U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
OHRADNÍ ZDI
Kategorie: Stavení | Autor: Jan Pešta
ARCHITEKT
Ohrazování pozemků okolo obydlí a zahrad patří k nejstarším projevům lidské činnosti v krajině.
Doklady stavby plotů či ohrad jsou známé již z pravěkého období. Ohradní zdi a ploty měly v minulosti kromě prostého vymezení pozemků také zajistit ochranu majetku před nevítanými návštěvníky, případně chránily soukromí usedlosti před zraky kolemjdoucích. Z archeologických průzkumů zaniklých středověkých vesnic Svídná na Slánsku a Mstěnice u Rouchovan je zřejmé, že kamenné, nasucho skládané ohradní zdi byly ve středověku běžnou součástí sídel a krajiny. V mnoha kamenitých oblastech (například na Sedlčansku, v okolí Milevska, na Českokrumlovsku či v Podšumaví) tvoří dodnes velmi výraznýprvek, který se výrazně podílí na vzhledu krajiny a vesnic a vtiskuje jim specifický starobylý ráz. Proti očekávání ohradní zdi dříve bývaly poměrně nízké, brány a vjezdy z nich pak vystupovaly jako samostatné převýšené bloky. Kromě vlastní zastavěné plochy usedlostí vymezovaly ohradní zdi také zahrady, pastviny, případně lemovaly cesty v polích a lukách. Ohradní zdi byly průběžně stavěny a opravovány z materiálu dostupného v nejbližším okolí. Proto se téměř nevyskytují v regionech s nedostatkem vhodného kamene. Výjimkou jsou níže položené oblasti Moravy a jižního Slovenska, kde bývaly lepeny ze zvláštních nepálených cihel, tzv. válků. Na většině území Čech jsou ale obvyklé zdi, postavené z kamenů posbíraných v nejbližším okolí, tedy na polích a v zahradách. Menší kameny bývaly umísťovány do běžného zdiva, zatímco větší kameny zajišťovaly nároží či jinak exponovaná místa. Zvláště působivé podoby nabyly ohradní zdi postavené z velkých žulových balvanů. V pískovcových oblastech se ohrazení stavělo z pravidelných kvádrů, tzv. “štuků”, v krajích s výskytem opuky či méně kvalitního pískovce zase ze štípaných kvádříků. Převážně jihočeskou specialitou byla ohrazení předzahrádek, často dekorativně vyzděná z cihel či dokonce ze zvláštních keramických tvarovek. Ohradní zdi usedlostí z mladšího období mohly být různě architektonicky členěné, s pestrou škálou omítkového dekoru. Vrchní partie ohradních zdí bývala někdy chráněna proti působení povětrnosti. Zídky mohly mít korunu vyskládanou tak, že tvořila šikmou stříšku – buď ukloněnou na jednu stranu, nebo oboustrannou. Takto upravená koruna bývala ještě často pokrytá taškami, prejzy, cihlami či plochými kameny. Někdy byly ohradní zdi (často kombinované s roubeným hrazením) opatřené dokonce samostatnou šindelovou stříškou. Starobylou úpravou (dnes již velmi vzácnou) bylo pokrytí koruny zdí šikmo kladenými drny, které se vzájemně překrývaly. Není bez zajímavosti, že vegetační kryt je schopen velmi účinně zadržovat srážkovou vodu. V poslední době se proto drnem často osazují nezakryté kamenné zdi při opravách zřícenin hradů či městských hradeb.
____________________
Rady pro opravy
Opravy kamenných ohradních zdí – zpravidla přezdění rozvalených úseků či rozvolněné koruny s vyplavenou maltou – by měla co nejvěrněji vycházet z poznání charakteru starého zdiva. Měli bychom tedy pokud možno použít stejný materiál (který se obvykle nachází v dosahu). Práce s kamenem, zejména s většími kusy, ale není nikterak jednoduchá. Napodobit zednický “rukopis” našich předků a vytvořit trvanlivé dílo třeba i bez použití malty vyžaduje jisté úsilí a trénink. Rovněž při rozhodování o způsobu ochrany koruny zdiva bychom měli vycházet z dochovaného stavu, případně z analogií v nejbližším okolí. Nízkou vegetaci na koruně zdiva je možné ponechat – pokud svým kořenovým systémem neprorůstá do hloubky zdiva. Dřeviny je ale lepší odstranit, neboť větší kořeny mohou způsobit poškození zdi.
