U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
OBNOVENÁ SLÁVA JIŘIN
Kategorie: Zahrada | Autor: ING. IVAN DVOŘÁK
Okolo roku 1784 objevil tehdejší ředitel mexické botanické zahrady V. Cervantes rostlinu, kterou poslal do Madridu. O sedm let později dostala jméno Dahlia pinnata. Byla to první jednoduchá tmavě červená jiřina.
Za dalších patnáct let přivezl do Německa jiřiny Humboldt a pojmenoval je Georgina variabili. Než se dohodl s botaniky ve Španělsku, jaké jméno má této rostlině patřit, rozšířil se název Georgina = jiřina po celé německy mluvící části Evropy a po uznání jména Dahlia jako jediného správného pro botaniky zůstal v obecném pojmenování.
Šlechtění jiřin se chopili Angličané, Němci, Francouzi. Po roce 1830 se pořádaly po celé Evropě jiřinkové výstavy. Jedna hlízka novinek stála 100 – 150 tolarů, ve Francii zaplatil milovník těchto rostlin za záhon s novinkami sedmdesát tisíc franků. Údajně se krása rostlin platila i démanty.
Jiřinkové slavnosti v Čechách
V Čechách bylo centrum šlechtění v Dašicích, Skaličce, České Skalici a Hradci Králové. Zde se také konaly výstavy. Národní buditelé dávali odrůdám tradiční česká jména, pěstovaly se například jiřiny se jmény Vlasta, Božena, Přemysl, Jiří, Žižka, prof. Klicpera. S výstavami byly spojeny jiřinkové slavnosti, plesy, jichž se účastnila honorace z celých Čech. Staly se podzimní oslavou českého národního obrození. Od roku 1841 se výstavy jiřin konaly i v Praze.
V dalších padesáti letech upadla rostlina v zapomnění. Po roce 1870 se do Evropy dostala nová berevná varieta jiřiny a květinářské firmy ji znovu vzali na vědomí. Již nikdy nedosáhla své minulé slávy, ale stala se nepostradatelnou rostlinou do zahrady i do vazby.
Jak vysoko vyrostou?
Vzhledem k tomu, že má zásobní orgán -hlízu – dokáže se vyrovnat i s přísuškem, nevadne a neschne tak snadno jako vysévané letičky. Protože se jiřina pěstuje v mnoha varietách od květníkových a obrubových odrůd, které dosahují 20 -30 cm výšky, přes běžné záhonové s výškou 0,6 – 1,5 m až k soliterním (vysazovaným jako dominanty do před větrem chráněných záhonů či trávníků), jejichž výška jde až ke třem metrům, nalézá všestranné uplatnění. Hodí se do výsadeb ve městě, do selských zahrádek, za okno do truhlíků i květináčů na terasách.
Pro plošné výsadby se pěstuje ze semen (i ty rostliny budou mít na podzim hlízky, které lze uložit), pro prodej zahrádkářům z řízků. Ty také vytvoří hlízy, které se prodávají.
Sázíme jiřinky
Pro výsadbu jiřinek je vhodná běžná (ale ne mokrá a studená) půda, kterou přihnojíme hnojivem typu NPK. Rostlinám se daří hlavně na slunné expozici. U vysokých odrůd s velkými květy je nutné vybrat stanoviště chráněné před větrem. Obecně platí, že jiřiny by neměly být na stejném místě dřív než za 4 roky.
Sázíme je od poloviny dubna tak, aby je při rašení nepoškodily pozdní mrazíky. Podle odrůdy se řídí vzdálenost rostlin. Malé na 20 cm, větší na 40 – 60 – 80 cm. U vysokých druhů přidáváme před sázením oporu proti případnému větru v pozdější době.
Zaléváme při výsadbě (do zálivky přidáme fungicid), při rašení a na začátku kvetení. Odkvetlé květy zpravidla samy „mizí“, k podzimu je raději otrháváme, protože se přes ně šíří plíseň.
Po mrazících, které jiřiny spálí, hlízy dobudeme, očistíme a necháme oschnout. Lze je ošetřit proti plísním. Nať zařízneme asi 10 cm nad hlízami. A příští rok vysazujeme stejně hluboko jako letos. Jednotlivé odrůdy nezapomeneme označit, abychom věděli, jakou mají barvu a vzrůst. Potom je uložíme do bramborového sklepa volně na lísky nebo do rašeliny, hoblin a pilin z jehličnatého dřeva (chrání je proti houbovým chorobám). V zimě kontrolujeme stav hlíz, hnijící a plesnivé likvidujeme, řezy ošetříme dřevěným uhlím. V březnu dělíme velké trsy, rány necháme zaschnout a také zasypeme uhlím. A v dubnu opět sázíme…
***
ROZDĚLENÍ PODLE TVARU KVĚTŮ
1) Jednoduše kvetoucí
2) Anemonkovité – květy ve středu květenství jsou trubkovité
3) Náhrdelníkové – jednoduše kvetoucí s barevně i tvarově odlišnou druhou řadou okvětních plátků
4) Dekorační – jazykovité květy se stáčí nahoru
5) Kulovité – květenství je kulovité, jen část květů je zcela stočená
6) Pomponky – květenství je kulovité, všechny květy jsou rourkovitě stočené
7) Kaktusovité – jazykovité květy se stáčí podél osy dolů; mohou být parožnaté – s roztřepenými konci, nebo pavoukovité s úzce stočenými květy ohnutými do středu květenství
8) Polokaktusovité – jen část jaykovitého květu je stočena dolu
9) Leknínovité – plochý květ s okrouhlými, vzůru stočenými plátky
TIP!
Pokud jiřiny pěstujeme pro výstavu nebo řez, je nejlepší je vysadit do řad. Rostliny jsou velmi citlivé na mráz, proto ty zjara zakoupené olistěné nevysazujte, dokud nepomine nebezpečí mrazu. Větší květy do vázy získáme tak, že budeme na stoncích vyštipovat boční kvítky a necháme narůstat jen vrcholový. Do vázy sklízíme až plně rozkvetlé květy s nepoškozenými korunními plátky.
Popisy k obrázkům
Jednoduchá nízká miňonka, pěstovaná ze semene
Plný květ s úzkými špičatými korunami květů se řadí mezi kaktusovité
Pomponka je menší kulovitá jiřinka s maximálním průměrem 52 mm, která má koruny květů po celé své délce trubkovitě stočeny
Autor fotografií: FOTO: ING. ZDENĚK PRCHLÍK
