U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Oprava roubené chalupy
Kategorie: Stavba | Autor: ing. arch. Jan Pešta
KROK ZA KROKEM (1)
Bude to znít skoro jako pohádka. Na počátku byl jeden roubený dům. Jeden z mnoha, které dosud zdobí vesnice mezi Bělou pod Bezdězem a Mšenem. Postavili ho na konci 18. století. Laboratorní analýza vzorků dřeva – tzv. dendrochronologie – ukázala, že dřevo na stavbu bylo káceno roku 1786.
Na první pohled ten dům nevypadal špatně. Pěkná patrová chalupa na kraji malebné vesničky, obklopená rozlehlým sadem. Ale druhý pohled tak optimistický nebyl. Předchozí majitel se k domu nechoval právě nejlépe. Na střeše byl vlnitý eternit, štít byl vyskládán z tenkých palubek (za oběť mu padly i oba kabřince). Polovina štítové stěny byla “sežraná” dřevokazným hmyzem. Tomu nezabránila ani hutná vrstva jakéhosi černého nátěru, připomínajícího ze všeho nejvíce asfalt. V přízemí byla vyříznutá nevzhledná široká okna, a to nemluvíme o interiérech. Do světnice byla vestavěná (naštěstí nedokončená) koupelna.
Přání nových majitelů bylo jasné. Na-vrátit domu přívětivou tradiční tvář, ovšem při zachování současných standardů. Obdobně zněl i požadavek památkářů – dům je totiž chráněnou kulturní památkou a navíc ještě leží v památkové zóně. Názory majitelů, projektanta, památkového architekta i realizační firmy se naštěstí příliš nelišily a oprava domu mohla začít.
Pojďme nyní sledovat příběh rekonstrukce našeho domu krok za krokem. Jen občas si kvůli nějakému detailu “odskočíme” podívat se i na jiné stavení.
Ruční opracování dřeva
Než se dostaneme k rekonstrukci domu, musíme si samozřejmě připravit to nejdůležitější. Totiž stavební dřevo. V minulosti se na stavbu roubených domů používal výhradně materiál z místních zdrojů. Nejčastěji to byla jedle, borovice, v nížinných oblastech dub. Smrky byly velmi vzácné a objevovaly se jen v horách.
Kmeny na stavbu srubu musely být napřed opracovány na trámy. Řezání na pile nebylo tak běžné a používalo se spíše k výrobě prken a fošen. Trámy z čerstvě pokáceného dřeva se proto opracovávaly výhradně ručně, sekerami. Tesaři používali dva odlišné postupy. Při prvním, tzv. “nízké práci”, měli trám uchycený na nízkých podložkách a osekávali jej shora širočinou.
Obvyklejší byla ovšem “vysoká práce”, kdy je trám osazen na kozách. První etapou je tzv. “šnoření”. Tesaři si nejprve na kmen vynesli pomocí šňůry čáry, značící budoucí hrany trámů. Do kmenu mezi čárami pak vysekali mělké kolmé záseky – “záruby” a nakonec na všech stranách postupně odtesávali krajiny mezi záseky až do podoby konečného hranolu. Při pozornější prohlídce starých roubených domů objevíme stopy použití tesařských seker – “rukopis” starých mistrů tesařů.
Při opravě památkově chráněných roubených chalup možná uslyšíme požadavek na použití ručně opracovaného dřeva. Má totiž proti “chlupatému” řezivu své nesporné výhody. Kromě přirozené krásy ruční práce je to především jeho trvanlivost. Sekera totiž “klouže” po přirozených prasklinách a netrhá vlákna dřeva jako pila. Povrch dřeva je proto hladký a odolný proti vlhkosti i škůdcům.
Jak ale v dnešní technické době získat sekerou opracované dřevo na opravu roubeného domu? Možností je několik. Naštěstí již u nás opět fungují tesařské party, které si zakládají na poctivé ruční práci a osekat ručně trám pro ně není žádný problém. Nevýhodou ovšem může být vyšší cena, kterou je kvalita jejich práce vykoupena. Ta však může být částečně kompenzována např. státním příspěvkem na obnovu památky.
Existují ale i další přijatelné možnosti, i když už ne tak “poctivé”. První je dodatečné opracování povrchu normálních řezaných trámů tesařskými sekerami. Při troše snahy je lze zvládnout i svépomocí. Jde ovšem, zejména při použití staršího vyschlého dřeva, o práci značně namáhavou.
Další prověřenou možností je opracování povrchu řeziva jinými tesařskými nástroji. Při opravách roubených domů se osvědčil především poříz a “uběrák” – hoblík se širším kulatým želízkem. Ten zanechává charakteristické miskovité zářezy, které se podobají stopám sekery. Výsledek se nakonec může po vizuální a hlavně funkční stránce vcelku věrohodně přiblížit ručně opracovanému dřevu.
***
1 Chalupa před zahájením opravy
2 Příklad opracování trámu – “nízká práce” (trám je uchycen na nízkých podpěrách)
3 Příklad opracování trámu – “vysoká práce” (trám je na kozách, na boční straně jsou patrné příčné záseky – záruby, mezi nimiž se pak širočinou odsekávají krajiny)
4 Charakteristický “miskovitý” povrch trámu, opracovaného tesařskou sekerou
5 Stěny roubeného domu se stopami tesařského opracování: červené trojúhelníčky ukazují na zbytky příčných záseků (zárubů), mezi nimiž se pak odsekávala krajina
6 Různé druhy tesařských seker
7 Tesař pan Růžička při práci. I takto složité detaily s vysokými nároky na přesnost lze vytvořit pouze sekerou
