U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Občan a tiskový zákon
Kategorie: Právo | Autor: Šárka Stejskalová
PROTI NEPRAVDIVÝM ÚDAJŮM SE MŮŽEME BRÁNIT
ZÁKON
Na první pohled by se mohlo zdát, že ustanovení zákona č. 81/1966 Sbírky zákonů, o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, zkráceně tiskového zákona, na ochranu před zneužíváním svobody projevu, slova a tisku se nemohou dotýkat každého, zejména ne občana, který se nijak zvlášť společensky neangažuje. Je to však jen zdání.
Téměř každý byl už alespoň jednou osloven v rámci nejrůznějších anket, nebo se zúčastnil nějaké veřejné akce či soutěže. Mohl s ním být natočen rozhovor, mohl být požádán o názor na nejrůznější společenské dění.
Uveřejnění zkreslených údajů
Projev takového občana nebo jeho odpověď, ať už se týkala vstupu ČR do EU, zdražování jízdného na železnici nebo jakékoliv jiné oblasti, pak byla v některém periodiku nebo v jiném hromadném informačním prostředku uveřejněna s jeho jménem – a dotázaný mnohdy s překvapením zjistil, že to jsou skutečně jeho slova, ale použitá v naprosto jiném kontextu a zejména v jiném smyslu. Pokud byl tento rozpor tak zásadní, že informace byla zkreslující, nepravdivá, ohrožující i čest dotázaného, má dotčený možnost využít ustanovení § 19 tiskového zákona o opravě nepravdivých údajů. Podle tohoto paragrafu může občan nebo kdokoliv, jehož se uveřejnění nepravdivé informace týká, písemně žádat nejpozději do dvou měsíců od tohoto uveřejnění šéfredaktora o bezplatné otištění nebo odvysílání opravy. Může navrhnout i její znění. Šéfredaktor však má právo, pokud může dokázat pravdivost použité informace, uveřejnění opravy odmítnout stejně, jako kdyby byla žádost podána po uvedené lhůtě.
Nevhodně použitá ilustrace
Pokud je v tisku uveřejněna např. ilustrační fotografie, na které je možno bezpečně poznat určitou osobu, chalupu, dům nebo cokoli, z čeho je možno jednoznačně usoudit, že patří této osobě, v souvislosti s problémy rasismu, nenávistí k cizincům, drogám nebo jiným závislostem, má občan, který nesouhlasí se spojením své osoby s uváděnými skutečnostmi, právo na ochranu své osobní cti, lidské důstojnosti, dobré pověsti, jakož i jeho dobrého jména. Občan má v takovém případě možnost podle již zmíněného ustanovení § 19 odst. 1 uplatnit požadavek na opravu uveřejněné informace, přičemž má právo navrhnout její znění a není-li možná se šéfredaktorem dohoda, nebo uveřejněná oprava není dostatečná, je oprávněn podat návrh okresnímu soudu, který o povinnosti uveřejnit konkrétní opravu rozhodne. Svůj návrh musí podle ustanovení § 20 zákona podat k okresnímu soudu do 15 dnů. Soudem stanovená povinnost poté zavazuje i nástupce šéfredaktora.
Za pomluvu i do vězení
V jakémkoliv médiu může být vysloven v rámci diskuse, ankety nebo podobné akce názor, týkající se konkrétní osoby, který je evidentně v rozporu s pravdou, je nepřesný, nebo jde přímo o pomluvu. Velice záleží na stupni ohrožení práv osoby, které se tento názor týká. Pokud by již naznačený postup nemohl dostatečně odčinit následky, které uvedená informace způsobila v povědomí veřejnosti, má občan možnost vždy se obrátit s návrhem na rozhodnutí k ochraně osobnosti, zdraví nebo majetku k příslušnému soudu. V případech obzvláště závažných je možno využít proti autorovi výroku ustanovení § 206 trestního zákona, podle kterého tomu, kdo jinému sdělí nepravdivý údaj, jenž je způsobilý ve značné míře ohrozit něčí vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok.
Porušení práva na soukromí
Stejný jako již naznačený způsob obrany má občan, který předem nesouhlasil s uveřejněním jisté informace, např. reportáže, která však přesto uveřejněna byla a je natolik inspirativní, že může být návodem k trestné činnosti, např. ke krádeži v popsané chalupě, domě nebo bytě. Zde by šlo o jednoznačné porušení práva občana na soukromí a návod k porušení nedotknutelnosti majetku. Do okruhu možných porušení práv občanů spadají i zjišťování různých časopisů, týkající se např. majetku mladých manželství, vybavení domácností, finančních otázek. Veškeré hromadné informační prostředky jsou při své činnosti povinny ctít základní práva a svobody všech, stanovené Listinou základních práv a svobod, ať už jde o nedotknutelnost osoby, její osobní svobody, jejího soukromí, o důstojnost, čest, dobré jméno, dobrou pověst, nebo o právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života, majetku, jakož i před neoprávněným zveřejňováním a zneužíváním údajů o této osobě. Ustanovení občanského zákoníku, zejména § 1 až 6, stanoví rovněž ochranu práv občanů a jejich vztahů. Při závažnější újmě na právech pak byla stanovena mimo jiné ustanovení trestního zákona, a to např. § 206 – Pomluva, § 209 – Poškozování cizích práv. Hlavní zásadou před uveřejněním jakékoliv informace, týkající se konkrétní osoby, ale iprávnické osoby je, že autoři rozhovorů, článků a pojednání by vždy měli předložit jejich konečnou podobu k odsouhlasení, tzv. autorizaci tomu, koho se tato informace týká. I když vývoj v současné době si žádá nový tiskový zákon, který by reflektoval na veškeré společenské změny, lze předpokládat, že ustanovení na ochranu ústavně zaručené svobody projevu, slova a tisku budou zakotvena i v každé další úpravě této oblasti.
