Obkládání mozaikami

S mozaikou vytvoříte obklady koupelen či kuchyní, které se liší od klasických či velkoformátových obkládaček vizuálně i způsobem lepení. Jsou praktické a dodají specifickou atmosféru.

Průmyslově vyráběnými mozaikami pro obklady se rozumí na sítích nalepené sestavy čtvercových či obdélníkových i jinak tvarovaných mozaikových kousků, které lze lepit vcelku (obvykle v rozměrech 30 × 30 cm a 35 × 35 cm) nebo které se dají upravit na potřebné rozměry pomocí nože či nůžek, jimiž se dá podkladová síť snadno stříhat. Tyto mozaiky mohou být z keramiky, ale velmi rozšířené jsou i imitace ze skla či plastů, které můžete bez obav použít v koupelně, ale v kuchyních už s určitými omezeními, plastovou mozaikou například nelze obkládat stěnu přiléhající ke sporáku.

Odpověď na otázku, zda je obkládání mozaikami snadnější a pro laiky přístupnější než práce s klasickými obkladačkami, není úplně jednoduchá. Dá se říct, že v mnohém ano, ale zároveň je potřeba počítat s určitými specifickými nároky, které obklad mozaikovými čtverci vyžaduje.

U mozaiky je případná odchylka výrazně rušivá (RAKO)

Zároveň připomínáme, že se v tomto článku jedná o mozaiku ve smyslu běžně prodávané alternativy k obkladačkám, tedy o jakýsi polotovar, který má díky skladbě čtverečků v jednotlivých dílech dány barevné rozložení i případné vzory. Kromě toho samozřejmě existuje mozaika jako výtvarná technika, která pracuje s nejrozličnějšími tvary a barvami keramických střepů a obvykle se vytváří podle předem připravené šablony. Oproti této klasické technice, které neklade žádné meze kreativitě, ale je poměrně zdlouhavá a náročná, je práce s obkladovými dílci průmyslově vyráběných mozaikových produktů celkem snadná a rychlá.

Pozor na lepidlo

V principu se podobá klasickému obkládání, protože dílce se kladou do vrstvy lepidla stejně jako klasické obkladačky. I spáry mezi dílci se mohou vymezit obkladačskými křížky různých velikostí, stejně jako u standardních obkladů a dlažeb.
Pokud nemáte s tímto způsobem práce dosud žádné zkušenosti, představte si hlavní rozdíl mezi obkladačkou či dlaždicí a mozaikovým dílcem na podpůrné síťce tak, že dlaždice je tuhá, zatímco mozaika ohebná, asi jako kus silnějšího koberce. Skutečná keramika je přitom těžší než zmíněné sklo nebo plasty. Ohebnost těchto dílců má samozřejmě své výhody, ale zároveň kvůli ní může být o něco složitější docílit dokonalé rovné a přesně vyspárované obkládané plochy.

Dobře odvedená práce, se kterou budete spokojeni, vyžaduje určitou praxi a také různé vyzkoušené fígle, mezi něž patří použití gumových či molitanových malířských válečků nebo hladítek, jimiž se plocha mozaiky dotlačí do lepidla a vyrovná do roviny. Není to úplně jednoduché, protože třeba špatný odhad tloušťky podkladové vrstvy lepidla může způsobit, že se dílce při nerovnoměrném tlaku budou na některých místech propadat. A příliš velký tlak zase ze spár mezi jednotlivými kousky mozaiky vytlačí moc lepidla, které pak budete válečkem „rozmatlávat“ po obkládané ploše. Ale není nutné propadat panice, jen se prostě připravte na to, že při lepení mozaiky se na povrch dostává lepidlo ve větším množství než při práci s klasickými obkládačkami. Musíte toto přebytečné lepidlo včas vetřít zpět do spár a správně odhadnout, jak velké množství obkládané plochy zvládnete zpracovat, než začne lepidlo zavadat a tvrdnout. Pak by ho – zvláště na porézním povrchu mozaikových dílů – bylo obtížné čistit.

Jednotlivé kousky mozaiky mohou mít formát 2,5 × 2,5 cm, 5 × 5 cm nebo 10 × 10 cm. Nejčastěji se uplatní na stěnách, podlahách, ale i na sprše nebo vaně (RAKO)

Vyrovnat, nebo ne?

Je nutné pamatovat na to, že mozaiky vyžadují rovný podklad a rovnoměrně nanášenou vrstvu lepidla. Zatímco zvláště větší formáty obkládaček vám sem tam nějakou nerovnost odpustí, ohebné mozaikové dílce je pěkně viditelně kopírují. Ale pozor, tuto vlastnost lze mnohdy vnímat i jako přednost, protože s mozaikovým plátem bez potíží obložíte třeba různé kulaté rohy a můžete koneckonců i nějaké nerovnosti přiznat. Mohou vás inspirovat tradiční mozaikové obklady v Orientu, třeba všechny ty staré turecké lázně či nádherná atria marockých domů, kde se na geometrickou rovnost stěn opravdu nehledí. V tomto smyslu mohou být mozaiky dobrým řešením i pro nezkušené obkladače a při obkladu křivých stěn kuchyně ve staré chalupě poslouží tak trochu jako z nouze ctnost. Pokud byste však touto cestou jít nechtěli, je vždy možné stěnu vyrovnat omítkou či sádrokartonem nebo OSB deskou a lepit mozaiku až poté.

S mozaikami je snadnější i renovace stěn v omezeném prostoru

Lepení a spárování

K lepení mozaiky je nejvhodnější flexibilní bílé lepidlo, které je určeno přímo na mozaiky, tedy ne běžné lepidlo na obklady a dlažbu. Lepidlo na mozaiky má prodlouženou dobou takzvaného otevřeného času a jemné zrno díky bílému cementu. Tato vlastnost je důležitá i pro spárování, jelikož prolínající se materiál při spárování nezkreslí odstín spárovací hmoty. Díky prodloužené době otevřeného času navíc přebytečné lepidlo ze spár snadno odstraníte.

Spárovací hmota slouží u mozaiky na rozdíl od běžných obkladů i k tomu, aby vytvořila soudržnou kostru, která ještě zvýší trvanlivost lepených spojů. Je také nutné počítat s tím, že v mozaikách výrazně dominuje, a i proto vybírejte její odstín nadmíru pečlivě.
Teprve kvalitní a pevná spárovací hmota vytvoří pevnou kostru mozaiky a zajistí trvanlivost lepeného spoje. Používáme spárovací hmotu se zvýšenou odpudivostí vody a volíme vhodný odstín. Obvykle nejlépe dopadne spárování spíše světlejšími a neutrálními barvami. Počítejte s vysokou spotřebou, která se pohybuje kolem 1 kg/m², což je zhruba dvojnásobek běžné spotřeby spárovačky u dlaždic.

K dotlačení mozaik do lepidla použijte váleček nebo hladítko a postupujte opatrně

Dobré rady

•  Mozaikové díly lze snadno rozříznout či rozstřihnout ve spárách, ale nemá smysl pokoušet se řezat jednotlivé kostičky či obdélníčky.
• Spárujte hmotou, u níž výrobce udává zvýšenou odolnost vůči vodě.

Text: Richard Guryča
Foto: Archiv firem a Shutterstock

Obkládání mozaikami