U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O VESELÉM TEPLE
Kategorie: Kachlová kamna | Autor: MARIE RUBEŠOVÁ
Stojí až na samé západní hranici Čech. Veliká, krásná, s bílými okny v tmavém dřevě. Nejstarší chalupa široko daleko. V roce 1730 ji nechali majitelé likérky v Rosbachu postavit pro svého nejlepšího paliče.
Před třinácti lety chtěla obec nechat chalupu zbourat. Byla v hrozném stavu. Neměla okna, dveře a občas ji používali podivní poutníci k ještě podivnějším hrám. Ale pak se u starosty objevila pěkná usměvavá paní. Něco v obci sháněla a chalupa jí náhodou padla do oka.
Staví celá rodina
Na otázku, zda je stavení ke koupi, starosta kývl. Když prý najde jejího posledního majitele, kterého marně shánějí kvůli financování demolice, může si s ní dělat, co chce. „Našli jsme ho v Plzni. Vzal peníze, strčil je do ponožky a odjel. A my tady zůstali v baráku bez dveří, bez oken, bez elektřiny, zato s metr vysokými závějemi odpadků v roubené části a s klenutými stájemi, prolezlými sanitrem,“ vzpomíná paní Věra. „Jenže já jsem se do té chalupy přímo zbláznila a toužila jsem dát ji do původního stavu. Lidi mi říkali, ať ji nechám zbourat a postavím novou. Občas si taky pěkně zaryli. Jednou šli kolem chlapi s košíkem na houby. Ptám se: Už rostou? A oni na to: Vy, paní, ani nemusíte chodit do lesa – stačí, když odstavíte kredenc…“
Po dvou letech si chalupářka říkala, že skeptici měli pravdu, že je to přece jen velké sousto. Nové dveře, skoro třicet oken, elektřina… to ještě šlo. Ale když ze západní roubené stěny sundali dřevěný obklad a trámy se rozpadly, bylo jí do pláče. „Už jsme však byli tak daleko, že jsem si řekla: přece to nevzdám!“
Pomáhali všichni. Příbuzní i známí a s nimi výborná parta místních zedníků a truhláři, kteří jezdili až z Aše. Když začali kopat šachtu, aby chalupu izolovali proti vlhkosti, zjistili, proč není podsklepená. Stojí sice v kopci, ale pod ní je kámen. „Krumpáče zvonily o skálu, tak jsme to vzdali. Ale chtělo to jít ještě o kus níž,“ přidává se pan Václav. „Ve zděné části, kde bývaly chlévy, se totiž pořád na zdech objevují výkvěty sanitru. I když jsme spáry dobře vyškrábali a opálili, stěny podřízli, spodek vykopali asi metr do hloubky a nechali tam udělat ‘vanu’, nezbavili jsme se jej. Člověk by musel zdi rozebrat. Ale do toho se asi nedáme, viď,“ obrací se se smíchem na partnerku. „Chce to zkrátka omítku čas od času oškrábat a znovu vymalovat.“
Krásná kachlová pojistka
V klenutém bílém prostoru naštěstí není po typickém pachu močoviny ani stopy. Zřejmě je to i díky velkým kachlovým kamnům, která trůní v prostoru hned vpravo za dveřmi. Díky své rozlehlosti a tvaru připomínajícímu hradní věž se sem velmi dobře hodí. „Stavěli je kamnáři od firmy Závacký. Nepracují s prefabrikáty, ale zdí ze šamotu – co kamna, to originál. A kachle jsme nechali udělat na objednávku podle jednoho starého obrazu,“ informuje s pýchou paní domu.
To ovšem není první topidlo, které si sem pořídili. Nejdřív Václav postavil krb v obýváku. Když začne být na podzim chladno, stačí v něm podpálit malou hraničku dřeva a je příjemně. A když je zima, zatopí se v kachlových kamnech. Navazuje na ně dokonce systém teplovodního vytápění. „Kamna jsem nechala postavit právě před dvěma roky. Tenkrát hrozilo, že přijdu v Německu o zaměstnání,“ vysvětluje paní Věra. „Říkala jsem si, že když to tak dopadne, otevřeme si hospodu. Ale vyjasnilo se – a tady se odbývají všechny rodinné oslavy.“
Kachlová kamna mají výkon kolem 27 kW. Topí se v nich dřevem i uhlím. Když se polínka rozhoří, stačí i pro ohřátí vody v jedenácti radiátorech lopatka uhlí. Kamna mají i dva výduchy, takže se další prostory mohou temperovat teplým vzduchem.
Tím však ještě kamnářské speciality této chalupy nekončí. V prvním patře jsou kachlová kamna, která mají plotnu a kobku v kuchyňce a „záda“ v ložnici. Přitom nebylo nutné vybourat ani kousek zdi – vyplnily totiž prostor bývalých dveří. Do kamnařiny se paní Věra moudře nehrne. Ale většinu starého nábytku, co vidíte na obrázcích, vlastnoručně opalovala a louhovala. Ještě jej asi na povrchu opatří nějakou voskovou politurou.
„Vždycky když nás práce přestávala bavit, koukli jsme se do alba, kde máme obrázky původního stavu,“ přiznává chalupářka. „Jsem ráda, že jsem chalupu zachránila. A moc děkuju všem, kteří mi pomohli. Rádi se do naší soukromé ‘hospůdky’ vracejí. Dnes už je veselo.“
Popisy k obrázkům
Kuchyňský sporák je vestavěn přesně do prostoru bývalého vstupu do sousední ložnice; v atypické kobce vidíme ozdobné teplovzdušní výduchy
Tváří v tvář štítu veliké patrové chalupy musí člověk obdivovat velkou odvahu paní Věry
Prostor umožnil rozšířit plotnu o kachle, na nichž lze udržovat teplotu pokrmů
Paprsky kleneb jako by se vznesly z „cimbuří“ kachlových kamen. Na odvrácené straně z nich vystupují také trubky teplovodního otopného systému
Tyto kachle jsou vytvořeny podle malované předlohy a stejně jako kamna jsou originálem; kování dodala firma Řehulka z Prostějova
Zadní kachlová část kuchyňského sporáku splynula se stěnou velmi příjemně, na pohled i na omak…
Do obestavby krbové vložky ve velké sednici se pustil pan Václav sám; obložil ji lámaným broušeným teracem
Autor fotografií: FOTO: MARTIN MAŠÍN
