Oprava stájové klenby

Rubrika: Cihla a jak na ní, Stavíme a opravujeme

Bývalé hospodářské budovy mají i díky klenutým stropům mnohdy větší potenciál než chalupy, a tak se už řádku let proměňují v obytný prostor. Nejprve potřebují odborně opravit včetně kleneb.

Stájová klenba patří k nejmladším typům kleneb, její používání se datuje od konce 19. století a uplatňovala se po celou 1. polovinu 20. století. Využívala se i u starších staveb jako ochrana dřevěného trámového stropu, který se nacházel nad ní, případně jako náhrada poškozené plackové či křížové klenby. Název klenby byl odvozen od nejčastějšího využití, tedy pro stropy v hospodářských prostorech, tj. stájích a chlévech, ale setkáme se s ní i v industriálních stavbách.
Způsob zdění souvisí se širším užíváním ocelových profilů, jimiž byly nahrazovány při výstavbě stropů tradiční cihlové klenuté pasy mezi jednotlivými poli tzv. segmentových kleneb. Zdění probíhá vždy mezi dvěma nosníky, cihly, nejčastěji plné, se kladou v řadách. Obloukového zakřivení se dosahuje rozšířením spár po rubu klenby, zatímco v líci je spára až o tři čtvrtiny užší. Jako spojovací prvek se původně používala vápenná malta, někde ji nahrazoval jíl smíchaný s pískem.

Poruchy a destrukce kleneb

Hospodářské budovy, často i historicky cenné, bývají v nejhorším stavu, protože už dávno přestaly plnit svoji funkci. Zdi i klenby narušila voda, která do nich zatékala poničenou střechou, nebo jimi vzlínala díky neizolovaným základům.
Zatékající voda mívá za následek vyplavení ložné malty mezi cihlami, čímž dochází ke snížení tlakové soudržnosti klenby. Při dlouhodobém působení mohou cihly ztratit pevnost, v nejtěžších případech se drolí nebo mají konzistenci hutného bláta. Zatékání se rovněž negativně podepíše na pevnosti nosníků, postupně je rozežírá rez.

______________________________________________________________________

Další články Speciálu Cihla a jak na ní:

Cihlové klenby

Cihly a pálené tvárnice

Co znamenají značky na cihlách?

Staré, již použité cihly

Podlahy z půdovek

Kotvení v lícových cihlách

Postarejte se o cihlové zdi

________________________________________________________________________
Další poruchy v podobě trhlin vznikají buď prorůstáním náletovými rostlinami, rozpínáním zateklé zmrzlé vody, sesedáním zdí při nestabilním podloží, nebo v důsledku přetížení zdí a klenby například nevhodnou nástavbou budovy nebo opravou kleneb betonovou skořepinou. Rovněž rozestupující se nosné zdi vedou ke vzniku trhlin. Všechny destrukční vlivy mohou vyústit do propadu kleneb, případně ve zborcení celého objektu.

Prvořadé je posouzení odborníkem

Ať už je účelem zásahu nové využití budovy, opravy méně narušené konstrukce, nebo rozsáhlá rekonstrukce, vždy by měl řešení navrhnout odborník na základě analýzy stavu klenby a všech sil, které na ni působí. Zejména se jedná o statické posouzení konstrukce, při níž se zjišťuje tlaková a tahová síla v cihlovém zdivu. Každá klenba má totiž jiný tvar, rozpětí i zatížení, různé jsou příčiny její poruchy. Zvolené metody oprav by měly co nejméně narušovat historickou hodnotu stavby.

Základní druhy oprav

Na úvod je nutné zdůraznit, že opravy se provádějí výhradně v již zastřešených a chráněných objektech, aby nebyly klenby nadále vystaveny destrukčním povětrnostním vlivům.
Když je klenba ohrožena rozjížděním zdí, je nutné přistoupit ke stažení ocelovými táhly. Umísťují se do stropu či nad konstrukci klenby, mohou být také protaženy obvodovými stěnami a ukotveny na jejich vnějších stranách ocelovými deskami. Pokud by táhla pod klenbu překážela, je možné zvolit variantu opěrných pilířů vně stavby nebo zabudování tzv. neviditelných klenbových kleští. V nezbytném případě lze použít železobetonový věnec na rubu klenby.
K osvědčeným metodám zpevnění klenby patří helikální (šroubovité) výztuže, které se vlepí do předem vyfrézované drážky ve zdivu. Pro fixaci se používá tixotropní kotevní vysokopevnostní malta, jejíž vlastnosti odpovídají nárokům sanace lépe než beton.
Řešení ve formě nabetonované skořepiny na rub klenby nebo její zalití betonem může vést k nevratnému poškození klenby.

V případě rozsáhlé rekonstrukce, kdy se musí přistoupit k rozebrání klenby, je nutné cihly odebírat postupně ve všech klenebních polích. Kdybychom rozebrali nejprve jedno pole, mohlo by dojít k posunutí nosníku a následně ke zřícení polí sousedních.
Pokud se i po opravě nedoporučuje klenbu zatěžovat, je třeba v případě zobytnění vyššího podlaží nad ní vystavět samostatný nosný strop.
Výměnu poškozené cihly nebo náhradu chybějící provádíme tak, že porušenou cihlu na rubu klenby vyjmeme, okolí očistíme od staré malty, zvlhčíme sousední cihly a mezi ně vložíme cihlu novou, kterou zajistíme dřevěnými klínky. Abychom zabránili vytékání malty ze spár, podložíme dozdívanou část zespodu prkénkem, které podepřeme sloupkem. Je-li mezi prknem a klenbou vůle, podložíme ho klínkem. Teprve potom spáry zalijeme maltou. Po jejím zatvrdnutí odstraníme klínky držící cihlu a otvory po nich zalijeme řídkou maltou. Prkénko odstraníme až po zatvrdnutí malty. Obdobně postupujeme při vyplňování menších trhlin ve spárách.
Je-li strop opatřen omítkou, která vykazuje trhlinky, přeštukujeme ho.

Text: Zuzana Ottová
Foto: František Vaňásek a Shutterstock