U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Oprava štítu a lomenice
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (8)
V minulých pokračováních našeho seriálu jsme se věnovali opravě roubených stěn, stropu, krovu a pak i různým variantám střešní krytiny, vhodné pro roubenou chalupu. Tím máme “hrubé práce” za sebou a pomalu se dostáváme k detailům stavby. Pravou třešničkou na dortu mezi nimi jsou štíty.
Dřevěným štítům jsme se na stránkách našeho časopisu věnovali již několikrát. Většinou to ale bylo z pohledu jejich výtvarného řešení či regionálních zvyklostí. Podívejme se nyní proto podrobně na opravu štítu. Stejně jako jiné autentické součásti stavby si zaslouží ochranu a citlivý přístup. Navíc je “na očích” a stává se tak vizitkou nejen domu, ale také jeho obyvatel a v neposlední řadě i mistra tesaře.
Nejčastější poruchy
Dřevěné štíty mají mnoho různých variant, které závisí především na regionálních zvyklostech. Nejjednodušší jsou štíty svisle bedněné. Složitěji skládaným prkenným štítům říkáme lomenice. Ne náhodou nacházíme právě na štítech – na záklopech kabřinců či přímo na lomenicích – datování a různé nápisy, včetně podpisů tesařů. Nápisy bývají zpravidla informativní nebo mravoučné. Jsou však známy i výjimky – na jednom štítu byla nalezena žertovná průpovídka “Lepší práce při sklenici, nežli zdvíhat lomenici”, usvědčující tesaře z náklonnosti ke zlatavému moku. Nic nového pod sluncem… Ale zpět ke štítům a jejich opravě. Ta bývá zpravidla méně náročná, než oprava nosných konstrukcí stavby. Nejčastějšími poruchami je uvolnění jednotlivých prken či výzdobných prvků v důsledku koroze hřebů, dále jejich kroucení, podélné praskání, nebo celková degradace vlivem dlouhodobého působení povětrnosti.
Pozor na spojovací prvky
I v případě štítů platí zásada, že bychom měli ponechat maximum původních dřevěných prvků, včetně těch, které nesou stopy drobného poškození. Jedině tak se podaří zachovat přirozený, autentický a malebný vzhled štítu i po opravě. Uvolněná původní prkna lze připevnit novými hřeby. V žádném případě bychom na viditelných spojích neměli používat vruty – svítící mosazné hlavy vrutů působí na jinak krásně opravené lomenici jako pěst na oko. Pokud už je z jakéhokoliv důvodu použití vrutů nutné, pak by měly být vždy schovány pod krycími lištami. Někdy je vhodné štít na rubové straně doplnit dalšími trámky – např. vodorovnými paždíky, rozpěrami mezi krokvemi apod., na které se pak mohou uvolněné prvky přichytit. To se osvědčilo zejména v případě, kdy jsou konce prken bednění štítu již natolik zteřelé, že nemohou být připevněny hřeby do původních trámků.
Zachovejme kouzlo drobností
Dožilá prkna či výzdobné články je nutné vyměnit za zcela shodné prvky nové. To platí i pro šířku jednotlivých prken. Doba nevkusných palubkových kreací ve štítech je naštěstí již za námi, přesto se při opravě štítů v tomto směru zbytečně chybuje. Nezkušený stavebník nebo i řemeslník se často domnívá, že vzhled štítu se použitím užších prken nebo prken spojovaných na pero a drážku apod. nezmění. Opak je však pravdou. Právě štíty z příliš úzkých prken působí téměř vždy nepěkně a nevěrohodně. Pokud není k dispozici dostatečně široké řezivo, je nutné si je nechat nařezat na pile. Prkna by měla být hoblovaná. Optimální je opracování ručním hoblíkem, nebo je možné prkna vykartáčovat ocelovým kartáčem. Tím se odstraní měkčí části dřeva, které má pak nejen pěkný plastický vzhled, ale je i odolnější vůči rozmarům počasí. Ani poškozená stará prkna však není třeba zahazovat. Mají zpravidla nenapodobitelně plastický povrch, daný dlouhodobým působením povětrnosti. Bylo by nenapravitelnou chybou zbytečně spálit to, co příroda na štítu “vykouzlila” během dlouhých desetiletí či dokonce staletí. Z původních starých dlouhých prken (která mají zpravidla poškozené jen konce) lze nařezat kratší prvky do vrcholu nebo bočních partií štítu. Tím lze zachovat alespoň část původního dřeva, což se příznivě projeví na celkovém vzhledu stavby. Nejčastěji ale bývají poškozeny prvky nejcitlivější, totiž původní výzdoba. Různé subtilní vyřezávané lišty, římsičky a latě podléhají snadno zkáze, a proto je často nutné provést jejich úplnou výměnu. Měla by jí předcházet pečlivá příprava. Ozdobné prvky nebo jejich zbytky je nutné opatrně sejmout a překreslit na šablonu, podle které se pak vyrobí prvky nové. Ovšem pozor, často je původní výzdoba nebo profilace neúplná nebo zkomolená. Špičaté a příliš tenké “nosy” se mohly již v minulosti ulomit, čehož si často nemusíme ani všimnout. Proto je při výrobě šablony nutné pečlivě prohlédnout celý štít, případně i otisky na prknech a vybrat pokud možno kompletní vzor.
Povrchová úprava štítu
Již před zahájením opravy je třeba určit, jakou bude mít štít povrchovou úpravu. Pokud byl v minulosti natíraný (což je obvyklé např. v Krkonoších nebo Jizerských horách), pak je žádoucí po opravě nátěr obnovit ve zjištěném původním rozsahu. V oblasti Českomoravské vysočiny se zase štíty bílily vápnem. I tento stav je vhodné zachovat. Větší dilema ale nastává v okamžiku, kdy je štít dřevěný, bez nátěru. Současným trendem je pravdivé “přiznání” nových prvků – vyměněná prkna či lišty se natřou fermeží a ponechají se k přirozenému zestárnutí. Přestože v jiných případech (roubené stěny apod.) je tento přístup bezesporu správný, v případě štítů může působit poněkud rušivě. Nové prvky totiž příliš září proti tmavému podkladu starých prken. Po čase se sice kontrast srovná (v závislosti na orientaci ke světovým stranám), trvá to však zhruba 10 let. U jednoduše bedněných štítů tento kontrast nemusí vadit, nebo může dokonce přispět k ozvláštnění stavby. U výtvarně složitě pojednaných štítů ale může rušit celkový dojem. V takovém případě je vhodné najít nějaký způsob patinování nových prvků. Nevhodné jsou ale jakékoliv tmavé nátěry, krycí i lazurovací. V praxi se naopak osvědčilo opálení povrchu dřeva nových prvků plynovým hořákem a následné vykartáčování. Dřevo tím získá příjemně hnědou barvu, která ladí k původním prvkům. Prkna mají i mírně plastický povrch a navíc jsou přirozeně konzervována. Je však nutné počítat s tím, že i dotmava opálená prkna po čase přirozeným vývojem poněkud vyblednou. Musíme počítat i s výřezy okének, větracích průduchů apod. – Ani ty by neměly mít bílé hrany. Snad není třeba připomínat, že bychom měli dřevo opalovat vždy mimo objekt, před osazením na místo. Nápad opalovat prkenný štít, za nímž je půda plná sena, patří doufejme jen do černého humoru. Specifickou problematikou je zhotovení úplně nového štítu. Tomu se ale budeme věnovat příště.
O autorovi| ing. arch. Jan Pešta, shp-pesta@seznam.cz
Popisy k obrázkům
1 Tato krásná skládaná lomenice ze Sobotecka svědčí o mistrovství tesařů, zároveň ale představuje učebnici poruch štítu. Jednotlivá prkna jsou zkroucená, dlouhodobým působením povětrnosti zteřelá a v důsledku koroze hřebů odpadávají od štítu. Výzdobné prvky jsou narušeny, uvolněny, nebo zcela chybí
2 V případě našeho domu se dochoval jen jeden, poměrně prostý bedněný štít. Stará prkna, která bylo možné bez problému použít, byla přitažena novými hřeby. Vyměněny byly jen latě, jedno prkno a podle dobové fotografie obnoven kabřinec. Nové dřevěné prvky byly ponechány v přirozené barvě dřeva a ošetřeny fermeží. Latě sice poněkud “svítí”, ale časem se kontrast zjemní
3 Celkový pohled na opravený štít. V tomto případě se na přání investora nově doplňovaná prkna a výzdobné články patinovaly, aby ve štítu “nesvítily” a nerušily celkový vzhled lomenice. Patina byla získána opálením prken i výzdobných lišt plynovým hořákem
4 Lomenice po opravě. Z použitelných starších prken byly zhotoveny kratší šikmé prvky, všechny lišty a ozdobné články jsou nové
Autor fotografií: foto autor
