Okna, okenice, mříže

Okna, dveře, vrata, dveřnice a okenice, mříže – to vše jsou výplně otvorů. V tomto článku se budeme věnovat oknům, okenicím a mřížím.

Do roubenek patří špaletová okna, v dolní části domu větší, v horní části menší

Okna, se kterými se pravděpodobně nejčastěji setkáme, jsou z 19. století až začátku 20. století a jsou to typická, tzv. špaletová okna. Venkovní rám je vsazen ve vnějším líci fasády a křídla se otevírají ven, křídla vnitřního okna se otevírají dovnitř. Okenní nika (tj. výklenek) bývá u zděných stavení zaklenuta. Vnitřní parapety bývají omítkové nebo ze silného prkna. Okna jsou většinou dvoukřídlá, dělená na šest nebo osm dílů. Někdy mají malé větrací křidélko. Menší okna mohou být i čtvercová, dělená křížem na čtyři tabulky, jednokřídlá.

Šestitabulková zaklenutá okna s barevným orámováním sluší každé chalupě

U starších oken (baroko, klasicismus) se používaly tzv. rohovníkové závěsy z ploché kované pásoviny přitlučené hřeby v každém rohu z vnějšku křídla, nasazené na kovaném trnu v rámu. Novější závěsy pak byly protáhlé a na každém konci měly kuličku (ty se již v 19. století vyráběly sériově). Jednoduché okno se zavírá na obrtlíky, v otevřené poloze se zachycuje háčky. Někdy je kování mosazné.

U bohatších domů může pak být i složitější dělení, například ve spodní části dvě křídla (šesti-osmitabulková) a v horní části domu větrací křídla (jedno-dvoutabulková), profilace někdy velmi bohatá s vyřezáváním.

Okna z 1. poloviny 20. století se již otevírají dovnitř a dělení i profilace je jednodušší. Přesto stále ještě mají určitou estetickou kvalitu. Ve 2. polovině 20. století se již vzhled oken zhoršuje a jejich dělení zjednodušuje, nejčastěji používaným typem je trojdílné (někdy dvojdílné) okno.

Jaká okna volit?

Řada výrobků na současném trhu vypadá bohužel leckdy ještě hůře. Největším problémem dnes je z vnějšího líce plochý profil okenního křídla, takže pohledově působí na starém domě velmi masivně. Nepěkně vypadají též různé dělicí lišty (zlaté apod.), které jsou naopak příliš subtilní a z nevhodného materiálu. Snad nejhorším řešením je okno bez dělení. Okna chalupy pak jakoby oslepnou. Nemalým problémem je otevírání oken. I pěkné okno může vizuálně zkazit novodobý způsob otevírání, například vyklápění.

Nevhodné novodobé okno

Jak si tedy správně vybrat ze současné nabídky? Desítky typů oken plastových, kovových, dřevěných (tzv. eurookna) se nabízejí i do památkových objektů. V podstatě je to však jednoduché, i když se to někomu může zdát radikální. Do historického domu se nehodí téměř žádný ze současných, jinak jistě kvalitních typových výrobků. Aby byl výsledek skutečně dobrý, musíme okna nechat vyrobit na zakázku.

Přitom panuje pověra, že dřevěná okna od truhláře jsou dražší než třeba plastová. Každý truhlář má samozřejmě jiné ceny, ale většinou opak je pravdou, nebo jsou ceny srovnatelné. Některý truhlář je schopen vyrobit kopii podle starého okna, někdy má dokonce ještě doma staré frézy po svém pradědovi; jinému se musí udělat podrobný výkres profilace a trochu pohlídat výrobu. Takového truhláře, který tvrdí, že „už se to nedělá“ a nutí vám eurookno, pak neberte vůbec.

Dokonalé utěsnění může být na závadu

Jak již pravidelný čtenář těchto článků ví, co je nové, nemusí být nutně lepší než staré. Lidé se špaletových oken zbavují například proto, že netěsní. Paradoxně však není dobré, když okna těsní zcela dokonale. Například u některých typů plastových i nových dřevěných oken dochází k tomu, že místnosti jsou tak těsně uzavřeny, že začnou plesnivět. Novější typy oken proto mají větrací štěrbiny… A jsme opět u ne zcela dokonale těsnícího starého okna – efekt je nakonec stejný. Samozřejmě nesmí domem profukovat průvan a okenní křídla musejí jít otevírat bez námahy.

Typický chalupářský model s vnějšími křídly s větracím okénkem. Vnitřní křídla se můžou na léto vysadit

Někdy je úprava křídel nutná (přihoblování, někde nalepení těsnicí lišty); především vnitřní okno musí být dokonale utěsněno, aby se skla nerosila. Pak izolují tepelně i akusticky stejně jako okno s izolačním dvojsklem, i když vnější křídla samozřejmě více trpí povětrností, a projeví se to na jejich trvanlivosti.

Je také možné nechat si vyrobit okno historického dělení, ale s dvojskly. Aby vypadalo skutečně dobře, musíme zachovat co nejvíce původní profilaci, i když bude díky dvojsklu profil trochu širší.

Špaletová okna mají tu vlastnost, že se venkovní křídla mohou v zimě rosit. Dobrá zpráva pro milovníky rostlin – v prostoru mezi okny se po většinu roku (kromě mrazů) výborně daří pokojovým i balkonovým rostlinám, neboť zde mají dostatek vlhkosti i světla.

Okno s vloženou mříží z pásoviny je dobrým řešením dodatečného zabezpečení domu

V některých domech se zachovaly vnitřní okenice. Bývají kazetové nebo svlakové, i z jedné strany pobité plechem, zavírají se na svislé zástrče. Někdy se každé křídlo ještě dělí na poloviny, takže se úhledně složí ke stěně.

Mříže nevadí

Některé domy měly v oknech mříže. Ať již to jsou bohatě zdobené barokní mříže v oknech fary, mříž z nýtované pásoviny z 19. století či zcela prostá mříž ze dvou provlečených prutů v kamenném okénku chléva roubenky, většinou bývají v dobrém stavu, rezavé pouze na povrchu. Vždy stojí za to je ponechat na místě. Většinou postačí očistit je drátěným kartáčem a napustit grafitovou fermežovou barvou.

Kopie mříží z nýtované pásoviny jsou dobrým řešením pro dodatečné zabezpečení objektů. Lze je vložit buď mezi okna (u špaletových), nebo na vnější stranu okna (pokud se křídla otevírají dovnitř) a natřít je třeba bílou krycí barvou, aby byly méně výrazné. Je to pěkný a funkční prvek.

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ

FOTO: ATELIÉR GIRSA AT, MARTINA LŽIČAŘOVÁ A PAVEL VESELÝ

Okna, okenice, mříže