U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Od hlíny k betonu
Kategorie: Zvláštní nabídka | Autor:
Nejstarším typem podlahy ve venkovských stavbách na našem území byla udusaná hlína. Hliněné podlahy se používaly nejen v síních domů a v hospodářských prostorách, ale i v obytných světnicích. Někdy se na ni přidávala “stěrka”, předchůdce pozdějších betonových podlah. Jejímž základem byla řídká hlína, podle potřeby smíchaná s kravským trusem. Hliněné podlahy byly zcela běžné do konce 18. století. Součástí jejich pravidelné údržby bylo kropení, případně sezónní vystýlání slámou či chvojím. Teprve v 18. století se ve světnicích se začaly objevovat podlahy dřevěné, sestavené hoblovaných prken. S nástupem klasicismu se i zde začaly pokládat kamenné dlažby. Používal se vždy materiál z místního zdroje. Vedle kamenných se dělaly také podlahy keramické. Kromě běžných cihel (položených buď “parketovitě” nebo “do vazby”) to byly různé formy cihelných dlaždic. Ke konci 19. století byly i na venkově k vidění kameninové dlaždice, často s vícebarevným vzorem, plasticky imitujícím mozaiku. Až v první třetině 20. století se objevují také lacinější cementové dlaždice s barveným povrchem a podlahy s broušeného umělého kamene. Půvabné kamenné či cihelné dlažby se v mnohé venkovské chalupě dochovaly dodnes. Často ale trpí pod neprodyšnými a nevzhlednými pokryvy z lina či dokonce z betonu. Tato úprava je sice méně náročná na údržbu, ale jinak přináší jen problémy v podobě vlhkých stěn a plísní, zejména málo větraných prostorách, o estetickém znehodnocení interiéru nemluvě.
