Obkládání stěn

Stěny kolem pracovní desky, dřezu či sporáku by měly mít odolný a snadno čistitelný povrch. Pokrýt je keramickými obkládačkami je tedy jedno z nejpraktičtějších řešení. Volbou vhodných vzorů a barev pak kuchyni vtisknete ten správný styl.

Obklad je praktický i v případě, že zvolíte otevřený policový systém úložných prostor

A protože je náš web zaměřen hlavně na rady pro svépomocné práce, poradíme vám rovnou, abyste se do obkladů pustili sami. Ušetříte tak zhruba dvě stě až tři sta korun za metr čtvereční, nemusíte se přizpůsobovat termínu řemeslníka a výsledek práce vás bezpochyby uspokojí i v případě, že za sebou zanecháte sem tam nějakou nerovnost a nepřesnost. Pokud však chcete být dokonalí a přesní, obkládejte trpělivě, zvolte raději menší formát obkladů a jednoduchou skladbu a držte se osvědčených postupů. Však ono to půjde.

Při práci s obkládačkami je důležité především pečlivě měřit. Díky přesnému změření plochy, kterou hodláte obkládat, můžete spočítat nejen spotřebu obkládaček, dlaždic či mozaiky, ale i množství lepidla a spárovací hmoty, stejně jako počet dekorativních listel a potřebnou délku plastových lišt na hrany obkladů.

K obkládání budete kromě samotného obkladového materiálu potřebovat zmíněné lepidlo a spárovací hmotu. U lepidla i spárovačky je důležité zvážit, zda je nutné, aby tyto hmoty odolávaly mrazu. Pokud obkládáte například na chatě či chalupě v interiérech, které mohou v zimě vymrznout, použijte materiály s ohledem na tuto možnost, i když mohou být o něco dražší.

Spárovací hmota bývá dostupná ve škále zhruba pětadvaceti odstínů a je jen na vás, zda zvolíte zbarvení s ohledem na barvu obkladů nebo neutrální bílou, šedou, případně černou.

Obkládačky by měly chránit především stěnu, navazující na pracovní desku a dřez

Jen na rovinu

Před samotným obkládáním je nutné vyrovnat povrch. Pečlivé osekání starého lepidla, případně natažení podkladu vyrovnávací stěrkou se vyplatí, usnadní práci a ušetří lepidlo. Zvláště v prostorách, vystavených zvýšené vlhkosti je vhodné podklad také penetrovat.
Výrazné nerovnosti se někdy řeší obkládáním na podkladovou desku, kterou se plocha dokonale vyrovná. Může to být sádrokartonová či OSB deska. Lepidlo pak ovšem vybírejte rovněž s ohledem na materiál, na který ho budete nanášet. Obkládat se může i na staré obkládačky. Je ovšem nutné, aby po celé ploše dobře držely. Nedrží-li, obkládačka se vyloupne a vzniklá nerovnost se vyrovná speciální cementovou směsí. K odstranění uvolněné obkládačky je nejlepší široký sekáč, který se ostatně používá i v případě, že se starý obklad rozhodnete odstranit úplně. Pokud ne, je nutné povrch starého obkladu dobře odmastit a penetrovat takzvaným přechodovým (adhezním) můstkem. Tento materiál je běžně dostupný ve stavebninách či hobbymarketech.

Pracujte s rezervou

K obkládání budete potřebovat i plastovou nádobu k rozmíchání lepidla a ozubené hladítko (hřeben) k nanášení lepidla na obkládanou plochu. Existuje v různých velikostech na obkládačky, mozaiky nebo dlažbu. Připravte si i gumové kladívko k doklepnutí jednotlivých obkládaček do lepidla a také plastové křížky a klínky, které umožňují snadné dodržení stejných velikostí spár mezi obkládačkami. Je dobré mít po ruce i gumovou stěrku na rozetření spárovací hmoty a pěnové hladítko, které poslouží při finální úpravě spárování.

Při nákupu samotného obkladového materiálu je třeba myslet i na rezervu, protože obkládačky se samozřejmě mohou rozbít či zlomit při řezání, případně poškodit při vrtání děr. Vhodná rezerva je podle zkušeností obkladačů kolem deseti až patnácti procent.
Zvláště v případě, kdy nakupujete na internetu, je nutné dát pozor na to, zda je cena uváděná za kus či za metr čtvereční. V případě dražších typů mozaiky, dekoračních kachlů a listel se téměř vždy uvádí cena za kus. A je dobré vědět, že vedle keramických obkládaček a mozaiky se prodává i mozaika skleněná. Ta bývá cenově výhodná a nabízí zajímavé barevné kombinace, ale může být v určitých exponovaných místech náchylnější k mechanickému poškození.

Pozor na spárování

Před samotným obkládáním si připravte lepidlo podle návodu, uvedeném na obalu. Je třeba zvolit správnou konzistenci, aby nestékalo a při nanášení stěrkou zachovalo strukturu, do níž se obkládačky snadno vtisknou. Musí být namícháno do hladka, bez hrudek. Velmi dobře k tomu poslouží míchací nástavec na vrtačku.

Do lepidla kladete jednotlivé obkládačky podle zakreslené roviny. Dodržování stejného rozestupu mezi obkládačkami zajistí plastové křížky, které se prodávají v různých velikostech podle požadovaného rozměru spáry. Optimální plocha lepidla, rozetřeného na obkládané stěně je zhruba metr až půl druhého metru čtverečního.

Čtyřiadvacet hodin po vytvrdnutí je možné obkládačky či mozaiky spárovat. Neuspěchejte to, protože jinak by se spárovací hmota mísila s nedostatečně zaschlým lepidlem.
Spárovačku roztírejte krouživým pohybem po celé obkládané ploše. Přebytečnou hmotu pečlivě stírejte gumovou stěrkou, poté dohlazujte pěnovým hladítkem a po zaschnutí odstraňte zašedlou vrstvu na obkládačkách pomocí speciálního odstraňovače spárovacích hmot.

Řezání a lámání

K opracování, dotvarování a řezání obkládaček, stejně jako k vyřezávání otvorů na zásuvky či baterie potřebujete také speciální nářadí. Mechanickou či elektrickou řezačku na obklady se nevyplatí rovnou kupovat, najdete ji v každé půjčovně nářadí. Zatímco s mechanickou řezačkou se pracuje poměrně snadno, k elektrickým frézkám s nástavci si raději vyžádejte návod či poučení. Víceúčelové přístroje tohoto typu vám však mohou práci výrazně usnadnit. Řemeslníci často používají úhlovou brusku (flexu) s příslušným kotoučem. Vyžaduje to však určitou zručnost při vedení řezu a je třeba počítat s extrémní prašností při práci.

Pokud vrtáte otvor, můžete použít buď klasický vidiový vrták při vrtání s nízkými otáčkami a samozřejmě bez příklepu, nebo speciální vrtací korunku. Používají se i vykružovacími adaptéry, jimiž se otvor do obkládačky mechanicky vyřeže. Je to pracné, ale zpravidla bezpečnější a přesnější, než elektrické vrtání.

Obkládání stěn