U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Ochrana vstupu do domu (II.)
Kategorie: Stavba | Autor: Martin Čerňanský
Minulý příspěvek jsme věnovali regulačním kritériím přístaveb, která měla za úkol vymezit co nejméně rizikové formy dodatečně budovaných zádveří. Pozornost přitom byla zaměřena především na definici jejich geometrického tvaru. Dnes si připomeneme rozdílné varianty řešení ochrany vstupu v závislosti na charakteru zástavby a regionální příslušnosti objektu. Pozornost zaměříme na dřevěnou, převážně roubenou vrstvu zástavby.
S ohledem na terminologické prolínání a překrývání si v úvodu zopakujme alespoň základní pojmy:
Zápražím rozumíme zpevněný komunikační pruh podél vstupního průčelí domu, krytý přetaženou střešní konstrukcí. Zápraží je charakteristické zejména pro starší dřevěnou vrstvu zástavby, přičemž původně zcela neohraničená plocha se později stává základem vývojově mladších variant ochrany vstupního prostoru. Závětří již představuje ohraničený prostor, chráněný shora a z jedné nebo několika stran. Vstupní část však zůstává nadále otevřená do volného prostranství, s nímž závětří sdílí stejnou exteriérovou teplotu a vlhkost. Právě z tohoto pohledu můžeme do uvedené kategorie zařadit i různé varianty zápraží opatřeného zábradlím atd. Zádveřím rozumíme zcela uzavřený prostor, vyznačující se samostatným tepelně-vlhkostním režimem oproti klimatickým poměrům v exteriéru. Zádveří je charakteristické pro dodatečné uzavření některé z historických variant ochrany vstupního prostoru, stejně jako pro mladší přístavby k tradičním objektům bez jakékoliv původní ochrany vstupu. Zcela běžným se zádveří stává u novostaveb.
Domy se zápražím, pavlačovým zápražím nebo podsínkem
Za základní ochranu vstupního prostoru můžeme u starší a přízemní dřevěné zástavby zcela nepochybně považovat překrytí zápraží přetaženou, resp. nesymetricky nasazenou střešní konstrukcí. S výhodou je přitom využito stropních trámů, které jsou vyloženy před vstupní průčelí domu. Obdobná situace v podstatě nastává i u domu patrového, kde vyložené stropní trámy současně tvoří konstrukci pavláčky kryjící prostor zápraží. Tradiční nesymetricky nasazená střecha se tak ocitá o patro výše, kde zakrývá plochu pavlače.
Již v případě přízemní zástavby můžeme sledovat náznak postupného uzavírání vstupního prostoru. Příkladem je pavlačové zápraží se sloupky a zábradlím, ovšem ještě bez zasklení. Zábradlí plní výhradně ochranou a vymezující funkci a až později se stává základem častých zádveří uzavřených lehkou dřevěnou konstrukcí. Plná nebo vyřezávaná prkna zábradlí jsou připevněna k vodorovným trámkům, které jsou ukotveny mezi sloupky. Sloupky, často profilované, jsou postaveny na zápraží a připevněny k vyloženým stropním
trámům nebo trámu okapovému. Setkat se můžeme i s variantou bez zábradlí – pouze se sloupky (např. Náchodsko), stejně jako s plným uzavřením štítových čel zápraží (např. Šumpersko). Zcela uzavřenou variantu předchozího řešení pak představuje podsínek – krytá chodba situovaná při vstupním podélném průčelí (případně i dalších stěnách). Základem jsou opět sloupky, které spolu s vodorovnými prvky tvoří rámovou konstrukci. Nosná rámová kostra je pobita prkenným bedněním. Zcela krytý vstupní prostor nalezl uplatnění především u mladší zástavby ve výše položených oblastech, vyznačujících se drsnějšími klimatickými podmínkami (Těšínské Slezsko, východní Morava). Z tohoto důvodu sloužil podsínek rovněž ke skladování i úschově předmětů, stejně jako mohl být využíván pro hospodářské provozy (chlévky) bez nutnosti opouštět v tuhých zimách stavení.
Domy s podsíní u vstupu
Podsíní obecně rozumíme volný nezastavěný prostor na části půdorysu přízemí, nad kterým se nachází patro nebo půda. Z hlediska statického jsou vždy doprovázeny nosnými podporami, vynášejícími právě obvodové stěny patra nebo konstrukci střechy. Rozeznáváme přitom čelní podsíň (pod předsazeným patrem nebo jen štítem – východní Čechy, městská architektura s podsíňovými domy) nebo boční podsíň (pod krátkým kolmým křídlem – severní Čechy, střední Morava). Právě boční podsíň slouží rovněž k ochraně vstupu do venkovského domu, vymezeného výše uvedenými podporami. U dřevěné zástavby jsou to především náročně profilované sloupy, propojené s vodorovnými trámy systémem šikmých páskových vzpěr. Regionálně přitom můžeme rozlišovat krátké kolmé křídlo, v jehož podkroví je umístěna obytná místnost (tzv. křížová světnička – Podkrkonoší), nebo křídlo, v jehož horní části je umístěna sýpková komora (tzv. žondr – malá Haná).
Tolik ke dřevěným stavbám venkovského domu. Vynechat samozřejmě nemůžeme ani stavby zděné, vyznačující se rovněž regionálními variantami ochrany vstupního prostoru. Nad jejich řešením se proto budeme zamýšlet příště.
O autorovi| Martin Čerňanský, www.lidova-architektura.cz
Popisy k obrázkům
1 Účelně řešený nevelký vstupní prostor vymezený přesahem střechy chrání chalupu před chladem a pěknou roubenou část nechává volnou
2 Přesah střechy nad zápražím umožňuje nezbytné provozní spojení mezi obytnou a hospodářskou částí venkovského domu. Proto je důležité i vhodné zpevnění komunikačního pruhu, vyspádované směrem od základů objektu
3 Pohled do krytého prostoru pavlačového zápraží, jehož základem jsou profilované sloupky postavené mezi zpevněnou plochu a střešní konstrukci. Spodní část je opatřena plným zábradlím
4 Význam krytého zápraží nabýval na aktuálnosti především v prostředí s drsnějšími klimatickými podmínkami. Přesah střešní konstrukce do určité míry chránil i důležitý komunikační pruh před nadměrnou sněhovou pokrývkou
Autor fotografií: FOTO AUTOR A IVAN TICHÝ
