U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
OCHRANA DŘEVĚNÝCH STAVEB
Kategorie: Stavba | Autor: rb
Dřevo je materiál velmi krásný a dobře opracovatelný. Vyznačuje se výhodným poměrem mezi vlastní váhou a pevností, díky čemuž je i vynikajícím konstrukčním materiálem.
Podaří-li se nám vytvořit pro dřevěné stavby potřebné podmínky a zajistit dostatečná opatření proti nepřízni povětrnosti, dřevokazným houbám, škůdcům a také ohni, není důvod proč likvidovat staré a obávat se výstavby nových chat, chalup a domků z tohoto příjemného materiálu.
Malé ohlédnutí
Zpočátku ničím neošetřené konstrukce často podléhaly ohni, a tak se koncem 18. a počátkem 19. století začaly opatřovat vápennými nátěry. Majitelé roubenek tak reagovali na protipožární nařízení, která zakazovala novou výstavbu objektů ze spalných materiálů. Nabílené stavby se alespoň vzhledem k “nespalným” přibližovaly. Vápenná vrstva navíc vytvářela bariéru proti napadení dřevokazným hmyzem a houbami a izolační vrstvu proti kondenzující vlhkosti. Vápno totiž mění pH povrchu dřeva na hodnoty pro plísně a houby nepříznivé. Ty mají v oblibě reakci slabě kyselou až neutrální. Dezinfekční účinek vápna však trvá jen do jeho přeměny na neutrální uhličitan vápenatý (řádově měsíce podle obsahu CO2 v okolní atmosféře). Pak je nutná obnova. Ze stejného důvodu se dřevostavby opatřovaly jílovou mazaninou. V normálním klimatu absorbuje vlhkost, dobře vysychá a chrání dřevo před občasným zatečením. Pro její uchycení bývalo roubení hustě obito dřevěnými kolíčky (nepleťme si otvory po nich se šachtami vyvrtanými dřevokazným hmyzem). Nová hliněná směs se zpravidla dobře spojí s okolními plochami, zvláště přidáme-li trochu vápna. Mírně narušený povrch mazaniny lze stabilizovat opakovaným nátěrem řídkým hliněným pačokem. Pozor však na stavby, do nichž dlouhodobě zatékalo – v nich kožich naopak vlhko uzavřel. Udržuje také v konstrukci stálou teplotu a vytváří příznivé podmínky pro dřevokazný hmyz.
Počasí a obklady
V exponovaných polohách, zejména v horském prostředí a na západních štítech budov, se chránily roubené a hrázděné stavby obkladem z prken, šindelů, břidlice, případně eternitu. Proti vlhkosti a chladu je to opatření velmi účinné (pozor však na dřevokazný hmyz, jenž se za ním může skrýt). Nejčastěji šlo o svislé bednění z co nejširších prken, jejichž spáry se kryly plochými lištami se zkosenými hranami. Mívaly regionálně různou barevnost, kterou by měli majitelé tradičních chalup dodržet. Nevhodné je v takových místech bednění odstraňovat a roubení opatřovat tmavými nátěry s bílými spárami. Nezapomeňme, že naši předkové dávali přednost veselejším barvám. Vodorovné bednění stěn se provádělo pouze v jedné rovině s prkny těsně přiléhajícími nebo propojenými drážkou. Vodorovné bednění stěn se vzájemnými přesahy je v našem venkovském prostředí cizorodé. Nepřesvědčivě a kýčovitě vyhlížejí i některé stavby obložené prkny imitujícími roubení (jde zejména o detaily nároží). Ochrana konstrukcí dřevěnými obklady je samozřejmě aktuální i u současných staveb. Logicky jde opět o klimaticky exponovaná místa, ale také o zateplení chat a domků ve snaze snížit jejich energetickou náročnost. Obklad však nesmí být neprodyšný, popřípadě musí být umožněno jeho odvětrávání a kontrola podkladu.
Nátěry – čím a proč?
V minulosti se konstrukční dřevo většinou nenatíralo. Působením povětrnosti se jeho barva změnila v šedou. Postupem času se však opatřovalo nátěry, které je měly chránit právě proti vlhkosti a slunečnímu záření. Některé měly i sanační a konzervační účinky. O funkci vápenných nátěrů jsme se zmínili úvodem. Od poloviny 19. století se k impregnaci dřeva, které je v přímém styku se zemí anebo je vystaveno povětrnosti, používalo také karbolineum (karbolka). Jde o produkt získaný destilací kamenouhelného dehtu, který se vzhledem k jeho karcinogenním účinkům již nedoporučuje. Pro ošetření stavebního materiálu tlakovou impregnací dnes výrobci užívají prostředky, v nichž mají fungicidní účinek ionty mědi, chromu a boru, neměnící vzhled a vlastnosti dřeva. Například surovina pro výstavbu srubů, jaké nabízí firma OK Pyrus, je opatřena trojím vysokotlakým nástřikem se širokým spektrem účinnosti proti dřevokazným organizmům (jeho součástí jsou i složky na protipožární prevenci). Po vyschnutí stavby doporučuje jeho ředitel ing. Otakar Koudelka opatřit vnější plášť lněnou fermeží (dřevo v interiéru včelím voskem). Odborníci doporučují také bezbarvé lazury, jichž je na našem trhu takový výběr, že je vzhledem k rozsahu nelze uvádět.
Ochrana před požárem
Obávanou vlastností dřeva je jeho hořlavost. Při teplotě 260 až 290 °C
začíná samovolně hořet. I když je to poměrně nízká teplota, je dřevo na stavbách z hlediska následné protipožární odolnosti vhodnější než například ocel a hliník. Požární odolnost stropů a trámů je vyšší než stropů hurdiskových. Ne kvůli keramické tvárnici, ale kvůli železným nosníkům, které když se ohřejí na určitou teplotu, ztratí pevnost a strop se zřítí. A beton se zase bortí. “Dřevěný dům,” podotýká ing. Václav Záruba z Královéhradeckých dřevařských závodů s humorem, “necháme dohořet, zameteme a postavíme nový. Při požáru se neudusíme jedovatými plyny, jako když hoří umělé hmoty. Kdežto zděný dům? Co nezničí oheň, zničí hasiči. Zbudou vám ohořelé zdi – a co s nimi? Lidé si často neuvědomují, že z trámu odhoří přibližně centimetr za minutu. Než přehoří celý, trvá to třeba hodinu (takže lze vše živé a cenné vystěhovat). Dřevo při požáru totiž uhelnatí a zuhelnatělý povrch izoluje středové části dřevěných prvků. To ovšem neznamená, že bychom mohli podceňovat protipožární předpisy.” Hořlavost dřeva lze zmírnit ochrannými zpěnitelnými nátěry. Jsou používané ovšem jen v místech ohrožení, protože zpravidla mění vzhled dřeva. Jde o nátěry, které při vysoké teplotě rychle expandují a karbonizují a vytvářejí tak vrstvu tepelně stabilní uhlíkaté pěny, která má tepelně izolační schopnost a zabraňuje přístupu vzdušného kyslíku k povrchu materiálu. Lze použít tuzemský výrobek Pyronit 15, další se dovážejí většinou z Německa (Flamgard, Promadur, Pigrolan, Dilutin Brandschutz, H.C.A.) Tyto nátěry zvětšují svůj objem až 50x a vzniklá pěna má tloušťku několik centimetrů. Účinnost takových přípravků je ovšem pouze dočasná, je třeba je obnovovat.
Podle metodik Státního ústavu památkové péče a Společnosti pro technologii ochrany památek
***
PREVENCE JE DŮLEŽITÁ
Nejlepší ochranou dřeva je jeho optimální použití a správné zabudování ve stavbě. Nebezpečím pro dřevostavby jsou: samotná hygroskopicita použitých materiálů, prostup vodní páry a její kondenzace uvnitř konstrukcí, zatékání srážkové vody, vzlínání zemní vlhkosti, různé havárie atd. Dřevěné konstrukce a prvky by měly být uloženy způsobem, který zaručuje volné proudění a výměnu vzduchu (nezaslepovat jakékoli větrací otvory, nepřekrývat dřevěné podlahy neprodyšnými krytinami apod.!). Je třeba rovněž snažit se zabránit možnému lokálnímu zatékání srážkové vody, omezit místa kondenzace vzdušné vlhkosti a izolovat stavby proti té vzlínající zemní. Počítejme s tím, že v dřevěných zastřešených prostorech se v průběhu roku obvykle pohybuje vlhkost v rozmezí od 16 – 17 % (krovy, střešní vazby, pláště) do krizových 20 % v místech kontaktu dřeva s neizolovaným vlhkým zdivem, se zemí, při zatékání dešťové vody atd. Prevence je významná i v protipožární ochraně. Jejím cílem je zabránit vzniku požáru a vytvořit podmínky pro jeho rychlé uhašení. Samozřejmým požadavkem je odstranění všech závad (jde například o vyspravení porušených sopouchů komínů, opravu vadné elektrické instalace apod).
TŘÍDY OHROŽENÍ ZABUDOVANÉHO DŘEVA
Třída ohrožení 1 – dřevo v interiéru staveb, pod střechou, bez kontaktu se zemí, trvale suché, vlhkost dřeva max. 20 %, požadovaný typ ochrany IP;
Třída ohrožení 2 – dřevo bez styku se zemí, zcela chráněné před povětrností a vyluhováním vodou, je možné přechodné navlhnutí, vlhkost dřeva občasně vyšší než 20 %, požadovaný typ ochrany IP, FB (B, P);
Třída ohrožení 3 – dřevo vystavené vlivu povětrnosti, ale bez přímého a trvalého styku se zemí, vlhkost dřeva často vyšší než 20 %, požadovaný typ ochrany IP, FB (B, P), D;
Třída ohrožení 4 – dřevo ve styku se zemí nebo sladkou vodou, vlhkost dřeva je trvale vyšší než 20 %, požadovaný typ ochrany IP, FB (B, P), E.
(Podle ČSN 49 0 600-1 z roku 1997; písmena charakterizují
typ označení ochranných prostředků, pod jakým je zakoupíte)
Související právní předpisy
ČSN EN 335-1,2 Trvanlivost dřeva a materiálů na jeho bázi. Definice tříd ohrožení biologickým napadením.
ČSN 49 0600 Ochrana dreva. Základné ustanovenia.
ČSN 49 0600-1 Ochrana dreva. Základné ustanovenia. Chemická ochrana.
Doporučená literatura
Ochrana dřeva ve stavbě (ABF 1998)
Principy péče o lidé stavby (SÚ památkové péče 1999)
Metodika ochrany dřeva (SÚ památkové péče 2000)
Ochrana dřeva (Grada publishing 2001)
