U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Obejdou se bez ptačího zobu
Kategorie: Volný čas | Autor: Vlasta Pokorná, FOTO PAVEL VESELÝ
Jako redaktorka rodinného křížovkářského časopisu měla paní Slávka Vytisková již nejednu možnost seznámit se se sběrateli nejrůznějších kuriozit. Dnes se role obrátily a do pozice zpovídané osoby se dostala ona sama.
Co bylo na počátku jejího sběratelství? “Myslím, že jsem před mnoha lety trošičku záviděla člověku, který v jednom časopise hovořil o své sbírce dřevěných ptáčků – každý z nich byl kouzelně omalovaný nějakým známým výtvarníkem. Ten článek jsem si vystřihla a ani zdaleka jsem netušila, že se jednou budu sama zpovídat, kdy a jak se u mně to moje nelétající hejno vzalo. Rovnou ale říkám, že moje sbírka nevznikala plánovaně a ani zdaleka není tak stylově čistá,” dělá si paní Slávka hned na začátku alibi. “Od dětství jsem prošla nejrůznějšími sběratelskými záchvaty – k menší či větší nelibosti rodiny. Slušný štos obalů od “tuzexových” čokolád a žvýkaček jsem kdysi směnila za osmnáct ročníků časopisu Kino a ty zase po několika letech za sbírku nerostů. Něco jako když Honza měnil krávu a zůstala mu jehla, protože ty kameny jsme pak věnovali synovci, studentovi geologie. Klasický sběratel podle Čapka by nade mnou ohrnul nos: O každý obor se vlastně zajímám jen povrchně, nejdu do hloubky, neobětuji svému koníčku veškerý čas ani prostředky. Můj přístup je opravdu jiný, sbírám to, co se mi v určitém období zalíbí. Byly to svého času známky, autogramy, ale taky kaktusy. O tom všem jsem si sháněla i nějaké informace, ale chodící encyklopedie ze mě nikdy nebude. Na druhou stranu si tak rozšiřuji obzory v mnoha směrech, a to se mi vzhledem k mému povolání už často hodilo.
Ubrousky v tiskové zprávě
“Bývalá spolužačka z vysoké školy si získala jméno mezi sběrateli ubrousků. Má obrovskou a dokonale utříděnou sbírku z celého světa a přitom ji potěší, když jí z tiskovek přinesu ubrousky a papírové podšálky se znaky hotelů a restaurací. Loni jsem k ubrouskům přidala ještě balený cukr pro další známou, a tak, když svůj úlovek pečlivě ukládám do desek s tiskovou zprávou a někdo mě pozoruje, bez ptaní vysvětluji: “To mám pro sběratelku!” Někdy si přinesu i firemní propisovačku. Ty jsou stále oblíbenější specializací, mám co dělat, abych spravedlivě podělila tři zájemce. Stejné je to s reklamními hrnky. Někdy mám pocit, že každý z mých známých něco sbírá – zvonečky, želvy ve všech podobách, svícny. Těm ještě radost udělat mohu, ale s paní, která má doma přes dvě stovky medvědů nebo starých panenek, s tou už je to horší. Svého Médi bych se vzdávala s těžkým srdcem, vždyť je jen o tři roky mladší než já.”
Těžkotonážní sůvy
Ptačí sněm se do bytu k paní Slávce slétl nějak mimochodem během posledních asi dvaceti let. Jeho nejstarším účastníkem je modrobílý Filípek. Stylizovaného keramického “opeřence” dostala na památku prvního dne v prvním zaměstnání od spolužačky a později kolegyně, ale především dlouholeté přítelkyně Ivy. Také další ptačí pozornosti od ní stojí za zmínku, neboť jsou vybírány pečlivě a tak, aby sbírku rozšířily o další materiály, jiné pojetí či nového autora. “Někteří keramici se poznají na první pohled, nemusím se ani dívat na značku, která je obvykle vytlačena nebo nakreslena na spodku figurky,” ujišťuje sběratelka a předvádí názorně, jak se postupně vyvíjel pohled jednoho výtvarníka na téma velkoměstský vrabec.Samostatnou skupinku tvoří menší hejno z Anglie. Ne, že by se ti Anglosasové po výtvarné stránce nějak moc odlišovali od kolegů z kontinentu, ale potěžkáte-li figurku v dlani, jste hned doma, tedy za Kanálem – je totiž vytvořena ze zvláštní masivní a jakoby kamenné keramické hlíny. Některé kousky si sběratelka vybrala sama při návštěvách své tety, jiné jí laskavá příbuzná s pochopením přivezla už z Anglie sama. Ale sovu, kterou má asi nejraději, není mezi ostatními skoro vidět. “Nedokázala jsem odolat – když jsme měli asi hodinu volna na nákup suvenýrů pod aténskou Akropolí, musela jsem utratit poslední drobné za maličkou kovovou sovu se skleněnýma očima. Nemají-li se sovy nosit do Atén, tak nepřivézt si ji odtud by byl skoro hřích.”
Úplatek od sinologa
Sovy tvoří asi polovinu sbírky. Pak tu jsou stylizovaní ptáčci, ve kterých si libuje několik keramiků. Nad některými se paní Slávce v uměleckých galeriích sbíhají sliny, ale snaží se odolat. Aby se tyto artefakty uplatnily a vynikly v interiéru, potřebují přece jen dost místa – a boj o prostor pro nashromážděné poklady je největší starostí každého sběratele. “Z bytu se nedá dělat skladiště, a proto se nehoním za počtem, nestojím o to trhat rekordy,” ujišťuje majitelka a hladí kropenatého špačka po zobáku. “Mám taky modřinku a červenku, ty ještě poznám. Svícen dostal od svého tvůrce podobu holubičky a řekla bych, že tahle dóza je podobná kosici, na kosa je málo černá. Ale co je to za zpěváčka na tomhle těžítku, to vážně nevím,” přemýšlivě potěžkává v dlani velký oblázek. Je vidět, že každý ptáček má v hejnu svoje místo: “Tuhle slovenskou dřevěnou brož mám od sestřenice Pavly, tenhle achátový ptáček je od Alenky, když byla v Malajsii, kachničku našla neteř Martina loni na pláži v Chorvatsku. A tenhle voskový ptáček je skoro jako živý. Dostala jsem ho od bratra Mirka a byla z něj na větvi – je to totiž svíčka, nejspíš určená k ozdobení tabule po poslední leči. Mně by ale bylo líto nechat shořet a roztavit něco tak pěkného. Naopak v lidovém duchu byla vyrobena letka šesti dřevěných ptáčků, vánočních ozdob z Krušnohoří, která mi přišla jako poděkování od německého sinologa z Drážďan. Byl to asi nejmilejší “úplatek”, který jsem jako četkařská dokumentaristka dostala… Vlastně taky jediný, pokud se pamatuji.Tím, že ke každému “evidenčnímu číslu” mé sbírky se váže i příběh jeho dárce, je pro mě celá sbírka ještě milejší. O ceně v penězích se opravdu mluvit nedá,” uzavírá paní Slávka.
FOTO 1 – Náhrdelník má podobu smaltované holubice
FOTO 2 – Zářivě barevní ptáčci ze skla
FOTO 3 – Každý keramik má svůj typický “rukopis”
FOTO 4 – Sovy těžkotonážnice přiletěly z Anglie
FOTO 5 – Pruhovaný Filípek je zakládajícím členem sbírky a jako jediný má jméno
FOTO 6 – Mají si stále o čem štěbetat
