestliže do půdy nezatékalo a prvky nejsou shnilé či masivně napadené dřevokaznými organismy, může takový krov sloužit mnoho dalších let. Rovněž zvlněný hřeben střechy neznamená nic špatného, je to zkrátka známka stáří krovu.
Pokud jsou nosné prvky v pořádku, stačí většinou pouze vyměnit střešní latě. Poškozené prvky lze nahradit nebo vyspravit pouze místně – odříznout shnilou část trámu a nastavit např. přeplátováním či jiným tesařským způsobem. Je nesmysl vyměňovat původní krov za nový jen proto, že je „starý“ a „křivý“ a v trámech je pár dírek od brouků! Stejně tak je nutné se vyvarovat svévolných zásahů do krovu bez rady odborníka, protože každý prvek zde má svoji funkci (je znám případ, kdy „řemeslník“ klidně bez jakékoliv náhrady vyřezal část trámoví motorovou pilou a pak se divil, že krov padá). Podle únosnosti krovu také volíme krytinu.
Poruchy krovů
K poruchám krovu dochází jednak při přetížení krovu (např. výměnou těžké krytiny za lehkou bez zesílení prvků), jednak při poddimenzování jednotlivých prvků (malé průřezy trámů a vazby příliš daleko od sebe), a také při zanedbávání údržby střechy, či pod vlivem nevhodných stavebních zásahů, které vedou k zatékání či kondenzaci vlhkosti a hnití dřevěných konstrukcí.
Krovy mohou být i datovány
Většinou jsou dřevěné prvky požrány od červotoče (malé kulaté dírky) nebo tesaříka (větší oválné díry a chodbičky plné žlutého prachu). Často jde však o poškození staršího data; trám bývá napaden pouze po obvodu a obvykle zbývá ještě dosti masivní zdravý profil, takže jeho nosná funkce nemusí být poškozena. Takto povrchově napadené prvky můžeme buď zcela ponechat, nebo zhoblovat (osekat), vždy ovšem napustit prostředkem proti dřevokazným organismům.
Obávaná dřevomorka
Z dřevokazných hub je nejobávanější dřevomorka domácí – jejím vlivem během krátké doby dřevo zcela ztratí pevnost a následně se rozpadá. Prorůstá i zdivo a beton. Pokud ji objevíme, je nutné důkladně prohlédnout (i z rubu) a odstranit napadené části minimálně půl metru do zdravého dřeva. S infikovaným materiálem je třeba manipulovat opatrně a spálit ho nebo odvézt na skládku nebezpečného odpadu, zbylé dřevo pak pečlivě napustit např. Lignofixem.
Zdivo prorostlé mycélii dřevomorky je také nutné dobře očistit, a to ve větším rozsahu, než je viditelné napadení – omítku osekat, vyškrabat spáry, opálit horkovzdušnou pistolí a opět prolít Lignofixem. Před zakrytím pak nechat co nejlépe vyschnout.
Žádný prvek krovu není možné jen tak uříznout bez rovnocenné náhrady
I když dřevomorku nevymýtíme dokonale, nemusí se již nikdy projevit, má-li dům režim stálého obývání, tedy dobré a časté větrání, prodyšné konstrukce, dřevo – pokud již je někde uzavřeno – v suchu a náležitě chemicky ošetřeno.
Naopak dřevomorka má ráda tmu, vlhko, nevětrané prostory, takže jí bohužel nahrává běžný „chalupářský“ režim, tj. dům je často uzavřený, s nárazovým obýváním a topením, je v něm nesprávně udělaná půdní vestavba, kdy v konstrukci kondenzuje voda, anebo v něm došlo k dodnes obvyklým stavebním úpravám, jako jsou betonové podlahy, cementové omítky, asfaltové nátěry, různé fólie, zhlaví trámů balená do lepenky a další lidová „opatření proti vlhkosti“, která však naopak vlhkost v domě uzavírají a houbám poskytují ideální prostředí pro život.
Když trámy „práší“
Někdy se setkáme s krovy, které jsou na pohled i na omak „chlupaté“. Na povrchu dřevěných prvků se tvoří vrstvy měkkého až prachovitého povlaku, který se od podkladu snadno odlučuje – práší. S největší pravděpodobností se jedná o protipožární nátěr dřeva.
Při výměně střešní krytiny se mění i střešní latě a dožilé části konstrukce krovu
Nátěry byly v minulosti aplikovány v dobré víře na ochranu cenných historických krovů (u běžných domů či chalup se většinou neobjevují), avšak s lety zkušeností zjišťujeme, že se dřevo tímto způsobem degraduje.
Náprava nebývá jednoduchá ani příjemná. Měkké části se musí mechanicky odstranit a původní nátěr vymýt. Proti požáru spíše pomůže prevence, např. dostatečný odstup dřevěných prvků od komína.
Pohledové části krovu v podkroví mohou zůstat bez povrchové úpravy, nebo mohou být ošetřeny hydrovoskem či napuštěny fermeží.
TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT, ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A WWW.CESKYKUTIL.CZ
Opravy krovů
