U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O svobodném přístupu k informacím
Kategorie: Právo | Autor: BT
ZÁKON
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, vstoupí v účinnost dnem 1. 1. 2000. Ačkoliv není ještě možné posoudit, jak bude tento zákon uplatňován v praxi, lze alespoň obecně nastínit jeho obsah. Zákon upravuje podmínky práva svobodného přístupu k informacím a stanoví základní podmínky, za nichž jsou informace poskytovány. V prvé řadě jsou zde určeny subjekty (povinné subjekty), které mají povinnost v rámci své působnosti poskytovat informace. Jedná se především o státní orgány a orgány místní samosprávy a dále i o ty subjekty, kterým bylo zákonem svěřeno rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických či právnických osob v oblasti veřejné správy. Z působnosti zákona jsou však vyloučeny ty povinné subjekty, jimž je postup při poskytování informací stanoven zvláštními předpisy (např. zákon o právu na informace o životním prostředí č. 123/1998 Sb. – podrobněji v Chataři & chalupáři č. 9/98). Výše uvedené povinné subjekty budou poskytovat informace dvojím způsobem, a to především jejich zveřejněním – toto bude zřejmě více používaný postup získávání informací – a dále na základě žádosti. Povinné subjekty jsou oprávněny žádat v souvislosti s poskytováním informací úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s vyřízením žádosti (vyhledání, kopírování, odeslání, apod.).
Zveřejnění
Každý povinný subjekt musí především pro informování veřejnosti zveřejnit na všeobecně přístupném místě (a umožnit pořízení kopie) tyto informace:
* důvod a způsob založení povinného subjektu;
* popis své organizační struktury a způsob získávání informací;
* místo, lhůtu a způsob podávání opravných prostředků;
* závazný postup při vyřizování žádostí;
* přehled nejdůležitějších předpisů, podle nichž povinný subjekt jedná a rozhoduje;
* sazebník úhrad za poskytování informací;
* výroční zprávu o své činnosti v oblasti poskytování informací (do 1. března každého roku).
S účinností od 1. 1. 2001 jsou povinné subjekty povinny zveřejnit tyto informace izpůsobem umožňujícím dálkový přístup – například prostřednictvím sítě Internet (toto neplatí pro povinné subjekty, které jsou pouze fyzickými osobami). Povinné subjekty, které vedou a spravují registry obsahující informace, které jsou na základě zvláštního zákona každému přístupné, jsou tyto údaje povinny s účinností od 1. 1. 2002 zveřejňovat v přehledné formě způsobem umožňujícím i dálkový přístup.
Žádost
Žádost o poskytnutí informací lze podle § 13 podat ústně nebo písemně, lze tak učinit iprostřednictvím telekomunikačního zařízení. V případě, že nebude žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta, nebo budeli žadatel považovat poskytnutou informaci za nedostačující, bude nutné podat žádost písemně. Žádost je podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt a musí z ní být zřejmé, kdo ji podává a komu (kterému povinnému subjektu). Povinný subjekt žádost posoudí a: n pokud je nesrozumitelná nebo není zřejmé, jaká informace je požadována, vyzve žadatele, aby žádost ve lhůtě do 7 dnů od jejího podání upřesnil; neupřesní-li žadatel žádost do 30 dnů, rozhodne o jejím zamítnutí; n v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto skutečnost s odůvodněním sdělí do 3 dnů žadateli; n poskytne informaci ve lhůtě nejpozději do 15 dnů od přijetí žádosti (nebo jejího upřesnění), a to písemně nebo nahlédnutím do spisu; součástí poskytnutí informace je i možnost pro žadatele pořídit si kopii. Pokud povinný subjekt žádosti nevyhoví, vydá o tom ve lhůtě stanovené pro vyřízení žádosti rozhodnutí, které musí obsahovat označení povinného subjektu, číslo jednací a datum vydání rozhodnutí, označení příjemce (žadatele), výrok rozhodnutí (s uvedením právních předpisů, o které je výrok opřen), odůvodnění každého omezení práva na informace a dále poučení o opravném prostředku.
Odvolání
Opravným prostředkem proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti je odvolání, které se podává u povinného subjektu ve lhůtě do 15 dnů od doručení rozhodnutí. O odvolání rozhoduje povinný subjekt nejblíže vyššího stupně nadřízený povinného subjektu, který napadené rozhodnutí vydal. Odvolací orgán má zákonem stanovenou lhůtu pro rozhodnutí opět 15 dnů. Proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy o odmítnutí žádosti lze podat rozklad, o kterém rozhoduje vedoucí ústředního orgánu státní správy. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti je také přezkoumatelné soudem podle občanského soudního řádu (§ 247 a násl. – rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů), jestliže žadatel tvrdí, že byl rozhodnutím zkrácen na svých právech a žádá soud, aby přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí. Na počítání lhůt a postup při vyřizování žádostí se vztahuje správní řád pouze s tou výjimkou, že nelze použít ustanovení o obnově řízení a ustanovení o přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení.
Zvláštní ochrana
Některé informace i přes účinnost zákona o svobodném přístupu k informacím zůstanou pod ochranou zvláštních zákonů – jsou to jistá omezení práva na informace. Každému nejbližší z těchto omezení je asi oblast týkající se ochrany osobnosti a soukromí. Informace, které vypovídají o osobnosti a soukromí fyzické osoby (rasový původ, národnost, náboženství, politické zaměření, trestná činnost, zdraví, sexuální život, majetkové poměry), mohou být poskytnuty, pouze stanoví-li tak zvláštní zákon (např. pro účely soudního řízení), nebo se souhlasem dotčené osoby. Stále tedy platí ochrana osobních údajů podle zákona č. 256/1992 Sb. a samozřejmě ustanovení § 11 občanského zákoníku. Dále jsou i tímto zákonem chráněny utajované skutečnosti, jestliže jsou tak označeny podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností (utajované skutečnosti jsou ty, které je nutno v zájmu České republiky utajovat. Jedná se např. o skutečnosti v oblasti zabezpečení obranyschopnosti státu, ochrany osob, předmětů a objektů, činnosti Policie ČR při odhalování trestných činů atp). Povinný subjekt dále neposkytne informaci, která je označena za obchodní tajemství (§ 17 obchodního zákoníku). Další skupinou informací, které povinný subjekt neposkytne, jsou ty, které se týkají majetkových poměrů subjektu, který není povinným subjektem (informace získané na základě zákonů o daních, poplatcích, sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění – například § 24 zákona o správě daní a poplatků, které stanoví povinnost zachovávat mlčenlivost pro pracovníky správce daně o tom, co se při daňovém řízení dozvěděli, stejně tak je v příslušných zákonech stanovena povinnost zachovávat mlčenlivost ipro zaměstnance zdravotních pojišťoven a orgánů sociálního zabezpečení). V ustanovení § 11 zákona jsou uvedena další omezení práva na informace, tedy případy, kdy povinný subjekt může omezit poskytnutí informace a případy, kdy povinný subjekt informace neposkytne.
